Praha – Na první pohled nenápadná zmínka ve středečním nálezu Ústavního soudu ohledně zdanění pracujících důchodců může do budoucna zpřehlednit tuzemské právní prostředí, a to zejména ve prospěch běžných občanů, drobných podnikatelů a menších firem.
Ústavní soudci totiž k zákonodárcům vyslali signál, že důležité změny týkající se regulace podnikání nebo povinností obyvatel mají přijímat s dostatečným časovým předstihem. Soudci připomněli jednu ze základních zásad demokratického právního státu, podle níž musí „adresáti právní úpravy“ dostat prostor včas se seznámit s ukládanými povinnostmi a přizpůsobit tomu například svou podnikatelskou aktivitu.
Jde o takzvanou legisvakanční lhůtu mezi zveřejněním nového předpisu ve Sbírce zákonů (počátek platnosti právního předpisu) a dnem, od něhož reálně začíná působit (počátek účinnosti).
Ústavní soud nyní zdůraznil, že čtyřdenní lhůta mezi zveřejněním a účinností je v případě zrušení daňové slevy pro pracující důchodce nedostatečná a protiústavní. Tuto poznámku uvedl na konci nálezu, protože na nedostatečnou lhůtu si navrhovatelé v tomto případě sami nestěžovali, respektive nebyla podstatou jejich ústavní stížnosti. Ústavní soud nicméně poznamenal, že pouze čtyřdenní lhůta je – nehledě tedy na neústavnost samotného zrušení slevy – už sama o sobě „zásahem do zásad demokratického právního státu“.
Podle Ústavního soudu nebylo v tomto případě možno dovolit veřejný zájem, kvůli němuž by tato lhůta mohla být zkrácena. Soudci naopak podotkli, že příjemci starobních důchodů se při rozhodování o své ekonomické aktivitě (přivýdělku) rozhodují právě i s ohledem na míru zdanění. „Nelze zůstat nekritický vůči tomu, že stát nechal důchodce tuto volbu učinit a následně tyto podmínky změnil s účinností o pouhé čtyři dny později,“ uvádí se v nálezu soudu.
Stejně jako s přílepky: varování do budoucna
Podobně „na poslední chvíli“ přitom poslanci a senátoři přijímali důležité a mnohdy obsáhlé zákony v posledních letech častěji. Na vině byla mimo jiné i slabá vládní většina v Parlamentu, případně prezidentské veto. Nic na tom nemění fakt, že základní obsah chystaných zákonů je zpravidla znám několik měsíců dopředu, kdy je hotov vládní návrh nebo kdy skončí hlasování v Poslanecké sněmovně. S definitivní podobou změn se totiž lidé a firmy mohou seznámit právě až po jejich zveřejnění ve Sbírce zákonů.
Zrušení daňové slevy pro pracující důchodce bylo součástí „úsporného balíčku“ vlády Petra Nečase. Ten mimo jiné od roku 2013 zaváděl i vyšší zdanění lidí s příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy (takzvané solidární zvýšení daně) a omezení daňových slev pro osoby samostatně výdělečně činné využívající výdajové paušály (konkrétně jde o slevu na dítě a na vyživovanou manželku či manžela). Také lidé s nadprůměrnými příjmy a podnikatelé s paušály by tedy měli určitou šanci uspět u Ústavního soudu s poukazem na pouze čtyřdenní lhůtu, kterou jim zákonodárci poskytli.
Jak by Ústavní soud rozhodl v jejich případě, se ale zřejmě nedozvíme, protože už pravděpodobně uplynula lhůta pro případné podání ústavní stížnosti. Teoreticky je nicméně stále možné, že by někdo z podnikatelů zkoušel slevu v daňovém přiznání uplatnit a poté šel do sporu s finančním úřadem, který by mohl skončit až u Ústavního soudu.
Není ani jisté, zda by Ústavní soud hodnotil postavení lidí s nadprůměrnými příjmy nebo podnikatelů na stejné úrovni jako u pracujících důchodců, nebo by je považoval za „ekonomicky méně zranitelné“. Podnikatelům navíc zůstala alternativa, jak si daňovou slevu zachovat – stačí, když před zjednodušenými paušály dají přednost (časově a finančně náročnějšímu) vedení klasického „účetnictví“. A ještě jeden podstatný rozdíl: Oproti daňové slevě pro důchodce nebyl u změn pro lidi s nadprůměrnými příjmy a podnikatele kladen takový důraz právě hned na 1. leden (první den účinnosti zákona) jako rozhodující den pro míru zdanění.
Podobně jako v roce 2007, kdy Ústavní soud zrušil zákon kvůli takzvanému přílepku (změna skrytá v jiném, věcně zcela nesouvisejícím zákoně), působí i nynější signál ohledně časového předstihu hlavně jako varování do budoucna. Žádat o zrušení zákona přijatého „na poslední chvíli“ nyní může být snadnější.
Článek vyšel ve čtvrtek 31. července 2014 v sesterském deníku Insider.
