Naše plány málem zhatil koronavirus. Nejdříve nikdo nevěděl, kdy se do Chorvatska bude moci, pak se hranice pootevřely, ale v Rakousku kontrolovali, jestli máte v nádrži dost paliva, abyste v alpské zemi nemuseli zastavovat. S elektromobilem je to velký problém, protože poslední rychlonabíječka je u nás v Českých Budějovicích, a pokud by člověk měl následně nabíjet až ve Slovinsku, je to na úplné hranici dojezdu.
Nakonec se ale v červnu hranice otevřely v podstatě dokořán a přišel čas odpojit Hyundai od nabíječky u hlavního nádraží v Praze a zmáčknout tlačítko Start. Zelená Kona vyrazila krátce po osmé ranní do Crikvenice, pár desítek kilometrů na jih od Rijeky.
V kufru máme kromě oblečení a dalších nezbytností ještě kabel typ 2 pro připojení k veřejné nabíječce se střídavým proudem nebo wallboxu a pro všechny případy i třífázovou kabelovou nabíječku Moon s výměnnými koncovkami. To, kdyby nás místo k wallboxu někde poslali k zásuvce.
Cestu jsme si naplánovali přes České Budějovice, Linec, Salcburk, Villach a Lublaň s očekávanými zastávkami s přibližně dvousetkilometrovými rozestupy: na rychlonabíječce ČEZ v Českých Budějovicích, další stanici společnosti Ella v rakouském Sattledtu a pak u dvou superrychlých stojanů IONITY: v rakouském Eisenstrattenu a slovinské Illirské Bistrici. Odtud jsme to již měli zvládnout do hotelu Omorika v Crikvenici, který má vlastní dobíjecí stojan.
Už na výjezdu z Prahy, ale bylo jasné, že jsme při plánování cesty byli zbytečně opatrní. Plně nabitá Kona zvládne hravě ujet přes 400 kilometrů a nijak zásadně na to nemá vliv ani jízda po dálnici na úrovni platného limitu, řidič musí splynout s provozem a nezávodit. První nabíjení v jihočeské metropoli přesto nevynecháváme, protože jak se říká "v Budějovicích by chtěl nabíjet každý".
Důvodů je k tomu několik. Na jih odsud se k hranicím rozprostírá zmíněná elektromobilní terra inkognita, chybí tu rychlodobíjecí stanice. Nabíjení v Česku je také oproti Rakousku výhodnější, registrovaní uživatelé ČEZ platí v nové aplikaci FUTUR/E/GO jen sedm korun 50 za kilowatthodinu. Sazby v Rakousku jsou o poznání vyšší. Za necelých 40 minut je ze 245 km zbývajícího dojezdu 387 a nabuzení kofeinem a lehkou svačinou můžeme vyrazit dál. Nabíjení stálo 190 korun.
Auto jede tak úsporně a dojezd neklesá, že se rozhodujeme vynechat zastávku v Sattledtu. Sledování ukazatele ale za původně plánovanou dobíjecí zastávkou začíná být napínavé. Odhadovaný zbývající dojezd klesá a narůstá podle toho, jestli Kona jede do kopce, nebo z kopce. Nakonec se ale její odhad ukazuje jako relativně spolehlivý, k IONITY stanici do Eisenstrattenu jsme se dostali s 34km rezervou.
Stejně jako v Budějovicích je v Eisenstrattenu u stojanů volno. Teď připojit kabel, na displeji stanice zmáčknout tlačítko Start, načíst QR kód a na webu autorizovat platbu. Kromě platební karty můžete využít i PayPal. IONITY si nejprve zablokuje 80 eur, tedy 2150 korun, z karty, finální vyúčtování ale probíhá podle skutečně natankované energie.
Jedna kilowatthodina tu vyjde na nemalých 0,79 eura, tedy asi 21 korun. Majitelé audi a mercedesů mají výhodu, k autu dostanou dobíjecí karty, s nimiž je používání IONITY výhodnější. Hyundai je sice rovněž členem konsorcia automobilek, které tyto dobíječky staví, pro své zákazníky ale zatím zvýhodnění nemá.
