O Škodě Rapid, která je motoristickou veřejností v Česku letos nejočekávanější automobilovou novinkou, už víme téměř vše. Jedinou velkou neznámou je cena - tu se máme dozvědět až za tři týdny při pařížském autosalonu.
První test Rapidu přinesl online deník Aktuálně.cz na začátku července po několika stovkách kilometrů na mezinárodní novinářské prezentaci v Rakousku a na Slovensku. Nyní jsme vůz otestovali podrobněji, měli jsme k tomu celé dva týdny na tuzemských silnicích všech kvalit i kategorií.
Testovaný exemplář byl v nejvyšší výbavě a s dieselovým motorem 1,6 TDI. Vedle standardních šesti airbagů a elektrického ovládání okének a zrcátek, centrálního zamykání a dalších víceméně samozřejmostí obsahoval ještě automatickou klimatizaci a dokonce navigaci s dotykovým displejem.
Už ve Vídni měl redaktor Aktuálně.cz pocit, že Rapid jezdí trochu jinak než ostatní nové škodovky, které se představily v posledních letech. Rozhodně ne špatně, ale prostě jinak. Není totiž z něho cítit stejná bytelnost a samozřejmost při jízdě na jakémkoliv povrchu.
Praktický háček, frustrující páčka
Jízda s rapidem je sice příjemná a pohodová, ale do octavie, yetiho a vlastně i do fabie mu cosi chybí. Zkušeného řidiče prostě tak nevyzývá ke sportovnějšímu průjezdu zatáčky jako výše zmíněná auta.
Technická data
- Rozměry (d,š,v, v mm): 4483, 1706, 1461)
- Rozvor: 2602 milimetrů
- Výkon motoru: 105 koní
- Maximální točivý moment: 250 Nm
- Objem zavzadlového prostoru: 550 litrů
- Maximální rychlost: 190 km/hod
- Zrychlení 0-100 km/hod: 10,6 s
- Dojezd na plnou nádrž: 1250 km
- Kombinovaná spotřeba: 4,4 l/100 km
Na druhou stranu je to logické. Má to být rodinné auto, velikostí i cenou posazené mezi fabii a octavii. Proto nepřekvapí, že plasty v kabině jsou jen tvrdé a ne té úplně nejvyšší kvality.
Testovaný vůz měl dvoubarevný interiér a v tomto provedení vypadá uvnitř podstatně lépe než tmavý. Rodiny s dětmi si ho však zřejmě neobjednají. Přece jen by asi měly obavu, jak by světlé čalounění vypadalo po pár víkendových výletech.
Přestože jsme se auto již v červenci na novinářské prezentaci snažili důkladně prozkoumat, několika detailů jsme si všimli až při nynějším dvoutýdenním testování.
Například háčku na prostředním sloupku karosérie. Obvykle vozy mívají háčky na zavěšení svršků na madle nade dveřmi. Rapid ho tam má také a ten na sloupku je tedy navíc. Je ale určitě praktičtější například na pověšení saka. To na tomto místě nezmenšuje výhled z vozu, jako kdyby viselo uprostřed dveří.
Na druhou stranu - pro někoho, kdo lpí na přesném posedu za volantem, bude trošku frustrující páčka na nastavení sklonu opěrky zad namísto tradičního kolečka.
Také bychom si dokázali představit propracovanější vnitřní víko přihrádky u spolujezdce, ale to je opravdu už detail...
Na kolena místa hodně, na hlavu méně
Oceňujeme naopak výstražnou vestu uloženou v kapse pod sedadlem řidiče a uložení plastové škrabky na okna ve víčku nádrže. I když samotné tankování už tak snadné není. Po odklopení plechového krytu je třeba ještě klíčem odemknout víčko tankovacího hrdla a odšroubovat ho. Například francouzská konkurence má lepší řešení.
O prostornosti kabiny už se toho popsalo hodně. Měli jsme tentokrát možnost udělat si některá vnitřní měření a vyšlo nám například, že po sklopení zadní sedačky, odsunutí přední zcela vpřed a překlopení opěradla maximálně vpřed je možné do vozu naložit předmět 220 centimetrů dlouhý.
Také nás zajímalo, kolik místa je pro kolena cestujících vzadu, pokud se sedadlo řidiče nachází buď maximálně vpředu, nebo naopak vzadu. A bylo to v prvním případě zhruba 44 centimetrů a při druhém ještě více než dvacet. I ta zmiňovaná druhá poloha navíc postačuje, aby se dozadu posadil 186 centimetrů vysoký muž, aniž by koleny tlačil do opěradla předního sedadla.
S koleny i velmi vysokých lidí tedy v rapidu opravdu problém není, což autorovi testu opakovaně potvrdili i podobně vzrostlí kolegové. Pokud si člověk sedne zcela vzpřímeně a má bederní páteř opřenu o opěradlo zadního sedadla, hlavou již tlačí do stropu. Dá se to samozřejmě vyřešit tím, že pánev posune trochu více dopředu, ale to nemusí každému vyhovovat.
"Možná je ten prostor pro kolena až moc velký. To, že mám hlavu zaraženou do stropu, mi docela vadí," popisuje autorův kolega Tomáš Kunc, obvykle řidič rodinného kombíku Peugeot 406.
Ten by si také rapid zřejmě nekoupil, přestože byl nadšený například ze spotřeby. "Jsme zvyklí dávat zavazadla na sebe, a tady je výška zavazadlového prostoru přece jen nižší," vysvětluje. Také mu vadily tvrdé plasty v interiéru.
Jízdní charakter rodinného vozu
Naopak další kolega Libor Stejskal, který je vlastníkem většího MPV, by si koupi rapidu představit dovedl, i když by si musel zvykat na nastupování do nižšího vozu. "Příjemné a snadno ovladatelné auto," komentoval po zkušební jízdě.
Vraťme se ale za volant. Aby se kola zcela vytočená vlevo dostala do krajní polohy vpravo, je třeba s volantem udělat téměř tři celé otáčky. Tato zkušenost už definitivně odradí každého, kdo by si s rapidem chtěl vyrážet za zábavou na okresky.
Podvozek pak i při poměrně rychlém tempu jízdy, a to i na nekvalitních silnicích třetí třídy, zvládá vyrovnávat výtluky a držet kola bezpečně v kontaktu s asfaltem, ale v zatáčce přijde dosti citelný náklon.
V přesném souladu s chováním podvozku jsou i brzdy. Po malém sešlápnutí se toho moc neděje, pak však brzdný účinek narůstá v přímé úměře s tlakem na příslušný pedál.
Velmi příjemným překvapením byla spotřeba, které jsme dosahovali při testovacích jízdách. Ve městě, pokud se jelo alespoň deset kilometrů v kuse, byla průměrně pod hranicí šesti litrů, mimo město, při kombinaci jízd po dálnicích, silnicích prvních tříd a venkovských silniček, jsme pak na palubním počítači vídali údaj 4,9 i 4,8 litru.
