Neprodloužení smlouvy Petru Fischerovi coby šéfredaktorovi Českého rozhlasu Vltava jste vysvětlil i stagnující poslechovostí. Poslední čísla Radioprojektu za třetí a čtvrtý kvartál loňského roku ukazují, že poslechovost Vltavy vzrostla meziročně ze 45 tisíc na 61 tisíc. To na stagnaci úplně nevypadá.
Já jsem to vyhodnocoval z čísel z listopadu, protože Petr Fischer měl smlouvu do konce loňského roku a věděl, že po listopadových číslech Radioprojektu si nad vyhodnocením Vltavy sedneme.
Těch důvodů bylo ale více. Já si ho vážím jako autora, jako novináře a publicisty, ale jako manažer naprosto selhal. Stanice Vltava, která zaměstnává spoustu lidí, ve svém čele vyžaduje nejen osobnost takto erudovanou a odborně zdatnou, ale také poměrně schopného manažera. A po manažerské stránce opravdu není Petr Fischer tím, kdo by byl pro stanici přínosem.
Mě ale zaráží, že jste zmiňoval stagnaci…
Já jsem ale uváděl několik důvodů. Byla tam i stagnace poslechovosti. Nezlobte se na mě, ale pokud se něco pohne ze 47 tisíc na 48 tisíc, tak při tak malých číslech vám každý sociolog vysvětlí, že to je otázka statistické chyby. A mluvíme o číslech za druhý a třetí kvartál loňského roku. Já jsem v té době nemohl znát čísla, která byla zveřejněna minulý týden. Takže to byl jeden z důvodů.
Druhý důvod jsou manažerské chyby a selhání. Já vím, že tolik vysmívaná ztráta důvěry bylo něco, co mi bylo hodně vyčítáno, ale já si za tím stojím. Jestli nemáte důvěru k člověku, který vynáší vnitřní informace, a je to člověk na druhém stupni řízení, velmi hezky zaplacený, tak to nemůže fungovat.
Já přesto ještě zůstanu u těch čísel. Chápu, že jste nemohl znát tato nová čísla, ale nesvědčí ony přece jenom o tom, že Petr Fischer poslechovost zvedl?
Nechci být úplně jízlivý. Jsem přesvědčený, že za nimi stojí mediální humbuk, který se na konci roku strhl. Do jisté míry určitě odvedl kus práce, čehož si cením a vážím si toho. Úplně stejnou optikou bych ale mohl říct, že ta čísla narostla díky mediálnímu humbuku, který se strhl kolem Vltavy potom, co se dozvěděl o neprodloužení své smlouvy. Do jaké míry je to domněnka, ukážou další čísla.
Mluvíte o nedostatečných manažerských schopnostech Petra Fischera. V červenci loňského roku ale dostal odměny, když splnil 95 procent kritérií pro jejich připsání. Jak může špatný manažer v takovém rozsahu splnit tato kritéria?
Může, protože měl kritéria, která nastavil tehdejší programový ředitel Ondřej Nováček. Upřímně ani nevím, jak tehdy vypadala. Pokud si vyhodnotil, že tenkrát kritéria Petr Fischer splnil, tak mu samozřejmě odměna přísluší. Na druhou stranu se už neříká, že odměny za druhé pololetí roku 2018 dostal pouze z 60 procent, kdy jsme mu naopak 30 procent strhli právě za nesplnění některých kritérií. Ale to už Petr Fischer nikde neuvádí.
Co si mám představit pod tím, že šéfredaktor rozhlasové stanice je špatný manažer?
Člověk, který nekoordinuje činnost stanice. Nechci ho poškozovat, ale za mnou už dříve přišla celá řada zaměstnanců Vltavy, kteří hovořili o tom, jak nefunguje v roli šéfredaktora, jak na stanici drtivou část dne spíše není, kolik má jiných zálib, které způsobují, že tady odpoledne už netráví, a tak dále. Já to ale opravdu nechci rozebírat, protože ho tím budu jen a jen poškozovat a to bych si opravdu nepřál.
