Od renesance ke kubismu Mázhaus se sklípkovou klenbou Slavonice, Dolní náměstí 480/46 (okres Jindřichův Hradec) Leopold Esterreicher, 1549 Sklípkové klenby (nazývané někdy také diamantové či fasetové) vznikly v okruhu stavební hutě Arnolda Vestfálského, do roku 1482 činného při přestavbě hradu v Míšni. Ze Saska se pak začaly šířit jako módní výstřelek do sousedních severních a západních Čech (Chomutov, Kadaň, Bor u Tachova), jižních Čech (Blatná, Bechyně, Tábor, Jindřichův Hradec, Dačice) a na Moravu (Telč) až do Horních Rakous. Jejich zřejmě nejkrásnější a nejmalebnější příklady nalezneme ve Slavonicích, které kdysi prosperovaly díky své strategické pozici na dálkové cestě mezi Prahou a Vídní. Vznikaly paradoxně až v době, kdy na celé čáře vítězila renesance. Složité obrazce a gotický princip žebrové klenby jsou určitou anachronií či dokladem přetrvávání zažitých forem, aplikovaných na valených cihlových klenbách v ryze dekorativní poloze, bez ohledu na konstrukční principy a zákony statiky. Slavonické klenby jsou mimořádné tím, že jejich fasetování je velmi hluboké. Ke kontrastnímu vyznění přispívá i vkládání motivů kroužených či vějířovitých kleneb s visutými svorníky. S obdobně vyspělými formami, jako je toto středoevropské specifikum, se ve stejné době můžeme setkat jedině v Anglii (Trinity College v Cambridgi).
Foto: Pavel Frič / TITANIC