Praha - Ve věku 93 let zemřel minulý týden zakladatel českého jaderného výzkumu, profesor Čestmír Šimáně.

O skonu rodáka z Opavy, kterého zájem o využití jaderné energie zavedl během života do Francie, Rakouska a Sovětského svazu, informovala Akademie věd na svém webu.

Profesor Šimáně se zabýval především experimentální jadernou fyzikou, konstrukcí a využitím urychlovačů, konstrukcí detektorů záření a technikou jaderných reaktorů.

"Byl to renesanční člověk, poslední z generace otců zakladatelů jaderného výzkumu u nás," řekla ČTK předsedkyně Státního ústavu jaderné bezpečnosti Dana Drábová.

Na profesora, který do poslední chvíle pracoval na urychlovači mikrotron na pražském Vítkově a věnoval se i studentům, vzpomíná Drábová jako na člověka s velmi širokým záběrem, se kterým bylo vždy úžasné mluvit, například i o kultuře.

"Ještě nedávno dokázal vést devadesátiminutové přenášky," uvedla s tím, že až smrtí odešel z plně aktivního života.

"Vedle své badatelské práce publikoval řadu odborných článků a knih. Byl též členem mnoha československých delegací na mezinárodních konferencích o mírovém využití jaderné energie v letech 1955-1961. Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR pracoval jako člen jeho poradního sboru. Až do své smrti byl vědeckým pracovníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži," uvádí Šimáňův životopis.

Absolvoval Vysokou školu technickou v Brně, věnoval se studiu elektroniky a jaderné fyziky. V letech 1947 až 1949 absolvoval studijní pobyt v Paříži u profesora Frédérika Joliota-Curie.

V roce 1948 nastoupil jako první zaměstnanec Ústavu pro atomovou fyziku a vybudoval Laboratoř jaderné fyziky v Hostivaři, která byla vybavena elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů.

Byl ředitelem Fyzikálního ústavu ČSAV, od roku 1955 prvním ředitelem nově založeného a budovaného Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Od roku 1961 vedl divizi Mezinárodní atomové agentury ve Vídni.

Po návratu domů nastoupil jako vedoucí Katedry jaderných reaktorů Fakulty technické a jaderné ČVUT v Praze. Na této fakultě byl posléze v roce 1967 jmenován děkanem a tuto funkci vykonával až do roku 1972.

V roce 1973 byl zvolen místoředitelem Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy a na této pozici působil až do roku 1977.