O tom, do jaké míry je člověk profesionální manažer, svědčí i to, že v průběhu prosince měl Petr Fischer se svými zaměstnanci vést zpětné hodnotící pohovory, a ani jeden neučinil. To, že měl připravit podklady pro výroční zprávu Českého rozhlasu za rok 2018, a ani to neučinil. A takových věcí je celá řada, která hovoří o tom, že je výborný novinář a autor, což nikdy nebudu zpochybňovat, ale jako šéfredaktor stanice se rozhodně manažersky neosvědčil.
Šéf rozhlasových odborů Jiří Hubička říkal, že "argumenty pro odchod šéfredaktora Vltavy nezněly přesvědčivě ani zaměstnancům rozhlasu, ani kulturní veřejnosti, což poškozuje dobré jméno Českého rozhlasu". Co říkáte na tuhle výtku?
Já vůbec výroky pana předsedy Hubičky nebudu komentovat. Vyjádření předsedy odborů, který počká, až odjedu z Prahy, aby vystoupil na barikádách demonstrace před Českým rozhlasem, protože mi není schopný říct své stanovisko do očí, hodnotit opravdu nechci. Já si jeho postoje nevážím a pan předseda to moc dobře ví.
Líbí se mi, když odborová organizace bojuje za vedoucího na druhém stupni řízení s platem skoro 100 tisíc korun měsíčně. Předpokládám, že až budu odvolán z funkce já, pokud se tak někdy stane, tak bude pan předseda Hubička a odbory úplně stejným způsobem stát za mojí osobou.
To, že ty argumenty nezněly úplně přesvědčivě, nezní ale jenom od Jiřího Hubičky, ale také od odborné veřejnosti. Nešlo to tedy vysvětlit lépe?
Znovu to řeknu. Mohl jsem být velmi zlý a velmi zle říct argumenty do posledního puntíku. Já nebudu poškozovat Petra Fischera. Mně stačí, že oni poškodili mě.
Proč to oznámení o neprodloužení smlouvy přišlo tři týdny před jejím koncem?
To považuji za naprosto běžné. Nezlobte se, ale jestli má někdo termínovanou smlouvu, tak se dokonce to, že ta smlouva nebude prodloužena, může dozvědět v den, kdy mu smlouva skončí. Já mu to však neřekl 31. prosince, ale dozvěděl se to 12. prosince.
I respektované servery šíří dezinformace
V projektu, se kterým jste vyhrál místo generálního ředitele, bylo jedním ze slov, které v něm bylo zdůrazněno, důvěryhodnost. Máte pocit, že Český rozhlas je důvěryhodný?
Naprosto. To, co mě v tom utvrzuje, jsou nedávno zveřejněné výsledky agentury Reuters, v nichž stojí Český rozhlas a Česká televize - pokud jde o důvěryhodnost médií - nejvýše. Takže naprosto.
Přesto tady jsou lidé, kteří se o důvěryhodnost Českého rozhlasu obávají. Často se zmiňuje vaše účast v letech 2016 a 2017 v porotě Krameriových cen, které uděluje Asociace nezávislých médií spojovaná s dezinformačními weby. V posledním ročníku jste do poroty již neusedl. Zajímá mě, jestli jste to tedy vyhodnotil jako chybu.
Já jsem si to vyhodnotil, jako že není třeba v roce 2018 v porotě být. Mojí snahou bylo vnést nějaké přemostění, diskuzi, komunikaci. Píše mi spousta posluchačů, kteří jsou třeba rozzlobení na Český rozhlas, že nepřináší názory i některých takzvaných nemainstreamových komentátorů. Ptají se, proč to děláme, proč neukazujeme celou paletu názorů. A to je pak nutí přejít k jiným serverům a médiím.
