V celém Německu ročně skončí v koši téměř 13 milionů tun potravin. Na iniciativu ředitele obchodního střediska Lestra už reaguje i celé severoněmecké město, které je pro legalizaci vybírání potravin z odpadkových košů. To je zatím v Německu zakázané.
"Už dříve to tak bylo, že sem v noci chodili studenti hledat jídlo," říká Strangemann u skupiny černých popelnic vedle obchodního střediska na severovýchodě Brém.
"Pak nám někdo vysvětloval, že je to nelegální. Tak jsem řekl, že u nás ne. Kdo chce něco mít, může to mít," vypráví Strangemann o poznatku, který ho vedl k uvažování o tom, jak lidem přístup ke starším, ale nezkaženým potravinám usnadnit. Obchodní dům Lestra založil před 50 lety jeho otec.
Nakonec se rozhodl vykládat vyřazené potraviny v bedničkách na vozík, který je umístěn z boku obchodního domu, kde se k němu zájemci snadno dostanou. "Nejčastěji sem dáváme ovoce, zeleninu a chleba. V průměru je to tak šest až osm beden za den," líčí Strangemann, jehož firma lidi na místě vítá cedulkou s textem: "Milí zachránci jídla! Na tomto vozíku se můžete s chutí obsloužit."
A lidé to také dělají. Denně jich sem podle Strangemanna dorazí nejméně kolem čtyř desítek a potraviny většinou úplně rozeberou. "V popelnicích dříve hledali jen studenti a mladí lidé, ale od té doby, co to máme takhle nastavené, přicházejí všichni - mladší, starší, potřební, lidé, co žijí v sousedství," vysvětluje.
Jeho slova jako by chtěla potvrdit třicátnice Kathrin, která se u vozíku zastavuje spolu s dcerou cestou ze školky. "Přijde mi to dobré. Všechno, co tu je, se dá ještě použít," říká a z bedýnky si bere pár trochu oschlých mrkví, řepu a svazek chřestu. Chvíli po ní se cestou ze školy na kolech zastaví dvojice mladíků, kteří si utrhnou pár bobulí hroznového vína, o něco později zase důchodkyně, která si dnes jen prohlédne, co je v nabídce.
Vyhozenému masu se vyhněte
Aby samoobsluha předešla možným problémům, informuje na ceduli "zachránce potravin" o tom, jak poznají, že jsou potraviny ještě v pořádku. Lidi, kteří by chtěli hledat potraviny nadále i v popelnicích, pak varuje, že se v každém případě mají vyhnout vyhozenému masu. To už je totiž skutečně nepoživatelné.
Neprodejné potraviny rodinná firma nedává jen veřejnosti. Část věnuje také místní náboženské obci, která z nich připravuje snídaně, a na krmení zvířat. Zkrátka nepřijde ani 150 zaměstnanců obchodního střediska, kteří mají možnost si domů odnést třeba neprodané pečivo, jogurty nebo máslo.
Všemi těmito cestami obchodní dům podle Strangemanna ročně rozdá několik tun potravin, které by jinak skončily v odpadu. "Ještě jsem neviděl, že by to někdo dělal také," říká o nabízení starších potravin komukoli, kdo o ně má zájem.
"Bylo by to ale pěkné, kdyby tak učinili i další. Kdyby to dělaly všechny obchody, bylo by to už pořádné množství potravin," podotýká s tím, že řada obchodníků ale asi čeká na kroky politiků, tak aby bylo třeba jasné, kdo nese zodpovědnost v případě, že se někomu z takových vyřazených potravin udělá špatně.
Brémy a také severoněmecký Hamburk, tedy dvojice měst, která jsou zároveň spolkovými zeměmi, už chtějí změnit zákon kriminalizující vybírání potravin z odpadu. Chtějí tak předejít podobným případům jako z loňska, kdy byla v Bavorsku dvojice studentek odsouzena k veřejně prospěšným pracím, protože si vzala vyhozené potraviny z uzavřené popelnice supermarketu. Většinovou podporu na spolkové úrovni ale zatím změny nemají.
