Praha - Ve věku 73 let zemřel ve středu v pražské Nemocnici Na Františku textař a básník Pavel Vrba, autor textů k písní Osmý den, Jasná zpráva či V stínu kapradiny a Říkej mi.
Příčinou jeho úmrtí byla mozková příhoda. Podle statistik napsal přes 2000 písňových textů. Přátelé mu prý říkali český Villon - a to kvůli jeho tvorbě i způsobu života.
Na počátku 60. let vystupoval s amatérskou rockovou skupinou Sputnici a začal psát texty. Na dráhu profesionálního textaře ve svobodném povolání se rodák z Brna vydal už v polovině 60. let minulého století, kdy opustil zaměstnání konstruktéra ve výzkumném ústavu. Jednou z jeho prvních písní vydaných na desce byl hit tehdy začínající Heleny Vondráčkové nazvaný Mám ráda cestu lesní.
Hudební publicista Jiří Černý ho označil za profesionála ze staré školy, který byl vždy nad věcí. Rád solupracoval se zpěváky z okraje, ale těšily ho zakázky od velkých oficiálních jmen.
Před oslavou svých sedmdesátin označil za svůj největší úspěch, že po více než 40 letech strávených v české pop music zůstal sám sebou. "Šel jsem absolutně napříč scénou. Zpěváci se rodili a odcházeli, já jsem zůstával. De facto můžu říct, že tady neexistuje nikdo, kdo v české populární hudbě jakkoli zasvítil, že bych s ním někdy něco neudělal," řekl tehdy.
Na seznamu zpěváků zpívajících písně s jeho texty nechybějí ani Lucie Bílá, Marie Rottrová a Karel Gott. S tím se znal od svých zhruba šestnácti ještě z kavárny Vltava, kde tento interpret začínal. Psal i pro Martu Kubišovou, Waldemara Matušku a Marii Rottrovou.
Jeho prvním autorským albem bylo Zrnko písku vydané v roce 1978 skupinou Bohemia s Leškem Semelkou. Kromě textu k Semelkově písni Šaty z šátků pro téhož skladatele a skupinu Blue Effect vytvořil autorská alba Svět hledačů a 33.
Spolupracoval i s brněnskou skupinou Synkopy, z jeho dílny pocházejí texty písní na albu Olympiku Kanagom z roku 1985. Pro Olympic napsal na pět desítek textů. Skladba Jasná zpráva patřila podle Ochranného svazu autorského k nejčastěji živě hraným písničkám.
Důležitou položku ve Vrbově biografii znamenala tvorba pro divadla, opatřil slovy i několik českých muzikálů, V jím přebásněném britském muzikálu Líp se loučí v neděli se před časem zaskvěla Marta Kubišová, jež za něj získala v roce 2002 cenu Thálie.
V roce 1976 uvedla pražská poetická vinárna Viola jeho veršovanou poému Můj Ahasver. Na téže scéně se objevila i Mizející Praha (1986).
Veršoval většinou na hotovou hudbu a psal plnicím perem. Rád vzpomínal na 90. léta, kdy také působil v Hudebním divadle Karlín. Byl tam tehdy dokonce dramaturgem; v době, kdy všichni opouštěli stálá zaměstnání, se jako "volná noha" nechal zaměstnat.
"Od minulého čtvrtka, kdy jsem se dozvěděl, že měl Pavel mrtvici, nestojím za nic. Byl nejen poslední bohémský textař, poslední rozevlátý typ z 60. let v hudební branži, ale hlavně to byl skvělý člověk, který se zajímal úplně o všechno," dodal hudební publicista Miloš Skalka.
"Je to obrovská ztráta pro český showbyznys. Byl to vynikající básník a textař. Po Zdeňku Borovcovi nás tak opustila další osobnost populární hudby," řekla Helena Vondráčková.
Ti, kteří český showbyznys i jeho produkty nahlížejí kritičtěji, jsou ve Vrbově hodnocení skeptičtější. Patřit do privilegovaného kruhu "oficiálních" textařů socialistického popu, to byla podle publicisty Pavla Klusáka dost problematická čest, vykoupená mlčením nad amorálností, cenzurou a zločiny té doby.
"Tehdejší tuzexové bohémství muselo mít - podle Vrbovy knihy vzpomínek - podobu jakési únikové honby za slastí. Pavel Vrba se pokládal za básníka, na což mu mohli přitakat jen jeho přátelé a kolegové ze showbyznysu. Na druhou stranu, co nevystačí na čistou poezii, občas zafunguje dobře v písničce. Z těch, na které si vzpomínám, mám nejradši jeho text Už zrezly bezy z desky Jana Spáleného Asi v tom bude nějakej háček," řekl stálý spolupracovník LN.
