Atény - Přinést ve čtvrtek seznam dostatečných a tvrdých reforem není pro Řecko nezbytné jen kvůli tomu, aby získalo novou finanční injekci a mohlo dál zůstat v eurozóně. Pro tamní vládu by to navíc znamenalo naději, že věřitelé odpustí zemi část jejího obřího zahraničního dluhu.
Ten nyní přesahuje 320 miliard eur a Řecko podle dosavadních informací usiluje o škrtnutí zhruba 30 procent závazků.
Z výroků evropských politiků z poslední doby je přitom patrné, že toto téma pro některé z nich přestává být tabu. Zároveň ale zástupci Euroskupiny zdůrazňují, že jsou o podobné pomoci ochotni diskutovat skutečně jen v případě, že se řecká vláda pustí do razantních reforem.
Na předložení jejich seznamu má přitom Řecko čas už jen do čtvrtka a dosavadní snahy o kompromis s evropskými věřiteli selhaly, takže není jasné, zda se dohoda nyní na poslední chvíli podaří.
Diskuse? Jen když budou reformy
S návrhem na odpuštění části dluhu řecký kabinet doposud narážel. Proti jsou tradičně hlavně Němci. "Snížení dluhu není vůbec k diskusi," uvedla rezolutně v úterý například kancléřka Angela Merkelová. "Kdokoliv zná evropské dohody, ví, že je to zakázané," zdůraznil navíc německý ministr financí Wolfgang Schäuble.
Odmítavě se zatím k podobnému kroku staví i ministr financí Slovenska Peter Kažimír či jeho finský protějšek Alex Stubb. "Nejsme ochotni snižovat Řecku dluhovou zátěž. Už jsme to udělali v minulosti," napsal v úterý na Twitter.
Další politici ale po nedělním referendu, ve kterém přes 61 procent Řeků odmítlo nové tvrdé škrty, mírní rétoriku a začínají tuto možnost alespoň opatrně připouštět. Mezi nimi je i německý ministr pro hospodářství Sigmar Gabriel, který jinak ostrými komentáři na adresu Řecka nešetří a třeba o výsledku referenda řekl, že země strhla poslední most ke kompromisu.
Nyní ale prohlásil, že snížení dluhu bude záviset pouze na tom, zda řecká vláda zvládne přijmout i zavést odpovídající reformy. Obdobně mluví jindy příkrý místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis či irský ministr financí Michael Noonan - podle něj lze o možné dluhové úlevě diskutovat jen pod podmínkou, že Atény přistoupí k důkladným škrtům.
Nejvstřícněji k Řekům v eurozóně zatím přistupují Francouzi. Že by debata o snížení dluhu neměla být tabu, prohlásil tento týden třeba francouzský premiér Manuel Valls či tamní ministr financí Michel Sapin.
Nevyhnutelný krok, tvrdí ekonomové
Mezi ekonomy odpis části řeckého dluhu takovým tabu není. Dlouhodobě jej prosazuje například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman.
"Hlavním bodem vyjednávání s Řeckem, jehož neúspěch vedl až k referendu, je poptávka po trvalém škrtnutí dluhu, odsunutí mraku, který visí nad řeckou ekonomikou. (…) Pokud věřitelé neodpustí zemi skutečně podstatnou část závazků, pak bude odchod Řecka z eurozóny jediným přípustným únikem z jeho nekonečné ekonomické noční můry," napsal v neděli na svůj blog.
Podobný názor má i americký investor George Soros, který před 22 lety stál za spekulací, jež vedla k pádu britské libry. Pokud se má země někdy otřepat, je to podle něj naprosto nezbytné. "Každý ví, že (Řecko) nikdy není schopno svůj dluh splatit," řekl již dříve v rozhovoru pro časopis Spiegel.
Oživení původních slibů
Samotná myšlenka na restrukturalizaci dluhu, neboli odpuštění její podstatné části, v Řecku rozhodně není nová. Zástupci hlavní vládní strany Syriza s ní šli již do lednových voleb a poté se jednalo o jedno z prvních témat, které nově zvolení ministři nastolili.
V polovině února se Varufakis například nechal slyšet, že Řecko potřebuje podobnou pomoc, jako byl ke konci čtyřicátých let Marshallův plán - tedy finanční injekci, kterou nebude muset alespoň z části vracet. Pro připomenutí, v rámci zmíněného Marshallova plánu USA poválečné Evropě poskytly zhruba 24 miliard dolarů a více než 80 procent této částky tehdy představovaly dary.
Během června, kdy začínalo být pravděpodobné, že se řeckým politikům ani po pěti měsících nepovede vyjednat podmínky nového záchranného balíčku a že země bude v první řadě nutně potřebovat peníze na provoz, ale přestala být diskuse o dluhu prioritou. Znovu ji vláda oživila až v souvislosti s nedělním referendem.
"Otázka našeho dluhu se teď vrací na stůl," napsal řecký premiér Alexis Tsipras v neděli odpoledne na Twitter.
Odvolává se hlavně na zprávu Mezinárodního měnového fondu (MMF) z minulého týdne, která přímo tvrdí, že stávající dluh není udržitelný. Pokud se Řecko nedočká úlevy, bude dluh při průměrném růstu jeho ekonomiky o procento přesahovat sto procent HDP ještě dalších třicet let.
The issue of our debt will now be on the negotiating table, in light of the IMF's recent report on its sustainability. #Greece
— Alexis Tsipras (@tsipras_eu) July 5, 2015Podle profesora z aténské univerzity Georgiose Argitise však udělal kabinet chybu v tom, že otázku řeckého dluhu otevřel tak brzy. "Na začátku vyjednávání žádali jednak o další pomoc a kromě toho zároveň tvrdili, že chtějí odpustit řecký dluh. Proč to v tu chvíli hned vytahovali?" kritizuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Podle profesora bylo jasné, že věřitelé o nic podobného nemají zájem a že se tím samotná jednání o pomoci Řecku jen zkomplikují.
Minule odepsaly dluhy firmy
K seškrtání části řeckého dluhu už jednou došlo. V březnu 2012 Řecku ale závazky neprominuly jednotlivé státy, nýbrž soukromí věřitelé, především banky, například Deutsche Bank, francouzsko-belgická Dexia, francouzské BNP Paribas, Société Générale, včetně její české dcery Komerční banky.
Tehdy držitelé řeckých dluhopisů vyměnili tyto cenné papíry za nové s delší dobou splatnosti, nižšími úrokovými sazbami a nižší nominální hodnotou. Řecko touto operací ušetřilo okolo stovky miliard eur.
Nyní země dluží peníze hlavně jednotlivým státům - ať už členům eurozóny, či MMF. Případné odpuštění dluhu je přitom pro jednotlivé vlády citlivým tématem, neboť hrozí, že by se proti tomu část voličů postavila. Pravděpodobně by také získaly převahu strany, které slíbí, že - po vzoru Řecka - rovněž zajistí dluhovou úlevu.
Celkový dluh Řecka nyní přesahuje 320 miliard eur. Státům eurozóny, které Řecku v rámci dvoustranných dohod a Evropského nástroje finanční stability (EFSF) půjčily celkem 195 miliard eur, země v následujících letech ještě nic vracet nemusí a v současné době by měla posílat peníze jen MMF a Evropské centrální bance. I samotná dluhová zátěž ale odrazuje nové investory, stejně tak je komplikací pro řecké exportéry. Ti si kvůli nejistotě spojené s dalším vývojem tamní ekonomiky musí například na nákup kapitálu půjčovat za vyšší úroky než jejich zahraniční konkurenti.
