Praha, Kolín - Při průchodu svařovnou automobilky TPCA u středočeského Kolína se musíte co chvíli zastavit na červené "stopce" a rozhlédnout se, zda je volno. Ze strany totiž často právě vyjíždí vozítko naložené řadou dveří. Nikdo jej neřídí. Pokud se mu dostanete do cesty, zastaví jej automatické čidlo. Můžete tak ale narušit rytmus výroby.
Dopravníky AGV jezdí po magnetických páscích a jsou naprogramované. Přesně vědí, kam a komu dovézt díly, na jak dlouho se přesně zastavit, kdy bude dělník hotov a kdy k němu vyrazí další vozík.
Vidíme jeden z mnoha zárodků čtvrté průmyslové revoluce zvané též Průmysl 4.0. Její základní princip je jednoduchý: digitalizace, propojení a kontrola výroby přes internet a nahrazování manuální práce stroji. Ty zvládnou stejný úkol mnohdy rychleji a přesněji než dělník.
Co přinese Průmysl 4.0
Díky další automatizaci a digitalizaci výroby dokážou firmy dodávat zboží na trh levněji a ve větším množství. Zaměstnanci s nízkou kvalifikací se ale musí připravit na to, že zřejmě přijdou o místo. Jejich práci totiž v mnoha případech zvládnou stroje.
Příkladem jsou svářecí roboti neboli "ramena", která svářejí karosérie aut a za den zvládnou několik set tisíc svárů s přesností na desetinu milimetru. Podobně asi pětimetrové rameno zvané Godzilla, které se nachází jen o pár desítek metrů dál. Tento obrovský robot zvedá již svařené karoserie a posílá je do lakovny.
O průběhu výroby se v reálném čase dozvídají dodavatelé. Přímo ve svařovně pak o tom informují všudypřítomné tabule zvané andony. Pokud je na daném stanovišti vše v pořádku, svítí jeho číslo zeleně. V opačném případě začne oranžově blikat, případně přepne na červenou. Svařovnou se navíc rozléhají melodie připomínající zvuk z videoher z devadesátých let, které zřetelně slyšíte i přes ochranné špunty do uší. "Každé stanoviště má svoji vlastní, takže mistr podle ní hned pozná, že se něco děje," vysvětluje mluvčí TPCA Marek Hovorka.
Nikoho nepropouštíme
Pokud jde o "digitální revoluci", je právě automobilový průmysl před ostatními odvětvími napřed. Dramatický zlom, při němž by se v továrně náhle objevily desítky robotů a lidští dělníci kvůli tomu hromadně přišli o práci, ale automobilka neplánuje. V TPCA loni podle výroční zprávy pracovalo 2528 kmenových zaměstnanců, kromě toho firma navíc využívá agenturní pracovníky. Dělníků je dost i ve svařovně - některé operace musí provádět stále lidé, kromě toho je nutné hlídat stroje.
Před propouštěním nicméně varuje třeba šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Kvůli Práci 4.0, jak je "digitální revoluce" také označována, je podle něj v Česku ohroženo až čtyřicet procent pracovních míst.
Mluvčí kolínské automobilky ale říká, že stroje zatím ročně "vystřídají" ne desítky, ale nejvýše jednotky zaměstnanců. Tito dělníci se pak přesouvají na místa, z nichž zrovna někdo odešel, nebo je firma posílá do "offline týmů". Zde řeší projekty, jak dál zkvalitnit a urychlit výrobu. Podle mluvčího TPCA na to stačí rekvalifikace, kterou dělníci podstoupí přímo v továrně.
Místo propouštění tak bude mít nejen TPCA podle Hovorky v příštích letech spíše problém s hledáním nových zaměstnanců, kteří dokážou náročnější stroje obsluhovat. Chybějí například výrobní inženýři a technici se znalostí cizích jazyků. Nyní má TPCA všechna potřebná místa obsazená, s pokračující digitalizací celé ekonomiky však podle něj bude hledání vhodných kandidátů stále náročnější.
Pomáhá vlastní škola
Se zárodky Průmyslu 4.0 se denně setkávají i zaměstnanci konkurenční Škody Auto. "Například v logistice používáme bezobslužné vozíky, automatizaci skladů nebo testujeme drony speciálně navržené pro logistické účely," vyjmenovává mluvčí Jana Bahníková. "Výrobu plánujeme prostřednictvím virtuálních technologií simulujících výrobní procesy," dodává.
Proti dalším automobilkám má Škoda výhodu, neboť si vychovává alespoň některé odborníky na své vlastní škole. Nemusí tak spoléhat jen na lobbování u politiků za větší podporu technického vzdělávání.
Na své střední odborné škole letos otevřela třeba maturitní obor Mechatronik IT. Na své vysoké škole pak Škoda Auto spolu s Unicorn College, která "dodá" vyučující předmětů z oblasti informačních technologií, připravují obor Podniková ekonomika a řízení informačních systémů. Obor by měl být otevřen příští podzim, aktuálně se čeká na stanovisko Akreditační komise.
