Žena nastoupila do brněnské vazební věznice ve druhé polovině února 2019, potratila stále ještě ve výkonu trestu zhruba o měsíc později. Lékař při vstupní prohlídce přitom zjistil, že žena je v 10. týdnu těhotenství.
Věznice měla podle zástupkyně ombudsmana bezodkladně informovat o těhotenství ženy soud, k soudu měla podat návrh na přerušení výkonu trestu ženy. Soud v takových případech výkon trestu odkládá o rok. Věznice ale podle zjištění zástupkyně ombudsmana soud včas neinformovala, soud se o těhotenství ženy dozvěděl až o 25 dní od zjištění těhotenství, a to až po svém dotazu.
"U stěžovatelky bylo zjištěno těhotenství dne 22. 2. 2019, přičemž věznice mi nepředložila doklad o tom, že by vězeňský lékař postupoval tak, jak měl. Soud se tak o těhotenství dozvěděl až po 25 dnech od jeho zjištění, a to až v návaznosti na svoji žádost. Brněnská vazební věznice tak v tomto ohledu selhala, neboť nepostupovala tak, aby se soud o těhotenství stěžovatelky dozvěděl bezodkladně," uvedla Šimůnková.
Uvedla, že podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postup věznice měl podle zástupkyně ombudsmana negativní dopady nejen na psychický stav stěžovatelky, ale v důsledku i na její rodinný život, protože kdyby věznice hned po zjištění těhotenství informovala soud, předseda senátu by musel vzápětí rozhodnout o přerušení výkonu trestu.
Žena si u ombudsmana stěžovala i na postup zdravotní sestry, která se údajně během potratu chovala nevhodně. K tomu Šimůnková uvedla, že stěžovatelka byla v den, kdy potratila, převezena do civilního zdravotnického zařízení k vyšetření, takže chování sestry nelze zjistit.
Stížnost mířila i na nemožnost návštěvy všech jejích čtyř dětí s manželem ve Věznici Světlá nad Sázavou, kam vězenkyni převezli. Podle Šimůnkové pochybila i tato věznice, protože neumožnila stěžovatelce návštěvu všech dětí i s manželem najednou. Podle vnitřního řádu věznice mohou totiž odsouzeného současně navštívit maximálně čtyři lidé.