Praha - Kvůli zásadě, že uplácet se nemá za žádných okolností, přišla jím řízená firma o dost zakázek.
Ale Dan Ťok, šéf tuzemské Skansky, stále věří, že se to vyplatí. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že už má první vlaštovku: developera, který si Skansku vybral právě proto, že jako jediná z nabízejících se firem nic nenabídla. "Ale ten developer byl zatím jenom jeden," přiznává Ťok.
"O stavebnictví nevím ještě zdaleka tolik, co bych vědět mohl," říká generální ředitel a předseda představenstva jedné z největších stavebních firem v České republice."Ale mou prací není dělat stavařinu, nýbrž řídit stavební firmu. A to je něco trochu jiného. Na technická řešení a další speciality oboru tu máme dostatek odborníků."
Aktuálně.cz: Když jste v roce 2008 dostal nabídku řídit Skansku, prý se vám do toho moc nechtělo, protože stavebnictví má pověst oboru prolezlého korupcí. Co vás nakonec přesvědčilo?
Stavebnictví nemá úplně nejlepší pověst, to je pravda, ale týká se to celého světa, i zemí, kde je jinak korupce na velmi nízké úrovni. Zřejmě narážíte na výběrové řízení, kdy se mě nejvyšší šéf Skansky ptal, jestli k nim chci jít. Odpověděl jsem mu, že si nejsem úplně jistý. Že je to sice lákavá nabídka a velká výzva, ale pokud by se ode mne čekalo, že budu obcházením politiků a předáváním obálek zařizovat zakázky, tak o to místo nemám zájem.
A.cz: Co vám na to řekl?
Velmi mě překvapil. Řekl: Nejenže po vás nebudeme nic takového chtít, my vám dokonce zakazujeme, abyste něco takového dělal. Skanska chce podnikat čistě a vyžaduje, aby stejně jednaly i firmy, které řídí.
Zeptal jsem se ho, jestli jsou v takovém případě připraveni na to, že se firmě třeba už nepovede tak dobře, jak se jí vedlo, že může klesnout obrat, protože některé věci už nebude tak jednoduché dělat. Ujistil mě, že počítají i s tím. Ale že je pro ně pořád mnohem lepší, když jim klesne obrat v České republice, než aby špatně spali z toho, co kde na firmu vyplave a zničí jí to pověst. Protože Skanska je společnost kotovaná na burze a pokud by vyšlo najevo, že má někde etický problém, ovlivnilo by to její byznys na celém světě.
Dan Ťok
Prošel firmami První brněnská strojírna, (když ji koupila ABB, stal se v šestatřiceti generálním ředitelem), Alstom či Jihomoravská plynárenská. Nyní je šéfem velké stavební firmy Skanska.
O tom, co postavila jeho firma, říká: "Líbí se mi třeba 02 Arena, tam jsme odvedli opravdu vynikající práci, i když se stavěla v době, kdy jsem ve firmě ještě nebyl. Samozřejmě zůstává otázka, jestli to ekonomicky mělo smysl, ale dílo je to skvělé."
A.cz: Skanska má v Česku a na Slovensku tisíce zaměstnanců. Jak jste zařídil, aby všichni vzali tenhle postoj za svůj?
Jedna věc je etický kodex, jímž deklarujeme, co chceme a co naopak nikdy dělat nebudeme. Ale to samozřejmě nestačí. Pořádáme i školení pro zaměstnance. Tam jim kromě jiného jednoznačně vysvětlíme, že korupční chování, které se bohužel v Česku už málem bere jako norma, je trestným činem, za který může být třeba pět let. A že se zatím nikomu nic moc nestalo, neznamená, že jednoho pěkného dne do toho vězení někdo nepůjde. Ale máme samozřejmě i propracovaný systém kontrol a dalších opatření.
A.cz: Krátce po nástupu do funkce jste začal s razantními změnami - například jste sloučil pod jednu střechu 27 do té doby samostatných firem, které tvořily Skansku. To vám asi velkou popularitu nepřineslo...