Myslím si, že v rozhlase je vějíř názorů velmi široký, ale mám za to, že má smysl komunikovat i s těmi, se kterými máme nějaké obsahové nebo názorové rozdíly. Mně prostě vadí, že se v české společnosti dávají nálepky přítel a nepřítel a úplně tady vymizel dialog a diskuze. Ta moje účast byla pouze snahou o dialog a diskuzi.
Má cenu vést dialog s někým, kdo šíří evidentní lži a dezinformace?
Dialog a diskuzi má vždycky cenu vést už třeba proto, že to může druhou stranu ovlivnit a posunout k něčemu lepšímu. Takže cenu má z mého pohledu i diskuze a dialog s někým, o kom takto hovoříte. Víte, ono je to dneska velmi složité. Mohl bych jmenovat některé takzvané respektované servery - nebudu to dělat, protože je nechci poškozovat -, u kterých jsem si na své vlastní osobě jednoznačně ověřil, jak manipulují s veřejným míněním a dezinformují věci, ve kterých jsem sehrál nějakou roli. A kdo tady potom šíří dezinformace, fakenews a podobně?
V letech 2016 a 2017 jsem se snažil o nějakou diskuzi, dialog a přemostění dvou světů. Jak se to povedlo, ať posoudí jiní. To, že jsem už v loňském roce nebyl součástí poroty, je také jakýsi signál.
Mám to tedy chápat tak, že snaha vést dialog nevyšla nebo nebyla vyslyšena?
To chápejte, jak chcete vy.
Mluvíte sice o snaze vést dialog, ale nelegitimizujete svou účastí v porotě Krameriových cen tyto servery?
Určitě ne. V žádném případě jsem tím nic nelegitimizoval. Měl jsem radost z toho, že byli oceněni lidé jako Jan Petránek, který bohužel nedávno zesnul. A na kterého v závěru jeho života řada takzvaných respektovaných novinářů útočila, aby pak v momentě, kdy zemřel, pěli na něj ódu. Já jsem si Jana Petránka vážil po celý jeho život, za všechny jeho názory na začátku, v průběhu i na konci jeho kariéry.
Jaká atmosféra panuje v rozhlase? Konaly se demonstrace, vznikaly petice. To nevypadá na úplnou idylku.
To je mimochodem jedna z ukázek manipulace. Omlouvám se, nechci vás poškozovat, ale vy řeknete, že se konaly demonstrace a petice. Tak já uvedu fakta. Byla tady jedna jediná manifestace v prosinci, které se zúčastnilo asi 120 lidí. I když, jak jsem se dočetl, tak to byly údajně tři stovky lidí. Byla to jedna jediná demonstrace.
A já vlastně nevím, jestli to, o čem se bavíme, je petice, nebo není. Tam není jediná otázka, tam není jediná výzva, tam není vlastně vůbec nic. Já jsem se vlastně divil, jak na tohle mám reagovat.
Na senátním slyšení, kde byli autoři petice, jsem si uvědomil, co je cílem celého snažení. A rozhodně to není boj za otevřenou Vltavu, protože Vltava tady byla otevřená i za Lukáše Hurníka, byla otevřená za Petra Fischera a bude úplně stejně otevřená i za Jaroslavy Haladové. Stejně jako celý Český rozhlas.
Co je podle vás cílem té akce?
Já myslím, že Petr Fischer ví, co bylo cílem celé té petice.
Petr Fischer to ví?
Já myslím, že určitě ví, co je cílem petice.
Myslíte, že se v ní nějak angažoval?
O tom jsem bytostně přesvědčen. A on bude tvrdit opak.
Umím ocenit zaměstnance za dobrou práci
V médiích někteří redaktoři uváděli, že v kauzách - ať už to bylo takzvané porno na Vltavě nebo reportáž Janka Kroupy - jste nestál za redaktory, ale dával jste za pravdu kritikům.
Já bych vám ukázal, kolik jsem za poslední tři roky ve své funkci udělil mimořádných odměn generálního ředitele a kolik milionů korun to bylo, abychom si uvědomili, jestli stojím za svými zaměstnanci a jestli je umím za dobrou práci ocenit. Vždycky budu stát za zaměstnanci, pokud budou vykonávat kvalitní a dobrou práci, která bude odpovídat zákonu o Českém rozhlasu a jeho kodexu. Vždycky jsem to tak dělal a vždycky to tak dělat budu.
Janku Kroupovi jsem z jeho iks desítek reportáží vytkl způsob zpracování jedné jediné. Nikdy předtím ode mě žádnou výtku neslyšel. Ta výtka se týkala nikoliv samotného tématu, ale čistě formy zpracování a za tím si stojím a velká vysílací rada (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, pozn. red.) mi jasně dala za pravdu. Akorát to už naše česká média v drtivé většině nepřinesla.
A pokud jde o kauzu takzvaného porna na Vltavě? (Během dopoledního vysílání zazněla v pořadu věta: "…provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník." - pozn. red.)
Víte, já tohle nechci moc přeceňovat, protože já si stojím za analýzou, kterou jsem dostal od jednoho z nejlepších právních mediálních expertů. Jsem přesvědčený, že v některých bodech došlo k porušení zákona.
Obecně otázka vulgarismus ve slovesných dílech je velmi složitá, ten zákon je velmi sporný. Umělecká tvorba je dneska plná vulgarismů a velmi těžce se v tom lze orientovat. Petr Fischer už před rokem a půl vedl tady v této kancléři se mnou rozhovor na téma vulgarismu. Řekli jsme si nějaká pravidla, řekli jsme si, jak budeme postupovat, že budeme označovat tato díla, když to bude dopoledne nebo odpoledne. Nic z toho nesplnil. To je mimochodem o té ztrátě důvěry.
Díky velkému propouštění rozhlas zvedl platy
V loňském roce se v rozhlase škrtalo 116 pracovních pozic. To asi nebylo úplně populární rozhodnutí. Už jste si to nějak vyhodnotili, jestli to prospělo? A proč jste k tomu vůbec sáhli?
Kdybychom toto neudělali, tak 90 procent zaměstnanců Českého rozhlasu nemá od 1. ledna vyšší plat. A to teď mají. V tomto duchu jsme si museli udělat finanční rezervu, aby k výrazné valorizaci peněz došlo. Tady všichni vidí, jak se ve státní správě zvyšují platy, ale my máme pořád jeden a tentýž 45korunový poplatek. My nejsme státní správa.
Vždycky jsem o tom hovořil a nejen já, ale i moji předchůdci. Jen nikdo z nich neměl odvahu to udělat, protože moc dobře věděl, že je to nepopulární opatření. Všichni jsme od počátku věděli, že rozhlas je předimenzovaný a je přezaměstnaný. Mít 1580 zaměstnanců je opravdu velký luxus. Díky snížení o 116 pracovních pozic jsme mohli 90 procentům zaměstnanců výrazně zvýšit platy.
Hospodaření rozhlasu ale skončilo v loňském roce v zisku 23 milionů korun. Proč bylo přesto nutné škrtat pracovní místa?
Protože máte kapitoly v rozpočtu, které jsou prostě dané - ať už to jsou daňově neuznatelné položky, personální náklady a podobně. Vedeme si dobře, ale pokud chcete lidem navyšovat mzdy, tak musíte udělat prostor v personálním rozpočtu. A nebylo možné udělat nic jiného než snížit počet pracovních míst tak, abychom mohli lidem přidat peníze.
Odbory však tvrdí, že neúměrně narostla pracovní zátěž těch, kteří zůstali.
Víte, co je na tom úsměvné? To, že kdykoliv mi toto pan předseda Hubička řekne a zeptám se ho, kolik lidí mu to přišlo říct, tak to jsou vždycky jednotky lidí. