Brno - Ústavní soudci se zastali Komerční banky, která dosud neúspěšně vedla na pětapadesát sporů s celními úřady o zaplacení záruk za firmami, které neplatily své závazky.
Jde o průlomové rozhodnutí, které mění dosavadní praxi v posuzování celních záruk bankami z poloviny devadesátých let. Jenom Československá obchodní banka tak místo 37 milionů za zkrachovalou společnost Chemapol musela zaplatit více než 160 milionů korun.
Problém z minulosti
V celém sporu jde o to, že bankovní domy ručily v devadesátých letech státu za to, že dovozci a exportéři vůči němu splní celní povinnosti. Za všechny vystavené záruky už celním úřadům jednorázově zaplatily desítky milionů korun.
Banky tvrdily, že už ručení zaniklo a dál nemají nic platit. Celní správa byla ale jiného názoru a vymáhala peníze za každý celní dluh jednotlivě.
A Nejvyšší správní soud takový postup v desítkách případů potvrzoval. "Z celního zákona vyplývá, že ručení se poskytuje vždy na konkrétní celní dluh," uvedli soudci ve svém rozhodnutí.
Dnešní rozhodnutí ústavních soudců je ale opačné, banky nemusely platit za každý celní dluh. "Bylo porušeno právo Komerční banky vlastnit majetek," uvedla soudkyně Eliška Wagnerová.
Banka totiž sice na celních zárukách za dlužníka zaplatila jednorázově tři sta tisíc korun, po dvou letech ji ale celníci v 55 případech napočítali, že má zaplatit dalších dvanáct a půl milionu korun.
Nekorektní postup
Bank se přitom zastala i Česká národní banka, podle které postup při placení globálních záruk vedl v podstatě k tomu, že banky tak mohly platit v podstatě ničím neomezené částky a to by mohlo ohrozit jejich hospodaření.
Postup celníků s odvoláním na verdikt Nejvyššího správního soudu potvrdil také Městský soud v Praze.
Podle ústavních soudců ale situace v placení globálních záruk nebyla jednoznačná, postup celníků vůči bankám byl proto nekorektní.
"Šlo o zcela nepřehlednou situaci. Banky neměly žádnou možnost zjistit si, jak mají postupovat, výklad neexistoval. Celní úřady informace neposkytovaly," uvedla Wagnerová.
Ústavní soudci sice potvrdili, že stát se musí snažit vybírat daně, nemůže ale postupem, jaký zvolil u celních záruk, zasahovat do vlastnického práva firem. "Státní moc musí ve vybírání daní a poplatků postupovat pouze v mezích stanovených zákonem," dodala Wagnerová.