Skanska chce mít jednu firemní kulturu. A pokud chcete jednu kulturu, nemůžete ji dělat v sedmadvaceti společnostech, navíc když jde o podniky, které Skanska koupila, takže každý z nich si přinesl kulturu vlastní. Proto bylo nutné všechny sloučit pod jednu střechu a dát tomu všemu jeden název a jedno vedení.
Druhá věc jsou náklady. Záhy po nástupu jsem zjistil, že na náklady se tu příliš nehledí, společnost si žila dost velkoryse. Vezměte si třeba takovou valnou hromadu, když máte sedmadvacet představenstev, sedmadvacet dozorčích rad - na to vám ani celý květen nestačí, protože prostě tolik pracovních dnů nemá. Navíc jsem první rok nedělal skoro nic jiného, než že jsem seděl na představenstvech a dozorčích radách, protože jsem byl do většiny z nich kooptován. A to není moc efektivní práce.
Tím, že jsme všechny tyhle orgány a nadbytečnou administrativu zrušili, ušetřili jsme obrovské peníze.
A.cz: Kolik asi?
Ročně 400 milionů.
A.cz: Taky jste propustili 1200 lidí...
To byl souběh dvou okolností. Jednak se ukázalo, že jich tolik - hlavně v administrativě - opravdu nepotřebujeme a jsme schopni stejnou práci zvládnout s menším počtem lidí, jednak koncem roku 2008 přišel pád Lehman Brothers a bylo jasné, že se blíží krize. Takže budu upřímný - připravovali jsme se i na přicházející krizi. Bylo mi jasné, že musíme pořádně zeštíhlit, ještě než udeří. I proto ten velký počet lidí. Ale pořád si myslím, že to bylo zdravé a že se věci dají dělat ještě efektivněji.
A.cz: Byli jste pak na krizi aspoň připraveni lépe než konkurence? A přinesla vám i něco pozitivního, třeba možnost zajímavých akvizic?
Jestli jsme byli připraveni lépe, ukážou až výsledky, ale doufám, že ano. Jednu akvizici jsme udělali - koupili jsme firmu SkyBau, což byla a je jednička na slovenském trhu, závod, který dělá monolitické konstrukce, takže to byla velmi zajímavá příležitost. A krize nám přinesla ještě jednu výhodu - byli jsme schopni udělat některé změny, které by v dobrých časech narazily na mnohem tužší odpor. Nemám teď na mysli propouštění lidí, ale zavedení systému projektového řízení, striktnější kontrolu a podobně.
A.cz: Už jste zmínil obavy, že váš jasný protikorupční postoj a boj za transparentnější prostředí se může projevit i menším obratem, poklesem zakázek... Naplňují se?
Samozřejmě, vždyť proti sobě máme skoro celý trh. Dám vám jeden příklad. V našem zákonu o veřejných zakázkách je třeba systém losování. Ten systém slouží k tomu - když to trochu zjednoduším - abyste si usnadnil práci. Pokud se vám nechce vyhodnocovat deset dvanáct nabídek, které se mohou sejít, vylosujete si pětici, které dovolíte soutěžit, a ta vám pak předloží nabídky, kterými se zabýváte. Podle počtu pravděpodobnosti pokud se hlásíte do soutěže, kde je desítka zájemců, měl byste být zhruba v polovině případů vylosován. Jenže naše zkušenost je úplně jiná. Z přibližně dvě stě padesáti losovaček, jichž jsme se účastnili, jsme byli vylosováni jen dvakrát. A jsou jiné společnosti, které byly vylosovány třeba v sedmdesáti procentech případů.
Takže vidíte, že zrovna v téhle oblasti matematika nějak nefunguje.
