Praha, Berlín - Konkurenční schopnost České republiky likviduje nekompetence a úplatkářství. Země zároveň ztrácí dosavadní výhody kvalitní a laciné pracovní síly. Přinejmenším si to myslí němečtí manažeři, kteří v Česku působí.
Mimo každé srovnání
Zahraniční obchodní komory Německa už pošesté hodnotily investiční prostředí dvanácti postkomunistických zemí. Kromě deseti, které už jsou v Evropské unii, se podle čtyřiadvaceti kritérií hodnotí také Chorvatsko a Srbsko. Známkuje se jako ve škole od jedné do pěti a vůbec nejhorší průměrnou známku 4,2 dostala Česká republika za kritérium "Spravedlivý průběh veřejných zakázek".
Česko bylo v tomto směru nejhorší už v roce 2006, kdy průzkumy mezi německými investory na východě začaly, ale tentokrát se v hodnocení ještě vzdálilo od předposledního Rumunska. Další data německých obchodníků ukazují, že Česko má v tomto ohledu ještě horší pověst než Makedonie, Albánie, Kosovo i Bosna a Hercegovina.
Podle kritéria "korupce, kriminalita" se Češi také zhoršili, ale mají přece jen o málo lepší hodnocení než Rumuni.
To není střední Evropa
Německé obchodní komory ve své pravidelné zprávě konstatují, že problémy se státní správou mají všechny země regionu: "Firmy už léta nejhůř hodnotí faktory, které stát ovlivňuje bezprostředně," zdůrazňuje studie tučným písmem.
Situace se navíc ve většině zemí zhoršuje, výjimku tvoří Polsko, Estonsko, Litva a v posledních třech letech ještě Bulharsko.
Česko se zhoršuje ve všech parametrech. Ještě před pěti lety patřilo k zemím, které byly ve východním sektoru Evropy politicky nejstabilnější a nejlépe zajišťovaly právní jistotu. Dnes jsou v podprůměru a německá zpráva konstatuje, že se v tomto ohledu Česko podobá spíše Balkánu než střední Evropě.
Drazí a bez kvalifikace
Němečtí investoři naštěstí nepřikládají politickým poměrům klíčový význam, i když v českém případě přisuzují stavu veřejných zakázek druhou největší důležitost po výzkumu a vývoji.
Ke svým investicím se podle studie rozhodují zvláště podle situace na pracovním trhu. Ovšem i v tomto ohledu se česká pozice horší. Dražší pracovní sílu mají na východě už jen Maďaři, Slovinci a Chorvati, nečekaná je informace, že větší potíže s kvalifikací mají německé podniky už jen v Bulharsku.
Co hodnotili manažeři
* Jaké oblasti hodnotili němečtí manažeři
- Spravedlivý průběh veřejných zakázek
- Právní jistota
- Politická stabilita
- Cena práce
- Kvalifikace pracovníků
- Kvalita infrastruktury
* Jaké země hodnotili němečtí manažeři
Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Srbsko
* V čem je Česko nejhorší
- Spravedlivý průběh veřejných zakázek (známka 4,20, poslední místo)
- Kvalifikace pracovníků (známka 2,70, předposlední místo před Bulharskem)
(podrobné výsledky všech kategorií najdete v grafice v tomto článku)
Nadprůměrné hodnocení si Česko drží v kvalitě domácích dodavatelských firem, druhé místo po Polsku získalo díky poptávce po německém zboží na tuzemském trhu.
Kdybych to byl věděl
Zpráva německých manažerů obsahuje kromě dílčích kritérií také obecnou otázku, jak jsou jednotlivé země atraktivní pro investice. Česko bylo ve všech šesti ročnících hodnoceno nejlépe, protože je z pohledu Němců zeměpisně i kulturně nejbližší. Svědčí o tom i statistika z roku 2009, podle které Česko do té doby z Německa získalo investice za 22 miliard eur, o dvě miliardy víc než Polsko a o dvanáct miliard víc než Slovensko. Podle dva roky staré bilance dokonce získalo Česko stejný objem německých investic jako Čína. Také proto mohou být němečtí investoři ke svým někdejším oblíbencům přísnější.
Atraktivita pro investory se ovšem každým rokem snižuje a prakticky se už neliší od Polska a Slovinska.
Varovné jsou odpovědi na dotaz, jestli firmy nelitují toho, že v konkrétní zemi investovaly. Nejspokojenější jsou německé firmy v Estonsku a Polsku, kde si stěžuje jen každý čtrnáctý podnikatel. Na opačném konci jsou Česko a Slovinsko, kde není spokojen každý třetí německý investor. Shodou okolností jde o země s drahou pracovní silou a chaotickými politickými poměry.
Alternativa 3I
Obdobně jako němečtí podnikatelé hodnotí konkurenční schopnosti Česka i zdejší manažeři. "Máme téměř nejhorší kvalitu veřejné správy v rámci evropské sedmadvacítky," připouští viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
Infrastruktura se ve srovnání s okolními zeměmi zhoršuje, jak svědčí stav sítě dálnic, které stále nejsou přes mohutné státní investice dokončeny. Česko už nedokáže nabídnout ani kvalitní lidské zdroje: "Máme nedostatek nízkokvalifikované pracovní síly, kterou český průmysl stále potřebuje, a na druhou stranu zaměstnavatelům také chybí vysoce kvalifikovaná pracovní síla, která by umožnila soustředit se na produkty s vyšší předanou hodnotou, na inovace, na výzkum a vývoj," vypočítává rezervy Špicar a dodává: "Potenciál máme. S krizí jsme se vypořádali v mnoha ohledech lépe nežli ostatní, ale bohužel nás čeká opravdu hodně práce, abychom ten potenciál byli schopni využít."
Musíme se změnit, tvrdí Mejstřík
Se Špicarem se shoduje také Michal Mejstřík z rady NERV, který je hlavním autorem vládního dokumentu Rámec strategie konkurenceschopnosti ČR. Česko má podle něho na čem stavět, musí však úplně změnit svůj dosavadní přístup.
"Na jedné straně existuje velmi silná skupina podnikatelských odvětví, které jsou navázány na strategickou polohu České republiky. Historicky jsme byli zpracovatelským centrem Evropy a v krátkém časovém období si těžko umím představit, že bychom tuto roli opustili. Abychom ji ale mohli uchovat do budoucna, potřebujeme uskutečnit novou strategii, které říkáme strategie tří I, infrastruktura, instituce, inovace. A to všechno na základě úplně jinak vzdělané populace. Jinak se nám budoucnost jeví velmi špatně," popisuje novou perspektivu Mejstřík.
