„Říká se, že právníci mají práci vždycky. Když se ekonomice daří, jejich klienti kupují podniky, domy, pozemky, a k tomu potřebují právnické služby. V této fázi ekonomického cyklu to je hezká práce. A když se ekonomice nedaří, podniky musejí restrukturalizovat nebo dokonce propouštět - a to je zase práce právníků. Tentokrát ovšem méně hezká a méně placená," říká Erwin Hanslik, partner rakouské právnické kanceláře ENWC, která má kromě Vídně kanceláře například v Praze, Budapešti, Varšavě nebo Kyjevě.
Muž, jehož jméno odkazuje na slovanské kořeny, vystudoval práva v Salcburku a ve Vídni, odkud i pochází. Jeho pradědeček z otcovy strany je z Polska a maminka se narodila v Olomouci; do rodiny sudetských Němců, v roce 1945 z Československa odsunuté.
Rok, který trvá šestnáct let
„Když jsem v roce 1994 začal pracovat jako koncipient v pražské kanceláři Balcar Polanski, česky jsem vůbec neuměl," říká Erwin Hanslik výbornou češtinou. „Od října 1995 jsem pak v Praze zahájil jeden rok na zkoušku - a tento rok vlastně dodnes neskončil." V roce 2000 složil Hanslik advokátní zkoušky v češtině a začal v rakouské ENWC „spojovat akademické zkušenosti z Rakouska a místní české praktické znalosti tak, aby co nejlépe sloužil zahraničním klientům". „Jsem ostatně také cizinec," říká Hanslik, „takže vím, co typický americký, německý, rakouský klient očekává - a co zde může dostat."
Mezi příklady překvapujícími zahraniční klienty nejvíce jsou očekávatelně zákony týkající se výpovědí ze zaměstnání, anebo obecnější formalismus. „Jestliže třeba v Anglii narazí na formální překážky, které neodpovídají duchu zákona, vždycky existuje praktické řešení, ale tady v Čechách zůstává i nepatrná formální překážka problémem," říká „cizinec", jenž na základě mnohaleté zkušenosti považuje české právnické prostředí za velmi profesionální. „Nikdy jsem tady neměl problémy s etikou kolegů," říká.
Co chtějí právníci na východě?
Když jdou výrobní podniky na východ, je zřejmé, co chtějí: nové trhy a levnější pracovní sílu. A když jdou na východ právníci? „Následují výrobní podniky, obchodní firmy a mezinárodní korporace," říká Hanslik. „Když jsme v roce 1996 založili kancelář v Budapešti, byli jsme velmi úspěšní, protože tehdy tam ještě skoro žádná mezinárodní právnická kancelář nebyla. Druhým krokem do zahraničí byla Praha, a to byl v roce 1998 zcela jiný příběh. Tady byla mezinárodních kanceláří spousta. A Ukrajina? Velmi těžký oříšek, protože nikdy nevíte, co bude zítra. Politické vztahy jsou velmi nejasné a toho se samozřejmě investoři bojí. Přiznávám, že jsme od Ukrajiny čekali víc, ale stále si myslíme, že ta země má budoucnost - a zůstáváme."
Existují hlasy, které tvrdí, že svět míří do záhuby, protože ho ovládají právníci. Erwin Hanslik nepůsobí dojmem člověka, který by chtěl svět ovládnout, a snad i proto říká, že takovým obavám rozumí. „Existuje-li tolik pravidel, že jim nerozumějí už ani právníci - o politicích ani nemluvě - je to katastrofa," říká. „Jedna věc jsou ale zákony a druhá libůstka některých kolegů právníků, kteří mají pocit, že když dokáží napsat složitou větu na půl stránky, které rozumí jen oni sami, prokazují tím svou inteligenci a právnickou profesionalitu. Jenže opak je pravdou! Dobrý právník je ten, který dokáže vysvětlit složitou právnickou kauzu i dítěti."
Společenská odpovědnost? Samozřejmost
Ptám se na otázku CSR právnických firem: některé říkají, že nevědí, jak na to. Ale sotva otázku dořeknu, Erwin Hanslik zvolá: „To je výmluva! Přece každá právnická kancelář může poskytovat služby pro bono, a to jak potřebným jednotlivcům, tak i různým organizacím. Nakonec," míní rakouský právník, „ve Spojených státech probíhá každý rok velmi tvrdá soutěž o nejlepší studenty právnických škol. Která kancelář by neměla CSR program, ta by mohla na ty nejlepší studenty zapomenout."
A snahy Evropské komise učinit ze CSR zákonem určenou povinnost pro všechny firmy?
„Podle mého je těžké určit míru. CSR by mělo být samozřejmostí pro každou společnost, a co je samozřejmostí, to nemusejí vymáhat žádná pravidla. Jsou ale subjekty, které tuto samozřejmost ignorují a svým způsobem pro sebe získávají konkurenční výhodu - třeba jen tím, že šetří peníze. Na úkor druhých, kteří pomoc potřebují. Takže: minimální pravidla by asi byla dobrá. Každá firma by se pak mohla sama rozhodnout, jestli chce jít dobrovolně nad minimální laťku. Ale já bych taková pravidla formulovat nechtěl," říká Erwin Hanslik. Muž, který prý v České republice nikdy neměl problém kvůli tomu, že je cizinec. I proto považuje zdejší společnost za tolerantní: „Jsem Rakušan, ale cítím se tady doma."