A jen tak na okraj - máme statistiku, která dokládá, že když se soutěží naplno, ceny jsou zhruba o čtyřicet procent nižší než cena vypsaná zadavatelem. Zatímco v užším výběrovém řízení s losovačkou jsou ceny na úrovni, která se očekává, nebo dokonce i vyšší. Z čehož je jasné, že se s losováním dá dělat spousta „zajímavých" věcí.
A.cz: To vám přece musí jít strašně na nervy. Co s tím děláte?
Jde nám to na nervy, a taky jsme se už před volbami zapojili do Platformy pro transparentní veřejné zakázky. Jsem shodou okolností jejím předsedou a teď právě bojujeme za to, aby se zákon o veřejných zakázkách změnil a tyhle anomálie z něj vypadly. Zatím se zdá, že parlamentem projde a ty nejhorší věci z něj zmizí, i když úplně ideální z našeho pohledu není. A budeme bojovat dál - i přesto, že občas přijdou naši lidé a říkají: to je pěkné, že se chováme transparentně, ale konkurence získává zakázky, které bychom mohli dělat, a my nebudeme mít práci...
A.cz: Jak jim na to odpovídáte?
Že je to dočasná záležitost. Buď jsem naivní, nebo jsem nezdolný optimista, ale jsem přesvědčen, že se věci změní. A že z naší momentální nevýhody může být v budoucnu výhoda. Budeme se muset naučit své nabídky ještě lépe počítat a dávat je co nejlepší, aby vyhrály svou výhodností. A až to budou muset dělat všichni, pohneme se zase o krok dopředu.
A.cz: A nepřinesl vám váš zásadový postoj naopak taky nějaké nové zákazníky, třeba z privátní sféry? Všichni přece tvrdí, že mají korupce plné zuby...
Máme první vlaštovku - developera, který si nás vybral proto, že jsme mu jako jediní z nabízejících nic nenabídli. Ale byl zatím jenom jeden.
Mimochodem, u toho bych se rád zastavil, protože mi to připadá až komické. Vezměte si privátního zákazníka, kterému nabídnete úplatek za to, že dostanete zakázku. Vždyť vy mu jinými slovy říkáte: já ti z té tvé zakázky ukradnu peníze, vyperu je, a ty černé peníze, co vyperu, tak ty zase vrátím...
A.cz: Nezdá se vám, že na to, kolik se toho v posledním roce o boji proti korupci namluvilo, se toho strašně málo udělalo?
Určitě se mohlo udělat víc. Ale doba je připravena na změny a ty mohou přijít rychleji, než si myslíme. Přirovnal bych to k situaci v roce 1989. Tenkrát by mě ještě v létě ani nenapadlo, že může socialismus padnout, a už vůbec ne, že by to mohlo být tak rychle. A přesto se to během pár dnů stalo. A teď se to může stát taky. Možná za půl roku, možná za dva roky, za tři... Myslím, že lidi už jsou hodně naštvaní. Ne že by se jim dařilo tak špatně, ale jsou frustrovaní z toho, že se tady nejedná fér. A myslím, že by vydrželi i tvrdší reformy, než jaké se chystají, kdyby měli pocit, že je to férové a dopadá to na všechny stejně. Ale když si každé ráno otevřete noviny nebo se podíváte na internet, okamžitě se dočítáte o věcech, které tu dobrou náladu a chuť reformy snášet velmi, velmi srážejí...
A.cz: Krize ještě ani neodezněla a už tu visí strašák další. Chystáte se i na tuhle možnost?
Samozřejmě. Nedá se úplně odhadnout, co se bude dít, ale myslím si, že jsme ještě nedosáhli dna. I když to ve stavebnictví vypadá, že už snad nemůže být hůř, podle mě krátkodobě v některých oblastech být hůř může. A my se připravujeme na to, abychom tímhle těžším údobím prošli v dobrém stavu.
A.cz: Zakázek ubývá, všude se šetří. Řada ekonomů však radí vládě v krizi naopak investovat. Jak je to v jiných zemích, kde Skanska působí?
