Praha - Pro neúspěšného prezidentského kandidáta Jana Fischera to je pořádný kariérní sešup.
Ještě před rokem se jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj pohyboval v nejvyšších sférách evropského byznysu, pobíral v přepočtu 600 tisíc korun měsíčně a těšil se všeobecnému respektu. Když ve čtvrtek oznámil, že nastupuje jako strategický manažer investičních projektů do tuzemské společnosti Česká energie, pořádně tím překvapil.
Fischer přichází do firmy, která toho léta víc slibuje, než koná. Oficiálně má řídit byznys, o němž jako vystudovaný matematik, bývalý šéf Českého statistického úřadu a expremiér úřednické vlády zhola nic neví. Povede projekty, které Česká energie plánuje už tak dlouho, že jejich dotažení do konce málokdo z oboru věří. Prostě to vypadá, že si ho většinový vlastník České energie, Čechokanaďan Ladislav Dráb, najal hlavně kvůli zvýšení lesku svého firemního vývěsního štítu.
Plány za miliardy
Co vlastně je a co dělá Česká energie? Skupina (kromě Drába ji vlastní Martin Černý a Eduard Pálka) je v Česku činná hlavně jako velkoobchodník a dodavatel zemního plynu.
Na trhu je ale relativně malým hráčem. Jak lze vyčíst z obchodního rejstříku, předloni vykázala tržby jen něco přes miliardu. Loni podle menšinového akcionáře Eduarda Pálky dosáhla obratu kolem 1,2 miliardy. Skuteční lídři mezi energetickými dodavateli, nezávislými na gigantech typu RWE, E.ON či ČEZ, jsou mnohonásobně větší. Taková Bohemia Energy loni prodala energii skoro za 9 miliard, Centropol Energy skoro za 6 miliard korun.
Česká energie má ale daleko vyšší ambice než jen obchod s energií. Je známa jako iniciátor obřích energetických projektů - právě těch, jež má nyní Fischer strategicky šéfovat. Prestižní investicí Drába a spol. je stavba obřího plynového zásobníku ve vytěžených podzemních prostorech státní firmy Diamo v Rožné na Vysočině. Projekt běží od roku 2010, kdy o něm Diamo s Českou energií uzavřelo smlouvu. Zásobník má přijít celkem na šest miliard korun. Za tři roky však v Rožné proběhly jen průzkumné práce, jež - jak řekl serveru Aktuálně.cz Eduard Pálka - stály řádově sto milionů.
„Průzkumné práce jsou hotovy, vše je připraveno k vlastní stavbě," říká Pálka. Jenomže Česká energie zatím ani náznakem nedala vědět, jak chce obří projekt financovat. Že by na něj půjčily banky, je těžko představitelné, Česká energie nedisponuje majetkem, jímž by mohla obří úvěr zaručit. Pálka uvedl, že firma hledá pro stavbu spoluinvestora. „Vzhledem k běžícím jednáním o tom nemohu uvést žádné podrobnosti," dodává.
Je otázkou, kdo by se do takové akce mohl pustit. Cena za skladování plynu ve střední Evropě klesá, poptávka po uskladňovací kapacitě je proti předkrizovým letům nízká. Své zásobníky v posledních letech rozšířili další čeští provozovatelé - RWE a KKCG. Skupina KKCG navíc nedávno oznámila stavbu zcela nového vlastního zásobníku, stavět bude v partnerství se státní ruskou plynárenskou skupinou Gazprom. A pozor - tento konkurenční projekt dvou prokazatelně kapitálově silných partnerů má přijít pouze na 2,5 miliardy korun. Na méně než polovinu investice plánované Českou energií.
Dráb a spol. mají přitom v Rožné ještě větší plány, uvažuje tu o stavbě přečerpávací elektrárny, opět řádově za miliardy. „Je to pořád otevřený projekt," říká Pálka.
Dodejme, že Česká energie už dřív plánovala stavbu podobného zásobníku v jižních Čechách, ten měl přijít dokonce na devět miliard korun, od zcela nereálného plánu ale už dávno upustila.
Mozart v mlze
Dalším prestižním, léta připravovaným projektem České energie je stavba zhruba 150kilometrového plynovodu Mozart, vedoucího z jižních Čech k rakouskému Linci. Opět jde o několikamiliardovou investici s nejasným financováním.
Pálka tvrdí, že Česká energie jedná s potenciálními partnery o zahájení prací, opět tu počítá se spoluinvestorem a opět žádného jistého nemá. I tady jí šlape na paty konkurence, která má lepší výchozí pozici. O propojení českých a rakouských plynovodů uvažuje společnost Net4Gas, ta ale zvažuje strategicky výhodnější trasu mezi Břeclaví a Baumgartnerem a hodlá svůj projekt navázat na výsledek jednání o jihoevropském plynovodu Nabucco.
Net4Gas byl donedávna součástí skupiny RWE, nyní jej vlastní německá pojišťovna Allianz a kanadský investiční fond Borealis. Přestože jde o firmu co do obratu desetkrát větší než celá Česká energie a s nesrovnatelně silnějším kapitálovým zázemím, mluví její manažeři o plánu na česko-rakouskou plynovodní spojku mnohem opatrněji a rezervovaněji než akcionáři České energie o Mozartu.
Česká energie prostě nemá z velkých investic strach - loni to dokázala, když dala nejvyšší nabídku skupině ČEZ na její černouhelnou elektrárnu Dětmarovice. Dráb a spol. chtěli elektrárnu, kterou si ostatní, kapitálově mnohem silnější konkurenti cenili nejvýš na miliardu, koupit za sedm miliard korun. ČEZ ovšem jednání s Českou energií rychle přerušil, podle jeho šéfa Daniela Beneše nebyla Drábova firma schopna prokázat, že nabízenou částkou disponuje.
Velké energetické mystérium
Lidé z konkurenčních energetických firem shodně říkají, že jsou pro ně Ladislav Dráb a Česká energie jednou velkou hádankou. Nad prezentacemi jejích miliardových projektů kroutí hlavou, nevěří jim. Obvykle dobře informovaní manažeři od konkurence také netuší, odkud by Česká energie na tyto prestižní stavby brala finanční zdroje. Není známo, že by s ní někdo z velkých hráčů činných na tuzemském trhu na tvorbě těchto vizí spolupracoval.
„Pan Dráb zato báječně zvládá public relations a rád o sobě a svých plánech dává vědět," shrnuje hojně rozšířené mínění o České energii jeden z manažerů RWE Transgas. Do tohoto obrazu dobře zapadá i spolupráce České energie s Fischerem. Přesně před měsícem Ladislav Dráb vytrhl zadluženému Fischerovi trn z paty a poslal na jeho transparentní konto 2,9 milionu korun na úhradu části nesplacených závazků z neúspěšné prezidentské kampaně. Jeho firma se tím dostala do centra, což mají její šéfové rádi.
Teď to ale vypadá, že si 2,9milionovým darem koupili nejen pořádný kus mediální pozornosti. Vypadá to, že už tehdy si předpláceli luxusního maskota pro svou firmu. Ladislav Dráb takovou spekulaci popírá: „Když jsem se rozhodl panu Fischerovi peníze poslat, nebyla o práci u nás ani řeč. K té se rozhodl později, vybral si nás prostě z pracovních nabídek, které se mu sešly," tvrdí.
Pokud je to ale pravda, pak jsou možná jen dvě vysvětlení. Buď je Jan Fischer opravdový dobrodruh, toužící po náročných výzvách. Nebo se stal jedním z několika lidí v Česku, kdo rozluštil hádanku tajuplných financí a potenciálních spoluinvestorů Ladislava Drába.