Firmy bojují o techniky
S rostoucí automatizací má zkušenosti i energetický gigant ČEZ. "V oblasti výroby může být příkladem najíždění, odstavování a regulace výkonu vodních elektráren na takzvané Vltavské kaskádě. Je řízeno dálkovým ovládáním z centrálního dispečinku vodních elektráren, který je umístěn ve Štěchovicích," popisuje mluvčí Martin Schreier.
Podobně podle něj funguje obsluha výroben energie z obnovitelných zdrojů, které jsou řízené z dohledového centra v Hradci Králové. To má za úkol nepřetržitě hlídat dvě větrné, devatenáct vodních, dvanáct fotovoltaických elektráren a jednu bioplynovou stanici.
"Na dálku se sledují prvky a zařízení nízkého a vysokého napětí až do úrovně střídačů, meteorologická data, stav komunikačních linek, datové rozvody, a dokonce i stav zabezpečení objektů," vyjmenovává Schreier s tím, že závadu umí systém okamžitě nahlásit obsluze.
Kvůli této digitalizaci společnost potřebuje více systémových inženýrů, specialistů na správu a řízení sítí či specialistů jaderných technologií. "Samozřejmě, o ty dobré až vynikající je na trhu práce nouze. Pomáhá nám ale spolupráce se školami, takže vyloženě nedostatkem netrpíme," dodává Schreier. Část pracovníků ČEZ naopak kvůli zavádění nových technologií přestává potřebovat. "V rámci celé skupiny jde o nízké desítky lidí ročně," uvádí mluvčí s tím, že se pak firma primárně snaží nabídnout lidem rekvalifikaci a převést je na pozice, které vyžadují obdobné znalosti.
Stačí přeškolení
Práce 4.0 se netýká jen automobilek a průmyslových podniků. Její zárodky už jsou viditelné i u dalších významných tuzemských zaměstnavatelů. Automatizované systémy začaly více nasazovat třeba České dráhy. "Využívají se v řízení vlaků, dále k odbavení cestujících, například e-shop," uvádí mluvčí státního dopravce Petr Šťáhlavský.
Také on ale razantně odmítá, že by tyto systémy měly nahradit lidskou práci. "Zajišťují především bezpečnost drážní dopravy a její větší efektivitu," tvrdí mluvčí s tím, že tak lze jednodušeji a rychleji odbavovat cestující. Rušit pracovní místa dráhy podle něj kvůli tomu neplánují, zatím na nové systémy pouze přeškolují současné zaměstnance, tedy pokladní, průvodčí nebo strojvedoucí.
Automatizuje se také řízení železničního provozu. Ani zde to ale neznamená propouštění dosavadních zaměstnanců. "Výpravčí se stávají dispečery, projdou jen několikadenním kurzem, kde se naučí ovládat techniku. Stále ale musí umět naplánovat vlakovou cestu," říká mluvčí Správy železniční dopravní cesty Marek Illiaš.
Vše bude propojené
Řadu prvků Průmyslu 4.0 lze vidět už i v Česku, po nástupu Průmyslu 4.0 mají všechny tvořit jeden velký systém. "Senzory, stroje, výrobky a informační systémy budou v rámci celého výrobního řetězce v každém podniku propojené. Díky internetovým protokolům si dokážou mezi sebou vyměňovat informace, analyzovat data, konfigurovat je, předcházet chybám a přizpůsobovat se změnám," uvádějí analytici Boston Consulting Group.
Ani pokladny se neobejdou bez lidí
Čtvrtá průmyslová revoluce se nevyhýbá ani maloobchodu. Typickým předvojem Průmyslu 4.0 jsou samoobslužné pokladny, na které lidé narazí třeba v řetězcích Tesco, Ikea, Globus nebo Kaufland. Podle mluvčího posledního zmíněného řetězce Michala Šperla ale jde jen o doplněk a větší část zákazníků stále vyžaduje "lidskou ruku".
U automatických pokladen musí navíc stát někdo, kdo lidem případně s "markováním" zboží pomůže. Obsluha musí také schválit nákup alkoholu nebo cigaret. Stejně tak se občas například stane, že některé zboží v nabídce automatických pokladen chybí a je nutné jej zadat ručně. Podle Šperla navíc pokladních či skladníků "není nikdy dost".
Experti i přímo zástupci firem zdůrazňují, že samotný Průmysl 4.0 se prosazuje v Česku jen velmi postupně. Například digitalizace je totiž jen jednou ze součástí čtvrté průmyslové revoluce. Kompletní přechod do stádia, kdy budou mít všechny stroje, výrobky či místnosti vlastní čipy, díky nimž je půjde kontrolovat a řídit přes internet, nastane až v příštích patnácti až dvaceti letech. "Od digitalizace k Průmyslu 4.0 vede ještě hodně daleká a náročná cesta," shrnuje Vladimír Mařík, který vede Český institut informatiky robotiky a kybernetiky.