Už Karel IV. nechal postavit Hladovou zeď, také proto, aby dal práci a obživu chudým. My bychom mohli v době krize postavit dálnice, což má mnohem větší význam, protože tady zůstanou a budou se používat. Skanska není ve všech zemích světa, ale všude, kde působí, se za krize investuje. Kromě České republiky. A investuje se právě do infrastruktury - železnice, silnic, staveb veřejného zájmu. Česko na to ale úplně rezignovalo. Mám pocit, že už jsme se dostali k onomu socialistickému "budeme šetřit, ať to stojí, co to stojí".
A.cz: Když už jste zmínil dálnice - je z toho pomalu vaše oblíbené téma, jak pořád dokola vysvětlujete, že ty naše opravdu nejsou nejdražší v Evropě. Připouštíte ale, že by mohly být mnohem levnější, aniž by byly méně kvalitní a bezpečné. Kde tedy ušetřit?
Vždycky jde o to, co si společnost chce dovolit. Jestli někde máte nádhernou estakádu, sjezd na každém třetím kilometru, každých pět kilometrů přechod pro zvěř, i když tam třeba žádná nechodí, a společnost se shodne na tom, že to opravdu chce, tak se to taky má postavit a veřejné peníze se na to mají vydat. Pokud ale chceme bezpečné a přitom levné a ekonomické dálnice, pak bychom z těch požadavků měli slevit. Dám příklad - dávám ho tak často, že už je trochu otřepaný, ale je dobrý - dálnice v Itálii. Tam když minete jeden sjezd, dalšího se dočkáte za nějakých čtyřicet kilometrů. U nás, když vyjíždíte třeba z Brna nebo z Prahy, máte sjezd co dva kilometry. A teď se postavil další mezi Pražským okruhem, aby mohli lidé sjíždět k nákupnímu centru v Čestlicích z obou směrů přímo. Každý ten sjezd představuje desítky až stovky milionů, stejně jako každý most.
A přitom nástroje úspor tady jsou. Můžete přijít za stavebníkem, dát mu projekt pro stavební povolení a říct mu: Můžeš si to v míře, v jaké to dovolují předpisy, přeprojektovat, a nabídni nám nejnižší a nejefektivnější cenu. Každý se přece bude snažit a vloží do toho všechen svůj um, aby to udělal co nejekonomičtěji. Existují příklady, že tenhle přístup přináší velmi významné snížení cen, teď čerstvě třeba na Slovensku. Slováci už budou mít dálnice mnohem levnější.
A.cz: A proč to nejde u nás?
Správná otázka. Bohužel nesprávnému adresátovi.
A.cz: Jako vrcholovému manažerovi vám nejspíš přináší největší uspokojení, když získáte významnou zakázku nebo vyřešíte nějaký závažný problém. Stane se vám ale taky někdy, že jedete republikou, vidíte něco, co vaše firma stavěla, a najednou zažijete čistou radost a řeknete si: tohle se nám fakt povedlo...?
Na některé věci jsem hrdý, z jiných nejsem bůhvíjak nadšený, ale to je spíš věc pohledu na konkrétní architekturu... A taky se mi stává, že jedu po republice, a říkám si, tak tady jsme ztratili pár stovek milionů, tamhle pár desítek... Protože existují projekty, na kterých Skanska v minulosti opravdu nevydělala. Ale jinak - ano, zažívám pocit uspokojení i z takových věcí. Líbí se mi třeba 02 Arena, tam jsme odvedli opravdu vynikající práci, i když se stavěla v době, kdy jsem ve firmě ještě nebyl. Samozřejmě zůstává otázka, jestli to ekonomicky mělo smysl, ale dílo je to skvělé. A našel bych i další, teď například estakádu, kterou jsme stavěli přes Povážskou Bystrici. To je nádherný most. Když jsme tam během stavby, kdy rostl jeden z hlavních pilířů, vyjeli do těch čtyřiceti metrů, byl to úžasný pocit. To jsem si říkal, opravdu umíme něco pěkného udělat..