Drahá nabíječka má však i své výhody, na rozdíl od ostatních v Rakousku, které spravují lokální provozovatelé, nevyžaduje speciální čip, není nutná ani aplikace třetí strany, jež by stanici odemkla. Vše funguje tak, aby i nepřipravený elektromobilista s platební kartou v kapse a mobilním telefonem v ruce mohl dobíjet.
A jak dobíjet. Stojany mohou nabíjet až 350 kW. To však zatím nepodporuje žádný elektromobil, Kona by zde teoreticky mohla vytáhnout i svoje až 100kW rychlodobíjení, v jehož případě výrobce slibuje naplnění baterie na 80 procent za 54 minut. Stojan vydává při zahájení dobíjení zvuk jako startující letadlo, o stabilitu se stará i chlazený kabel. Na displeji zaregistrujeme solidní výkon 76 kW a pak vyrážíme do nedalekého motorestu na oběd.
Po hodině, až příliš slaném guláši a jedné jemně perlivé vodě se k autu vracíme. Nabíječkou za hodinu a šest minut proteklo 59 kWh a cena je 46,80 eura, tedy asi 1250 korun. Auto má ujet asi 400 kilometrů a nám je jasné, že můžeme vynechat další drahou návštěvu stanice stejné sítě ve slovinské Illirské Bistrici. S tímhle autem to z Prahy do Crikvenice zvládneme na dvě dobíjení.
Kona mimochodem zaslouží pochvalu i za stabilní rychlost dobíjení, řízení teploty udržuje baterie ve stavu, aby auto mohlo využít maximální dobíjecí výkon. U řady elektroaut se na to spolehnout nedá, dlouhou jízdou po dálnici se baterie zahřívají a dobíjecí výkon klesá.
Do hotelu dorážíme se zbývajícím dojezdem 95 kilometrů v devět večer, kdybychom se "nezdržovali" focením, byli bychom tu ještě o nějakou tři čtvrtě hodinu dříve. Pekelně drahé dobíjení na IONITY kompenzujeme hotelovým stojanem s nabíjením střídavým proudem. Kona se na něm nabije přes noc a pro hotelové hosty je zdarma.
Jak jsme věděli, že v hotelu bude dobíjecí stanice? Ubytování se podle toho dají filtrovat třeba na populárním Booking.com. Musíte se smířit s tím, že takové hotely většinou bývají dražší, byť stále přijatelné pro člověka, který si koupí elektroauto za milion. Přítomnost vlastní stanice na každý pád doporučujeme ověřit, některé apartmány za ni vydávají nedalekou veřejnou.
Další den si na každý pád můžeme sednout do plně nabitého auta a vyrazit za Pulu do letoviska Prementor. Chorvatské pobřežní silnice a volné tempo dělají s dojezdem Kony zázraky. Večer zbývají ještě dvě třetiny baterie, urazili jsme asi 200 kilometrů a dojezd přitom klesl ze 433 jen na 274.
Připojení Kony k hotelovému wallboxu tentokrát není tak triviální. Stojí u něj naftový Peugeot 508, což mu nemůžeme zazlívat, místo není nikterak označené. Musíme však natáhnout vinutý dobíjecí kabel, který bychom doporučili vyměnit za klasický rovný.
Napnuté vinutí není ideální a funguje jako pružina, kabel se vytahuje ze zásuvky a po večeři zjišťujeme, že se nabíjení přerušilo. Chvilku kolem auta s personálem, který podobnou věc řeší poprvé v životě, poskakujeme, nakonec pomůže pravděpodobně restart wallboxu na dálku. Do rána je auto nakonec plně nabité a ani nevadilo, že kolem venkovní nabíječky v noci silně bouřilo.
Ráno vyrážíme ještě vyfotit poloprázdné centrum nedaleké Puly. Přímo na placeném parkovišti u slavného amfiteátru je dobíjecí stojan se střídavým proudem, využít se dá zdarma. Auto připojujeme spíše propagačně, šťávy máme dost. Na místě se střídáme hned s trojicí Tesel Model 3.
Z města odjíždíme domů ale až ve tři odpoledne, a vzdáváme tedy cestu přes noc. Místo toho se rozhodneme na jedno nabití dojet do 320 km vzdáleného hotelu v rakouském Arnoldsteinu za slovinskými hranicemi.
Navzdory udávanému dojezdu 446 kilometrů to zvládáme s odřenýma ušima. Dálnice vede v hustém dešti do kopce a v cílí zbývá baterie méně než 10 procent a dojezdu 23 kilometrů. Možná jsme si měli chvilku "cucnout" na IONITY v Illirské Bistrici. Přes noc ale nabíjíme zase zdarma. Jen musíme hodinu počkat, až se z wallboxu odpojí Renault Zoe, který sem přijel před naší zelenou Konou. Recepční nám nabízí i "erární" dobíjecí kabel, kdybychom neměli vlastní.
Ještě větší provoz je druhý den kolem poledne na stanici IONITY v Innerschwandu za Salcburkem. Spolu s námi tu dobíjí dvojice Audi e-tron, které střídá Kia e-Niro a Volkswagen e-Golf. Místo tu ale je, jeden stojan vždy zůstává volný. Kromě toho mají kousek dál ještě pomalejší 50kW stanici. Dobíjet tentokrát nemusíme mnoho, za 30,5 kWh platíme 20 eur a 10 centů, tedy asi 540 korun. Stáli jsme tu necelých 40 minut.
Za Innerschwandem už nás čeká jen jedno dobíjení. Na stejné stanici v Českých Budějovicích se u nabíječky po nějaké půl hodině střídáme s Teslou Model S. Naplnění baterie stálo 221 korun a celkem teď máme k dispozici 336 km a to už na návrat do Prahy bude stačit.
V Praze jsme zpátky v 18:04 s dojezdem 213 kilometrů. Kona to zvládla na jedničku. Přesvědčila nás dlouhým dojezdem, spolehlivým dobíjením i nízkou spotřebou 15,0 kWh na 100 kilometrů, reálně se s ní tedy i na dlouhých cestách převážně po dálnici a mimo město dá ujet na jedno nabití 427 kilometrů. Tomu se dokáže vyrovnat jedině Tesla.
Ptáte se na náklady? Za dobíjení jsme celkem zaplatili 2201 korun a urazili přitom 1975 kilometrů. To odpovídá koruně a 10 haléřům na kilometr.
Vloni jsme přitom podobnou trasu absolvovali s úsporným naftovým kombíkem Ford Focus Active, který si řekl o pět litrů nafty. Pokud bychom uvažovali cenu jednoho litru na současné české hladině, tedy 26,90 Kč/l, vyšel s ním kilometr na 1,35 Kč. Navzdory drahé IONITY nabíječce tak elektromobil je na podobných dlouhých trasách provozně levnější. Tedy dost možná jen do té doby, než hotely začnou chtít za noční dobíjení peníze.
Přesto má cesta elektromobilem jeden háček, Kona je tak akorát pro dovolenou ve dvou. Malý kufr zaplní kabely i oblečení. A právě on vás na dlouhých cestách bude limitovat více než nutnost dobíjet. A bohužel elektrické rodinné kombi velikosti Focusu na trhu momentálně ani není.
Hyundai Kona Electric 64kWh Style Premium
Výkon: 150 kW
Točivý moment: 395 Nm
Nejvyšší rychlost: 167 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,9 s
Spotřeba energie: 14,7 kWh/100 km (WLTP)
Kapacita baterie: 64 kWh
Dojezd: až 484 km (dle údajů výrobce)
Objem zavazadlového prostoru: 332 l
Cena: 1 269 900 Kč
Ale pokud jde o zásadní otázku života, vesmíru a vůbec: dá se s elektromobilem dojet do Chorvatska? V případě, že jde o tak dobrý elektromobil, jako je Hyundai Kona, není to vůbec žádný problém. Cestu zvládnete stejně rychle, jako kdybyste jeli podle předpisů naftovým autem a dodržovali bezpečnostní přestávky. Potvrzeno Aktuálně.cz.
