Praha - Změnit společenské hodnoty, bojovat proti daňovým únikům, usilovat o energetickou soběstačnost. Receptů, jak vrátit českou ekonomiku k růstu, mají zájemci o prezidentský úřad spoustu.

Většina jimi preferovaných řešení spočívá ve změně společenského uspořádání. Spíše výjimečně pak prosazují opatření, která se přímo projeví ve vyšší výrobě či spotřebě (podle toho, jak hrubý domácí produkt zrovna počítáme).

Proti korupci a daňovým rájům

Nejčastěji skloňovaným pojmem jsou korupce a daňové ráje. "Tyto jevy se v české ekonomice rozrostly do takové míry, že podkopávají rovnost pravidel, a ve svém důsledku i rozhodování tržních subjektů," uvádí Jiří Dienstbier.

S tím souhlasí Miloš Zeman, který by chtěl problém řešit zákonem, na jehož základě bude nutné prokazovat původ příjmů.

"Z naší země podle mezinárodní studie GFI mizí ročně 140 miliard nelegálně nezdaněných korun," doplňuje Táňa Fischerová. Ta navrhuje například zrušení nulové daně z dividend, kterou využívají hlavně nejbohatší lidé.

Jako jedna z mála také naznačuje, jak by z pozice prezidentky s tímto problémem bojovala. "Jmenovala bych novu bankovní radu, která bude po dvaadvaceti letech konečně schopna vytvářet podmínky, které jsou výhodné pro klienty, a ne pro majitele bank," upřesnila v anketě online deníku Aktuálně.cz.

Tomio Okamura, kterého Nejvyšší správní soud ve čtvrtek z volby vyřadil, doplňuje, že by se měly změnit společenské hodnoty - aby česká společnost byla slušnější. Jak to provést? Například změnit vysílání České televize nebo upravit školní osnovy.

Méně daní a hloupé nálady

Dalším společným tématem pro více kandidátů jsou nižší daně. V těch vidí řešení například Jana Bobošíková nebo Přemysl Sobotka.

Podle něj by odvody firem měly v následujících pěti letech klesnout o tři až čtyři procenta.

Kromě toho dusí českou ekonomiku přebujelá byrokracie. Její zeštíhlení považuje za rozhodující třeba Karel Schwarzenberg. "Konec zbytečných předpisů, jedno inkasní místo, elektronizace administrativy," vyjmenovává, co by se mělo změnit.

Na řadu přišla také "hloupá nálada". Za tu podle dalšího vyřazeného kandidáta Vladimíra Dlouhého může nedostatek důvěry ve stát a současný politický systém. "To, že u nás domácnosti neutrácejí a soukromí investoři neinvestují, je dané faktory, které jsou za hranicemi ekonomie," tvrdí Dlouhý.

Jana Bobošíková dále zdůrazňuje, že by se vláda měla do ekonomiky plést co nejméně a omezit množství regulací, kvót či dotací na minimum. "Viditelná ruka státního byrokrata nikdy nemůže nahradit neviditelnou ruku trhu," věří kandidátka.

Zuzana Roithová navíc prosazuje podporu zahraničního obchodu. "Jako prezidentka bych velmi aktivně pomáhala pronikat českým výrobcům na zahraniční trhy a zahraničním investorům k nám," říká.

HDP je přeceněný

Kandidáti na funkci prezidenta republiky se však shodují, že politici a ekonomové v současné době lpějí až příliš na ekonomickém růstu, tedy ukazateli hrubého domácího produktu (HDP).

Například Okamura označuje růst za přežitou mantru z minulého století, důležitější je podle něj zvyšovat kvalitu života. "Když budete mít doma kotel na dřevoplyn a budete jím nejen topit, ale také na něj jezdit autem, pak HDP zákonitě klesne - ale vaše životní úroveň se zvýší," ilustruje podnikatel.

"Růst v podání dnešních ekonomů hlavního proudu je nesmyslný a odpovídá pouze na požadavky bohatých manažerů, kteří takto vykazují svou efektivitu," dodává Fischerová.

"Z ekonomického růstu se nesmí stát fetiš, kterému se slepě podřizuje vše," navazuje Dienstbier. Jak zdůrazňuje Schwarzenberg, HDP je ukazatel, který moc nevypovídá o kvalitě života.

"V padesátých letech minulého století nám také rostlo o mnoho procent ročně, ale běžní lidé to moc nepocítili, protože z těch tun oceli a tanků se příliš nenajedli ani neoblékli," připomíná.

Další kandidáti - Sobotka a Dlouhý - sice odmítají hospodářský růst "slepě glorifikovat", oba ale zároveň obhajují jeho roli.

Podle Sobotky růst jednoduše vytváří šanci pro to, aby se více lidem dařilo lépe. "Patřím mezi ekonomy, kteří říkají, ano, takto to je, buďme skromnější, nedělejme z HDP modlu. Růst materiálního bohatství je ale nutnou, nikoliv však postačující podmínkou pro kvalitnější blahobyt společnosti," uvádí Dlouhý.

Podle Roithové by se bez ekonomického růstu plně projevil "negativní" průvodní jev vědeckotechnického pokroku - snižování poptávky po pracovní síle, k němuž dojde v důsledku zvyšování produktivity práce i výroby jako celku.

Růst jako takový ale podle ní nevyjadřuje to důležité. "Totiž možnost zvyšovat a hledat své štěstí, starat se o rodinu a žít své životy v ochraně před hladem, nemocemi, zimou, ale i lidskou netolerantností a tyranií, jednotlivce, skupiny i většiny," vyjmenovává pro Aktuálně.cz.

Zeman zastává názor, že by neměla růst spotřeba, ale investice. "Protože před tím, než budu jíst jablka, je zapotřebí zasadit jabloň," vysvětluje politik.

Podle Jany Bobošíkové většina politiků neví o ekonomice zhola nic a pouze přesvědčují občany, že jim zajistí permanentní růst. "Potom neváhají uplácet voliče nesmyslnými dotacemi a dávkami. Připravují tím půdu pro mnohem hlubší důsledky," uvádí kandidátka s tím, že výsledkem je začarovaný kruh soustavného zadlužování.

Že politici v Česku naopak zatím růstu nevěnovali dostatek pozornosti, si myslí pouze Jan Fischer.

"Přestože debata o obnovení růstu patří mezi ústřední témata v celé Evropě, naše vláda tento směr ignorovala, a některá její opatření působí naopak protirůstově, například zvyšování daní," uzavírá někdejší předseda úřednické vlády.

Ekonomické programy jednotlivých kandidátů najdete zde: