Na Kampě v areálu Hergetovy cihelny začátkem června otevřelo muzeum šlapacích autíček nazvané Pedal Planet. U sousoší s čurajícími postavami se dejte doprava po schodech, pak už si nejde nevšimnout šlapacího autíčka před vchodem do muzea.
Když je méně lidí, průvodce Tomáš Novysedlák s vámi projde expozici osobně a o autíčkách s nadšením vypráví. Pedal Planet je jedna z největších sbírek aut s pedály na celém světě. Slovenský majitel jich má podle Tomáše asi 500, dalších 100 pak na díly. První muzeum otevřel v Nové Poliance přesně před dvěma lety a zájem byl tak velký, že se nakonec rozhodl otevřít druhé, přímo na Kampě. Zde se vystavuje zhruba 110 autíček.
"Chodí jak turisté, tak rodiče s dětmi a nadšenci do aut, protože modely často věrně kopírují reálné vozy, a tak se tu můžete cítit jako na zmenšeném autosalonu. A samozřejmě sem zavítají lidé, kteří rádi vzpomínají na to, jak v dětství jezdili na šlapacích Moskvičích," říká Tomáš Novysedlák, jenž se do Prahy přestěhoval z Prešova. Mimochodem šlapací Moskvič mají v muzeu rovnou ve třech exemplářích.
"Šlapací autíčka jsou svět, který zaniká, jeho zlatá éra už je pryč, v Itálii nebo Francii se kdysi vyráběly desetitisíce kusů denně, dnes možná tak stovky, teď rodiče dětem kupují především plastová elektrická autíčka z Číny," myslí si Tomáš Novysedlák.
Výrobci šlapacích autíček byly většinou firmy, které vyráběly hračky, případně dětské kočárky. Provozovatelé muzea tvrdí, že zatím nenašli výrobce, který by se specializoval na produkci jízdních kol a k tomu na šlapací auta. Přitom by se takové spojení nabízelo. Mimochodem typů šlapacích pohonů je prý dvanáct a v muzeu vám mohou ukázat rozdíl mezi nimi.
Výstava je koncipovaná do několika sekcí. Hned za dveřmi stojí krásná zmenšená Praga Baby, kterou pražská automobilka vyráběla ve 30. letech. Toto autíčko je i hlavním motivem muzea. Je řemeslně pěkně zpracované a má dokonce otevírací dveře. Samozřejmě šlo o ruční výrobu.
Dále si můžete prohlédnout zlatou uličku slávy F1, formule se šlapkami vyráběli hlavně v Itálii a Francii. Je tu také jedna rarita, model Ferrari racer Corrado Remondini. "Je vzácné díky béžové barvě, ta byla určená pro děvčata, tak jich vzniklo velmi málo a ještě méně jich dnes máte v tak zachovalém stavu. Původní majitelce, která ho jako dívka dostala a jezdila v něm, je nyní přes 80 let. Pan sběratel ho od ní získal jen díky tomu, že má muzeum," popisuje Tomáš Novysedlák.
Nejstarším autíčkem je dřevěný vozík z 20. let minulého století z Belgie, největším zase žluté laminátové Porsche 356 využívané na druhých stupních základních škol v hodinách dopravní výchovy. Jeho výrobu sponzorovala firma Shell. V muzeu se v něm můžete nechat vyfotit a je jedno, jestli jste dítě, nebo dospělý, stačí, abyste se do něj vešli.
Z největší dálky sem doputoval krásný motocykl Indian Scout, nejpropracovanějším exponátem je Auto Union Typ C, které je zároveň nejmladším modelem, Audi ho nechalo vyrobit v roce 2007 v limitované sérii 999 kusů, ten pražský je v pořadí 100. vyrobený. Prý jednou jelo, avšak pouze jeden metr, svezla se v něm tehdy šestiletá dcera majitele.
Na výstavě lze také pozorovat, jak šel čas při vývoji zmenšených vozidel a hraček pro děti. Kdysi ze dřeva, pak z kovu, v 60. letech se přešlo na výrobu z plastu, což mělo i několik výhod. Autíčka se stala dostupnější a byla lehčí a jednodušší na výrobu. A detaily byly také mnohem propracovanější.
Najdete tu krásné imitace sportovních Bugatti, například v dobovém prospektu se prý píše, že desetileté dítě se v něm může rozjet rychlostí až 40 km/h. Některá mají posouvací sedadlo, aby s dítkem rostlo, raritou jsou dvoumístné typy, těch nevzniklo mnoho.
Ve druhém patře muzea vás nejprve uvítá auto, jenž je miniaturní plastovou kopií povozu z filmu o Flintstonech, a pak povozy, kterým jako předobraz sloužily modely z druhé poloviny 20. století, tedy Fiaty (například model 850 Spring či krásná šestistovka), Ferrari (nádherné Dino), ale i skútry Vespa, Fantomasův Citroën DS nebo Méhari, ale i fešné Simcy, Citroën 2CV a Renault 4.
Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě šlapací verze ruských aut. "Rusové si vyráběli svá auta sami, na Západě výrobci sovětské modely pochopitelně nedělali. U nás všichni znají šlapací Moskvič, ale Rusové okopírovali model šlapacího auta Giordani Grand Prix, který zase okopíroval skutečný vůz Studebaker," popisuje průvodce.
Žigulík jako by z oka vypadl Fiatu, Kroschka je naopak kopií Vespy, Ural zase napodobuje americké stroje. "Byly těžké a z kovu a dětem se těžce řídily. Volga je z velmi nekvalitního plastu, který se lámal, proto je dnes těžké model sehnat v takovém dobrém stavu, jaký tu máme," dodává Tomáš Novysedlák.
Z Československa tu mají šlapací trojkolky a pak plastovou Octavii, nejmodernější model na výstavě. Jsou zde ale i šlapací hračky z Německa, například krásný Mercedes SE s podlahou, dále Porsche 911 nebo Volkswagen brouk.
A nechybí ani zmenšeniny britských vozů, šlapací Mini je rarita se střechou, děti se mohly vozit také v pedálovém Rolls-Royce, Austin J40 má dokonce úložný prostor vzadu a za pozornost stojí také Morgan 4×4.
Autíčka jsou ve vynikajícím stavu, mnohá z nich v původním, ale velmi zachovalém, jiná prošla citlivou renovací. Na mnoha autíčkách svítí světla, fungují také vysunovací blinkry a klakson. Majitel prý sbírá autíčka už mnoho let. Samozřejmě jako dítě měl šlapacího Moskviče. Modely shání po celém světě, existují specializované burzy i stránky pro nadšence. Ceny se pohybují od tisíců až do desítek či stovek tisíc.
