Praha - Ačkoliv si ODS udělala z odmítání eura jedno z témat letošních voleb do Evropského parlamentu, Češi zřejmě nezačnou platit společnou měnou dříve než v roce 2020. Ani současná vládní koalice totiž zatím nechce vstoupit do eurozóny (zemí platících eurem), přestože ekonomicky by na to už Česko podle expertů připravené bylo.
Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL sice v programovém prohlášení napsala, že "bude připravovat Českou republiku ke vstupu do eurozóny", podle únorového prohlášení ministra financí Andreje Babiše (ANO) by se ale euro nemělo v Česku zavádět dříve než za šest let. Vláda Bohuslava Sobotky zatím žádné konkrétní datum nestanovila.
Česká národní banka (ČNB) na konci loňského roku vydala doporučení, podle kterého by vláda zatím neměla stanovovat žádné cílové datum přijetí eura.
"Nepředpokládám, že by to bylo před rokem 2019, kdy skončí funkční období europoslanců, které se právě chystáme volit," říká ekonom Jan Keller, který vede kandidátku sociálních demokratů do Evropského parlamentu. "Vláda se podle mého názoru nebude chtít zatěžovat v tomto volebním období přesvědčováním voličů, aby přijetí eura podpořili," souhlasí ekonom České spořitelny David Navrátil.
Potřebné podmínky už plníme
S dodržováním kritérií pro přijetí eura přitom nemá Česko – na rozdíl od řady současných členských států – problém. Jediný požadavek, který nyní (úmyslně) nesplňuje, je pevný kurz vůči euru. Ten musí uchazeč udržet nejméně po dva roky.
Maastrichtská kritéria
Pokud chce člen EU zavést euro, musí splňovat pět ekonomických podmínek. Ty se týkají rozpočtového deficitu, zadlužení, dlouhodobých úrokových sazeb, stability měny vůči euru a inflace.
Rozpočtový schodek se loni poprvé od roku 2009 podařilo stlačit pod povolená tři procenta českého hrubého domácího produktu (HDP), vláda chce toto kritérium plnit i nadále.
Veřejný dluh sice od roku 2001 vzrostl 3,5násobně, stále se ale pohybuje pod stanovenou hranicí 60 procent HDP - loni dosahoval 46 procent HDP. "S očekávaným oživením ekonomické aktivity v Evropě lze předpokládat, že tuto hranici bude ČR minimálně ve střednědobém horizontu dodržovat," říká Keller.
Vzhledem k tomu, že ekonomové už několik měsíců varují před deflací, nemá Česko problém ani s kritériem cenové stability. V rámci toho nesmí ceny růst rychleji, než je průměr tří zemí eurozóny s nejnižší mírou inflace. Podle Eurostatu činila tato referenční hodnota loni 2,3 procenta, zatímco ceny v tuzemsku loni rostly o 1,4 procenta. Stejně tak Česko dlouhodobě dodržuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.
Na pevný kurz se zatím nechystáme
Z kritérií zbývá tedy jen zmíněná dvouletá účast v Evropském mechanismu směnných kurzů (ERM II).
V souvislosti s listopadovou intervencí ČNB zazněly názory, že právě tento krok může být i přípravou na zafixování kurzu. "Taková úvaha může znít pro občany ČR poněkud zlověstně, ale vyloučit se nedá," říká například Keller.
"Zánik kurzového rizika by měl přinést vyšší specializaci české ekonomiky a následně vyšší konkurenceschopnost českých podniků, což by vedlo k nárůstu obchodu o 30 až 50 procent oproti současnosti," stojí ve studii Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech.
Podle národního koordinátora pro zavedení eura v ČR Oldřicha Dědka je ale hranice 27 korun umělá. "Za intervencemi nehledejme jiné úmysly než snahu o uvolňování měnové politiky jinými prostředky než úrokovými sazbami, které si dosedly na nulové dno," uvádí ekonom.
"Současný režim není ani přípravkou na učení se politice pevného kurzu, neboť ČNB již oznámila, že svůj přístup opustí, jakmile to vývoj situace umožní," doplňuje Dědek.
Na čem by Češi ušetřili
Obyčejným domácnostem má společná měna přinést hlavně výhodnější cestování, jelikož ušetří čas i náklady na výměnu peněz. Kromě toho budou moci snáze porovnávat ceny doma i v zahraničí.
Podnikatelům a firmám by díky zavedení eura odpadlo kurzové riziko. České firmy při exportu například doplácejí na posilování koruny. Jejich zboží totiž pro zahraniční odběratele zdražuje, takže jejich zájem pak logicky může klesat.
Naopak tuzemské firmy dovážející ze zahraničí trpí, pokud koruna znehodnocuje. Za zahraniční zboží nebo materiál pak zaplatí více.
"Zánik kurzového rizika by měl přinést vyšší specializaci české ekonomiky a následně vyšší konkurenceschopnost českých podniků, což by vedlo k nárůstu obchodu o 30 až 50 procent oproti současnosti," uvádí studie Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech, kterou tento týden představila Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR.
Jako další výhodu vidí ekonomové nižší transakční náklady, tedy náklady na platby či vedení účtů v cizí měně. Úspory by podle citované studie činily 0,22 procenta tuzemského HDP, což je zhruba osm miliard korun.
Zastánci eura argumentují také politickými výhodami. "Pokud nejste členem měnové unie, tak nesedíte u stolu, kde se rozhoduje, ale jste součástí jídelního lístku. Ocitnete se mimo diskusi o věcech, které se vás tak jako tak dotknou, i když nepřímo," řekl loni v rozhovoru pro Aktuálně.cz lotyšský ekonom Andris Strazds.
Nevýhody společné měny
Kritici eura se nejčastěji ohánějí ztrátou vlastní měnové politiky. Se vstupem do eurozóny by ČNB přišla o možnost reagovat na aktuální ekonomickou situaci změnou úrokových sazeb. Nemohla by ani jednorázově oslabit korunu, jako učinila loni v listopadu.
"Evropský stabilizační mechanismus je zcela klíčový příspěvek k finanční stabilitě eurozóny, na které závisí i stabilita české ekonomiky. Neměli bychom se proto chovat jako černí pasažéři, kteří se spoléhají na to, že péči o stabilitu za nás někdo zaplatí,“ zdůrazňuje Oldřich Dědek, proč se účast v evropské instituci vyplatí.
Zvláště domácnosti pak mají obavu ze zdražování. Jak ukazuje zkušenost Lotyšska, kde se eurem platí od letošního ledna, ceny rostly především u služeb. U potravin byl ale vývoj různý – káva, čaj, vejce nebo chleba podle tamního statistického úřadu zlevňují, u brambor, mléka, sýrů a ryb jdou naopak ceny nahoru.
"Za největší obavu považuji strach široké veřejnosti, že euro vyvolá růst cen. Oficiální statistiky sice pro obdobné obavy nedávají důvod, s utkvělými představami se však obtížně bojuje," uvádí Dědek.
V podnikovém sektoru se přechod na euro dotkne hlavně menších firem. V jejich účetnictví se náklady na nové cenové katalogy, školení zaměstnanců, informační nebo účetní systémy projeví citelněji.
Cena za záchranu Evropy
Výdaje navíc by Česku přinesla také účast v některých evropských institucích sdružujících členy eurozóny. Podle výpočtů, které ministerstvo financí uskutečnilo za předchozího ministra Jana Fischera, by se prodražil hlavně vstup do Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).
"Poloviční Slovensko se zúčastní na kapitálu ESM částkou zhruba 155 miliard korun, o nákladech pro Česko nechci spekulovat," říká Keller. Reálně by ale podle něj Česko zaplatilo jen zhruba 18 procent a zbytek poskytlo formou záruk.
Česko by mělo podle hypotetické kalkulace ministerstva financí z roku 2012 zaplatit 40 miliard a přislíbit dalších 300 miliard.
"Před stanovením data pro přijetí eura bude vláda muset zapracovat na veřejném mínění, aby bylo vůči společné evropské měně vstřícnější," říká Dědek.
Národní koordinátor pro zavedení eura v ČR Oldřich Dědek však zdůrazňuje, že ESM je na druhé straně zcela klíčový příspěvek k finanční stabilitě eurozóny, na které závisí i stabilita české ekonomiky. "Neměli bychom se proto chovat jako černí pasažéři, kteří se spoléhají na to, že péči o stabilitu za nás někdo zaplatí," podotýká.
Nejde o ekonomické závody
Dříve než Češi tak budou mít euro nejspíše Litevci, kteří chtějí vstoupit do eurozóny příští rok. A nejspíš také Rumuni. "V první polovině roku 2019 budeme Unii předsedat, tak si myslím, že by vstup byl z tohoto pohledu symbolický," prohlásil rumunský premiér Victor Ponta.
Rumunsko nyní plní podobně jako Česko všechna kritéria kromě zafixování kurzu vůči euru. V dalších ukazatelích ale tamní ekonomika zaostává. HDP na hlavu je tu ve srovnání s průměrem EU poloviční, podobně kupní síla. Podle analýzy Aktuálně.cz si toho průměrný Čech ze své výplaty pořídí v postkomunistické Evropě hned po Slovinsku nejvíce, Rumuni se naopak spolu s Bulhary drží na chvostu.
Ani fakt, že je Rumunsko po Bulharsku druhou nejchudší zemí EU, ale nemusí být podle odborníků překážkou pro vstup do eurozóny. Více než na ekonomické situaci totiž podle nich záleží na vůli mít společnou měnu, která Čechům zatím chybí.
