Jestliže se říká, že hned první kontakt hodně napoví o povaze člověka, v případě Garyho Edwardse to platí na sto procent. Stačí pohled, podání ruky, úsměv a prvních několik slov. Hned je jasné, že má k životu velmi pozitivní přístup a dokáže se radovat z každé maličkosti. Je tak pochopitelné, že právě on stál na úplném začátku Zdravotních klaunů v Česku. Navzdory tomu, že se narodil tisíce kilometrů od něj.
"Narodil jsem se v Ohiu, v Kalifornii jsem studoval hudbu a poté herectví na Dell'Arte International School of Physical Theater, byla to první americká klaunská škola," popisuje. K tehdejšímu Československu se přiblížil v roce 1991, kdy už delší dobu cestoval po Evropě a zrovna byl v Německu. Když měl pár dní volna, řekl si, že by se chtěl podívat do Prahy.
"Četl jsem, že Praha má nejvíce divadel na obyvatele a že jich je hodně i v dalších městech. Líbilo se mi, že prezidentem je Václav Havel, lákal mě nový jazyk, kultura, země. A když se chcete učit kulturu, tak se musíte učit jazyk. Byl to zajímavý čas a já se chtěl stát jeho součástí," vypráví Edwards. A směje se tomu, jak si tehdy myslel, že má talent učit se cizí jazyky. "Když jsem poznal češtinu, tak jsem si to přestal myslet."
Začátky neměl jednoduché nejen kvůli složitému jazyku, ale také proto, že jeho sen - založení Zdravotního klauna - nebylo snadné uskutečnit. "Nebyla na to vhodná atmosféra, s takovým nápadem mě spíš posílali k psychiatrům," směje se znovu. Až v roce 1993 či 1994 se podle něj začalo ukazovat, že o klauna by mohl být zájem.
Gary Edwards přicházel s něčím, co si už vyzkoušel v zahraničí, jeho kamarádi ve Spojených státech tento koncept spustili v roce 1986. Sám začal dělat v Česku klauna v roce 1998, tři roky poté založil neziskovou organizaci Zdravotní klaun. Během let se rozrostla, nyní má téměř sto klaunů, kteří působí v 63 nemocnicích a desítce domovů pro seniory.
Řízení organizace už přenechal svým následovníkům. "Předal jsem vedení mladším lidem, kteří to vedou velmi, velmi dobře. Je to na správné cestě, pořád to bude krásný projekt," svěřuje se a přiznává, že ho na začátku vůbec nenapadlo, kolik klaunů v Česku nakonec bude.
Klauni jsou profesionálové s náročným výcvikem
Dnes se s klauny setkává především na jejich národních setkáních, zatím poslední proběhlo loni v srpnu. Sešlo se na něm kolem 140 lidí, nejen samotní klauni, ale také zaměstnanci z kanceláří. Všichni dávali najevo, jak jsou rádi, když mezi ně zakladatel přijde a může se s nimi podělit o spoustu zkušeností, která za dlouhá léta práce v nemocnicích získal.
"Mluvil jsem s nimi především o úžasu, protože o něm se tolik nemluví. V souvislosti s klauny je více řeč například o úsměvu či radosti, ale nejdůležitější je úžas, takové to vau, jak se říká v češtině. To je pro mě ještě větší emoce než radost. Snažím se našim klaunům vysvětlovat, že když jsou v nemocnicích, musí pociťovat úžas z toho, co dělají. Někteří už to dělají dlouho, proto se jim může stát, že tento pocit začnou ztrácet," vysvětluje.
Zdravotní klauni přitom nejsou žádní amatéři, ale profesionálové, kteří museli projít náročným konkurzem. Když teď vedení hledalo pět nových členů, vybíralo z šedesátky zájemců, kteří už dopředu museli prokázat základní schopnosti. Konkurz je tříkolový a probíhá formou hereckých dílen.
"I když řadu lidí nakonec nevybereme, chceme, aby z dílen odcházeli obohaceni. Aby se dozvěděli nové informace, naučili nové věci a také v sobě objevili něco nového. Je opravdu náročné projít výběrem," upozorňuje manažerka komunikace Adéla Červená s tím, že i potom uchazeče čeká ještě další vzdělávání. "Než se dostanou do nemocnice, absolvují desítky hodin přípravy, včetně psychologické. Máme velmi striktní pravidla pro to, co a jak můžou v nemocnicích dělat," dodává.
Zdravotní klaun
- Dobročinná organizace od roku 2001 pomáhá zejména dětským pacientům. Posláním klaunů je přinášet radost, dobrou náladu a především naději na dětské nemocniční pokoje, specializované ambulance nebo domácnosti pečující o těžce nemocné děti.
- Cílem je odbourávat stres malých pacientů i jejich rodičů a příbuzných, zkvalitňovat život seniorům v geriatrických zařízeních i nabourat stereotyp samotných zdravotníků.
- V Česku působí 93 profesionálních zdravotních klaunů, kteří pravidelně navštěvují 63 nemocnic, deset domovů pro seniory a jeden hospic.
- Organizace je součástí nadnárodního hnutí Red Noses International a členem Evropské federace organizací zdravotních klaunů.
Zdroj: zdravotniklaun.cz
Gary Edwards si už s výběrem nových klaunů nemusí dělat starosti, organizaci předal do rukou svých bývalých kolegů, kterým zcela důvěřuje a je přesvědčený, že vybírají skutečně ty nejlepší. On se tak může soustředit na své koníčky. "Píšu a skládám hudbu, létám, lyžuji, jezdím na snowboardu," vyjmenovává své radosti.
Pokud jde o létání, tvrdí, že má nejmenší letadlo na světě, protože se věnuje motorovému paraglidingu. "Co mě na něm baví? Zase je to o úžasu. Když jsem nahoře, tak žasnu nad vším, co vidím. Kdykoliv mám nějaké starosti, tak si jdu zalétat," popisuje.
"S klauny jsem ale nepřestal být úplně v kontaktu. Když mají nějaké problémy, tak je slyším první," vypráví. "Opravdu moc mě těší, jak organizace jede dál, cítím tady pohodu a velkou dávku empatie. Pro mě je důležité, že Zdravotní klaun má takovou organizační kulturu, jak jsem si přál. Nikdo by to nedokázal dělat lépe než oni, máme skvělý umělecký tým i další zaměstnance," pochvaluje si.
Chci se dožít stovky. Stačí být aktivní
Nynější ředitelka Zdravotního klauna Kateřina Slámová Kubešová se s Garym Edwardsem setkává nejen při jednáních správní rady, ale také si telefonují. "On se o náš společný projekt stále zajímá a zároveň má spoustu nápadů, takže mi někdy zavolá a o nápadech si povídáme. Je to moc prima," říká.
Podobně mluví i umělecký ředitel Petr Jarčevský, kterého si Edwards fakticky vychoval. "Je pravda, že si mě vychoval, ale svým americkým stylem. Takže mi oznámil: 'Jdi a udělej to.' Člověk si musel najít svou vlastní cestu. A to mi vyhovovalo," vysvětluje Jarčevský a vzpomíná na začátky Zdravotního klauna. "Bylo to divoké, velké a Gary nastavil způsob zdravotního klaunování. Tady to nikdo nedělal a nikdo ani nevěděl, jak to učit. Takže jsme tu metodu vymýšleli všichni spolu."
Gary Edwards ale v rozhovoru s Aktuálně.cz bez váhání přiznává, že po klaunské práci se mu nestýská. "Vždyť jsem ho dělal opravdu hodně let. A jsem šťastný, že teď můžu zase dělat jiné věci, které jsem si v životě plánoval. Chci toho stihnout ještě spoustu, rád bych byl na světě do sta let," tvrdí. "Věřím, že člověk může žít opravdu dlouho, ale musí na tom pracovat. Musí se starat o své zdraví, být aktivní a mít pozitivní přístup k životu," radí.
