K hromadění aut na některých frekventovaných místech v důsledku zavedení semaforů opravdu docházelo, ale to bylo dáno spíše živelností a nekoncepčností dopravy jako takové.
Střed Václavského náměstí byl v té době dopravně nejvytíženějším místem Prahy. Jak vyplývá ze záznamů ze sčítání motorových vozidel z let 1928 až 1930, zmíněnou křižovatkou během 12 hodin ve špičce projelo často i 17 000 aut (mimochodem: dnes projede po nejvytíženější ulici v Praze, Barrandovském mostě okolo 140 000 aut denně). O instalaci semaforů na frekventovanou komunikaci se rozhodlo v souvislosti s rekonstrukcí vozovky na náměstí.
Při ní byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso a dvě dopravní návěstidla byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí - jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí - tedy ve směru nahoru i dolů.
Oba semafory zavěšené na ocelových lanech mohly být podle potřeby řízeny ručně dopravním strážníkem, nebo automaticky. Zelenému i červenému signálu byla shodně vyhrazena doba 23 sekund, žluté světlo svítilo po dobu deseti sekund (dnes svítí v Česku běžně tři sekundy).
Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení aut před křižovatkou. Platný uliční a jízdní řád z roku 1921 totiž o řízení dopravy na křižovatkách nic neuváděl a novelizován měl být až za rok.
Vůbec prvního semaforu, byť ručně ovládaného, se Pražané dočkali v prosinci 1927 na křižovatce Hybernské ulice s Dlážděnou a Havlíčkovou. Byla to čtyřstranná plechová skříň z dílny ČKD, vysoká 1,4 metru, se třemi barevnými čočkami, zavěšená na lanovém závěsu; k přepínání světel sloužil ruční paketový přepínač.
Třetí světelné dopravní zařízení v Praze bylo zprovozněno v dubnu 1930, tentokrát na dolním konci Václavského náměstí na křižovatce Můstek. A brzy následovala další čtyřsměrová návěstidla v centru Prahy a přilehlých oblastech, která byla zavěšená buď nad jízdní dráhou, nebo na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Neobešla se bez řadiče s pevným programem pro automatické ovládání.
Když za protektorátu zavedli Němci jízdu vpravo, prošel systém světelné dopravní signalizace v Praze výraznou proměnou. Původní čtyřsměrová návěstidla byla z centrální polohy nad křižovatkou vyměněna za jednosměrová zařízení na sloupcích při příjezdu na křižovatku, častokrát v kombinaci s přechodovým návěstidlem pro chodce. Dobové prameny uvádějí, že v roce 1939 byly v Praze instalovány semafory celkem na 33 křižovatkách.
Dnes semafory řídí veškerou dopravu v Praze, vybaveny jimi jsou všechny důležité křižovatky. V metropoli je dnes celkem přibližně 700 semaforů, z toho asi 130 je na světelných přechodech pro chodce. Ročně jich přibývá kolem dvaceti.
