V sobotu zkrachovalo další jednání mezi řeckou vládou a věřiteli. Řecko tak nejspíš nedostane od mezinárodních věřitelů další peníze - 7,2 miliardy eur. Do konce června má přitom Mezinárodnímu měnovému fondu zaplatit další splátku dluhu ve výši 1,5 miliardy eur. Očekává se, že na to Řecko nebude mít peníze. Nyní je na tahu Evropská centrální banka, která v neděli jedná o tom, zda bude nadále v rámci programu ELA posílat nouzové půjčky řeckým bankám. Další možný vývoj předvídá ekonomka Markéta Šichtářová ze společnosti Next Finance.
Analýza - Nyní víc než na konci záchranného programu záleží na okamžiku a formě ukončení programu ELA od Evropské centrální banky. Teprve to fakticky rozhodne. Zatím z posledních zpráv nevyplynulo, zda bude úterkem skutečně na 100 procent ukončen. Pokud ano, pak to znamená nedostatek likvidity pro řecké banky a téměř stoprocentní jistotu kapitálových kontrol.
Pokud by tyto kapitálové kontroly v podobě zavřených bankomatů, bank, zákazu vývozu peněz ze země a podobně trvaly déle než řekněme týden, je to již pro ekonomiku natolik paralyzující, protože nemůže existovat bez peněz, že prakticky není zbytí než provést měnovou odluku. Ta by nejspíš probíhala tak, že by bylo řečeno, že se budou používat jen bankovky se sériovým číslem odkazujícím na Řecko jako místo tisku, alternativně by bylo použito kolků na všechno oběživo toho času nacházející se na území Řecka.
Po provedení měnové odluky by nová měna, nejspíš drachma, prudce oslabila - řádově o dvacet až čtyřicet procent. V Řecku by téměř ihned vznikla vysoká inflace, která by část dluhů „požrala“, další část dluhů by byla administrativně prohlášena za odepsanou.
Tento scénář však platí jen v případě, že řecké banky budou odříznuty od likvidity. Bylo by to správné – ale to nutně neznamená, že touto cestou se Evropa skutečně vydá.
Špatná cesta
Pokud by do řeckých bank dál proudily peníze (buď v rámci ELA, anebo v rámci nějakého nového mechanismu vymyšleného jen za tímto účelem), je to přímé porušení evropských dohod, dle kterých nesmí jít pomoc ze strany Evropské centrální banky přímo vládě s financováním dluhu. To se sice děje už teď (peníze z programu ELA plynou prostřednictvím řeckých pokladničních poukázek kupovaných řeckými bankami na účty řecké vlády), ale je to veřejné tajemství, o kterém se „nesluší mluvit“.
Okamžikem řeckého defaultu se však toto „tajemství“ stává již tak očividné, že podle mého názoru Evropská centrální banka prostě musí program ELA zastavit, aniž by se dopustila naprosto trestuhodného porušení všech zásad zodpovědné monetární politiky a současně aniž by naprosto tvrdě porušila úmluvy. Přesto si umím představit nějaké politické „řešení“ za hranou vší slušnosti, jak toto obejít a peníze do Řecka dál tlačit. Pokud by k tomu došlo, jede se podle naprosto odlišného scénáře.
Řecko by patrně prohlásilo, že odepisuje X procent dluhu (tedy technicky by došlo k defaultu), nicméně kapitálové kontroly by nemusely být uvaleny a nemuselo by dojít ani k měnové odluce. (nejčastěji se v případě defaultu odepisuje mezi 40 – 60 % dluhu). V horizontu dní až týdnů bychom patrně nic „zajímavého“ na finančním trhu nezaznamenali. Bohužel v dlouhodobém horizontu několika let by toto bylo to nejhorší možné řešení, protože to by byla naprosto klasická – a všude po světě zakázaná – monetizace státního dluhu v nejkrystaličtější formě.
Taková monetizace v historii s odstupem času vždy vedla k inflaci až hyperinflaci a ekonomickému marasmu. Jelikož by tato monetizace byla provedena společnou evropskou centrální bankou, její dopady by se pak přenesly na celou eurozónu.
Nemusím asi dodávat, že za jediný ekonomicky únosný a správný považuji scénář č. 1, nicméně mám silné obavy, že euroskupina ani vedení Evropské centrální banky se s ním dost možná ještě vnitřně nesmířili a mohli by se pokusit věci nasměřovat ke scénáři č. 2.
Jakýsi kočkopes nastane, když Evropská centrální banka nebude mít odvahu ani k prvnímu, ani ke druhému řešení, a přijde s rozhodnutím program ELA ukončovat či omezovat postupně. To by vedlo k odkladu uvalení kapitálových kontrol o pár dnů, ale rozštěpení eurozóny by to nakonec nejspíš stejně nezabránilo.
Rizika řeckého bankrotu
Možné komplikace hladkého Grexitu (i jen defaultu bez Grexitu) jsou dvě. Největším nebezpečím pro Evropu, ale současně jen s malou pravděpodobností, je rozšíření finanční nákazy. Jako nejpravděpodobnější kanál přenosu infekce se jeví italské bankovnictví. Znovu ale říkám, že pravděpodobnost je spíš malá (byť riziko a důsledky naprosto zásadní).
Druhým největším nebezpečím, a tentokrát s již větší pravděpodobností, je, že default se stane impulsem pro začátek praskání cenových bublin na akciovém a dluhopisovém evropském trhu. Následkem by bylo zpomalení celého evropského růstu. Podle míry propadu trhů by mohla nastat až nová panevropská recese.
