Praha - Hrdina bojů od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve či Dukelského průsmyku Gustav Singer zemřel. Bylo mu 101 let.
Česko tak podle historika Československé obce legionářské Miroslava Brože přišlo o jednoho z nejstatečnějších, nejpracovitějších a zároveň nejskromnějších občanů.
V tichosti a v nejužším rodinném kruhu se také odehrálo poslední rozloučení s lékařem, který se až do svých posledních dnů snažil být prospěšný svému okolí. "Dozvídáme se to až teď s nevelkým zpožděním. Rodina si přála naprosté soukromí," říká Milan Bachan z odboru pro válečné veterány ministerstva obrany.
"V souvislosti s hrdinstvím se často hovoří jen o bojovnících. Gustav Singer byl sice 'jen' frontový lékař, ale měl to na 'operačním sále' mnohem těžší než ti bojovníci. Ti si totiž mohli alespoň občas odpočinout, avšak operatéři či zdravotní sestry se kvůli neustálému přísunu raněných téměř nevyspali. Často byli i několik dní na nohou. A když už, tak se vsedě opřeli vzájemně o záda a na několik minut si zdřímli - aby to vůbec vydrželi," popisuje podmínky tehdejšího válečného zdravotnictví historik Brož.
Když říká "operační sál", myslí tím i amputace bez narkózy, při nichž byla hlavním lékařovým nástrojem obyčejná pilka. Anebo i nemilosrdné třídění raněných na ty, kteří zákrok nejspíše přežijí, a pak raněné, u nichž to není jisté. Ti byli totiž zpravidla odloženi stranou, kde vykrváceli.
Frontoví lékaři se podle Brože často brodili od rána do večera v krvi a přesto svou obětavostí - nehledě na drsné válečné podmínky - zachránili stovky a tisíce životů. "A patřil k nim i Gustav Singer," připomíná.
Na první bitvu Čechoslováků u ukrajinského Sokolova Singer ještě loni vzpomínal. "Běžel jsem se zdravotnicemi po ledě ke břehu. Byla tam i moje Gréta... při střelbě jsme museli zalehnout a naše oblečení okamžitě nasáklo vodou. Za mnou ležela Gréta. Snažil jsem se ji chránit před střelbou vlastním tělem, měl jsem hrozný strach, že se jí něco stane," líčil.
Po ústupu od Sokolova lékař druhé roty Singer zorganizoval obvaziště, kde s manželkou Grétou a dalšími zdravotníky ošetřovali raněné a nemocné.
Již s brigádou se ve zdravotnickém praporu manželé Singerovi zúčastnili bojů o Kyjev i tvrdých střetů za osvobození pravobřežní Ukrajiny.
"Zdálo se, že Kyjevané zešíleli. Křičeli a plakali radostí. Líbali a objímali naše vojáky. Snad jen na počátku bylo trochu rozpaků. Mátly je naše battledressy. Ale pak málem celé město volalo: 'Naši, naši, svoji, Čechoslovaki, dorogije, rodnyje!' To byl listopad 1943. A už začátek následujícího roku 1944 byl poznamenán těžkým bojem a spoustou raněných u Bílé Cerekve... a my měli opět hodně práce," vyprávěl lékař Singer.
"Zákonodárci mu chtěli už několikrát navrhnout Řád bílého lva. Avšak pokaždé z toho nějak sešlo," dodává historik Brož.
Dnes už žije pouze devět bojovníků od Sokolova: Alexander Beer, Vasil Hajdur, Fedor Komár, Dmitrij Senický, Marie Kvapilová Pišlová, Jarmila Halbrštátová Kaplanová, Jarmila Černá Malínská, Vlasta Pavlanová Vyhnálková a Michal Demjan.
