Brno - Nucení k práci přesčas bez nároku na mzdu nemusí znamenat snížení důstojnosti a nepřípustný zásah do práv zaměstnanců. Lidé, které jejich zaměstnavatelé nutí pracovat zadarmo přesčas, tak nemohou po firmách požadovat vysoké odškodnění. Mají nárok jen na doplacení dlužné mzdy.
Tak zní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zamítl dovolání bývalé prodavačky z jihu Čech, když chtěla kvůli povinné práci přesčas v jednom z obchodních řetězců vysoudit na zaměstnavateli půl milionu korun. Nucení k práci přesčas přitom u několika zaměstnanců potvrdila také kontrola úřadu práce.
Nejde o zdraví
Prodavačka se na soud obrátila poté, co v několika případech pracovala minimálně 14 hodin, ve výkazech ale podepisovala pouze dvanáctihodinovou směnu.
"Když s tímto postupem vyslovila nesouhlas, nadřízený jen pokrčil rameny a smál se jí, z čehož usoudila, že mu nejde o zdraví zaměstnanců, a cítila se tímto ohrožená," uvedla právní zástupkyně ženy v žalobě. Prodavačka nakonec z práce odešla, situace v obchodě se měla projevit i na jejím zdraví.
Soudy v Písku a Českých Budějovicích ale žalobu ženy zamítly, rozhodly navíc, že žena musí zaplatit přes dvacet tisíc na nákladech řízení.
Soudy potvrdily, že k práci přesčas bez nároku na mzdu došlo nejenom v případě této ženy, ale ve větší míře i u dalších zaměstnanců v prodejně.
"Z překročení maximální délky směny nelze dovozovat nárok na přiměřené zadostiučinění," uvedli českobudějovičtí soudci s tím, že nedošlo ani k diskriminaci na základě toho, že prodavačka byla žena. Pracovat přesčas totiž museli i muži.
Žena se obrátila s dovoláním na Nejvyšší soud. Uvedla, že k práci přesčas byla nucena kvůli strachu ze ztráty zaměstnanání. "Praktiky zaměstnavatele zasahovaly do osobnostních práv," uvedla.
Nebyla snížena důstojnost
Senát Nejvyššího soudu vedený soudcem Zdeňkem Novotným uvedl, že podobnou otázku soud dosud neřešil, jde tedy o spor, který má zásadní význam.
Nejvyšší soud dovolání ženy zamítl. "Porušení pracovněprávních předpisů ze strany zaměstnavatele nemá vždy za následek snížení důstojnosti zaměstnance," uvedli soudci.
Podle Nejvyššího soudu mohla být žena nucením k práci přesčas zkrácena na mzdě, a v takovém případě se může domáhat jejího doplatku. "Nelze však uvažovat o tom, že by tímto byla poškozována snížením její důstojnosti," rozhodli soudci.
Nejvyšší soud potvrdil, že nedošlo ani k diskriminaci kvůli pohlaví, pracovat přesčas zaměstnavatel nutil pracovat muže i ženy. "Nebyla splněna jedna z podmínek pro vznik nároku na požadovanou peněžitou náhradu," dodali soudci.
