Změní se tak zažitá praxe, kdy si po nehodě nebo po poruše na dálnici odtahovou službu volá sám řidič. Většinou volí takovou, kterou má nasmlouvanou přes svou pojišťovnu v rámci asistenčních služeb k povinnému ručení nebo havarijnímu pojištění. Taková asistence se zpravidla dá objednat na telefonním čísle 1224, které provozuje Česká kancelář pojistitelů.
Postup má řadu výhod, řidič se nestane obětí tzv. lovců nehod, ze smlouvy ví, na jaký odtah nebo jakou pomoc má nárok, a auto mu v případě nehody pojišťovna odtáhne do smluvního servisu, kde za něj vyřeší i papírování s opravou a sami si ji rovněž vyúčtují s pojišťovnou.
Podle návrhu poslance Josefa Kotta (ANO) by se ale postup při havárii nebo poruše na dálnici měl změnit. Zajistit odstranění nepojízdného auta by měl nově na pokyn policie vždy vlastník dálnice, tedy Ředitelství silnic a dálnic. V současné době se to děje jen v případě, že se řidič k odtahu svého auta nemá.
Kottovi se nelíbí právě případy, kdy odstranění vozidla trvá příliš dlouho. "Mám informace, kdy si majitelé vozidel, a to zejména vozidel nákladních, zavolají na dálnice a silnice nižších tříd prostřednictvím ČKP nebo své asistenční služby pojišťoven firmy, které odstranění překážky vůbec nezvládly nebo různě spojovaly technické a personální síly s jinými firmami, a to z míst vzdálených více než 100 km. Došlo k tomu, že byli přímo ohroženi ostatní účastníci provozu v tvořících se kolonách," odůvodnil svůj návrh na dotaz Aktuálně.cz. S podobným nápadem není první, stejnou změnu chtěl podle serveru Kverulant.org uzákonit již předchozí ministr dopravy Dan Ťok (za ANO).
Podobné zdržení u odtahových služeb nasmlouvaných Ředitelstvím silnic a dálnic prý nehrozí. Firmy musí garantovat, že u nehody nebo poruchy zasáhnou do třiceti minut od chvíle, kdy jsou k tomu vyzvány. "Poskytovatelé těchto služeb byli pro vybrané úseky vybráni ve třech etapách výběrových řízení. Museli splňovat předem dané technické a kvalifikační požadavky," vysvětluje mluvčí ŘSD Jan Studecký.
Problém je ale v tom, že zatímco na jedné straně musí poskytovatel odtahových služeb ručit ŘSD, že bude na místě do třiceti minut, a držet kvůli tomu připravenou techniku, tím, kdo nakonec odtah zaplatí, je majitel porouchaného nebo nabouraného vozidla, resp. jeho pojišťovna. Ředitelství silnic a dálnic odtahovce ve smlouvě (logicky) negarantuje ani rozsah poskytovaných služeb. Ta si tak ceny pravděpodobně nastaví tak, aby pokryla své náklady s držením pohotovosti.
Server Kverulant.org již v minulosti upozorňoval na to, že vysoutěžené společnosti mají na svých úsecích monopol, což se odráží v příliš vysokých cenách, které si za svoji činnost účtují. "Například jedno konkrétní odtažení do servisu s nájezdem 50 kilometrů stálo 10 tisíc korun, zatímco asistenční služba garantovaná pojišťovnou požaduje za tutéž službu přibližně 3500 korun," píše Kverulant. Ještě horší je prý situace v případě nákladních aut, která na vyproštění často potřebují těžkou techniku. V rámci soutěží vypsaných ŘSD se navíc podle Kverulanta odtahovky dohodly a na každý soutěžený úsek podávala nabídku jen jedna z nich.
Ředitelství silnic a dálnic se proti předražení služeb, které ani z principu nemohou být zcela levné, snaží bránit tím, že poskytovatel odtahové služby musí odtah provést nejvýše za ceny, které podal ve své nabídce. "Ceny jsou ŘSD garantovány," tvrdí Kott. Jako běžný řidič se k nim ale jen těžko dostanete. ŘSD sice smlouvy zveřejnilo na internetu, ale jednotkové ceny uvedené v přílohách jsou začerněné (to je ostatně u podobně zveřejňovaných smluv obvyklé). Na dotaz, jestli bude jeho organizace v případě sporu o cenu odtahu fungovat v roli arbitra, nám mluvčí Ředitelství neodpověděl.
ČKP na každý pád tvrdí, že pojišťovny nebudou ochotné proplácet předražené ceny odtahů, šofér bude muset doplatit rozdíl mezi limitem své asistenční služby a požadovanou cenou od odtahovky. A v případě, že odtah zavolá řidič sám i policie, pojišťovna zaplatí jen jeden. Šofér tak bude platit ze svého službu, na kterou by jinak měl nárok zdarma.
Odtahová služba může v případě sporů o cenu dokonce zadržovat vozidlo. Nemusí ho ostatně ani odvézt do smluvního servisu pojišťovny (šofér o nich nemusí mít přehled), ale na odstavné parkoviště, řidič tak může platit další odtah.
"Podmínky odtahu se pro motoristu vůbec nezmění, jeho asistenční služba může 'objednat' podle svých podmínek u partnera ŘSD odtah dle požadavků nebo bude jeho vůz složen na nejbližším bezpečném místě. V žádném případě se zde nejedná o to, kohokoliv odtahovat proti jeho vůli do libovolných servisů. Jde o zabezpečení bezpečného a rychlého odstranění vozidel a jiných překážek vyskytujících se na dálnicích na místo, kde bude mít motorista dost času vše dořešit s pojišťovnou. Partner ŘSD tedy odveze vozidlo buďto do smluvního servisu pojišťovny, nebo například na nejbližší parkoviště od místa poruchy nebo nehody," namítá Kott.
Kottův návrh má ale i jiný nedostatek. ŘSD nemá odtahové služby zasmluvněné všude, konkrétně se jedná o dálnice D6, D4, D7 a D55 u Zlína.
Na dálnicích D4 a D7 místo odtahovky nasmlouvané prostřednictvím ŘSD funguje Nehodové centrum pojišťoven. "ŘSD i Policie ČR mají zde kompletní přehled o realizovaných asistenčních zásazích i plnění velmi přísných dojezdových časů potřebné techniky k nehodám," říká Petr Bold, prezident České asociace asistenčních společností.
Právě takové řešení by podle Bolda mělo být lepší a funkčnější než odtahové služby nasmlouvané ŘSD a jejich povinné využití na dálnici. "Nepojízdné auto musí být z dálnice co nejrychleji odstraněno, ať už se událost stane kdekoliv. Nelze tak spoléhat na jednu odtahovou firmu a je třeba přivolat nejbližší dostupnou adekvátní techniku a garantovat, že zásah proběhne především co nejrychleji. Prostřednictvím Nehodového centra pojišťoven realizovat odtah vozidla tak, aby na místě nehody na dálnici bylo do 30 minut adekvátní odtahové vozidlo a policistou nařízený odtah byl plně hrazen z pojištění vozidla," říká.
Snahu o monopolizaci odtahů na dálnicích naopak Bold považuje za přímé hazardování se životy a zdravím motoristů ve prospěch několika málo odtahových firem s omezeným počtem zásahové techniky a personálu.
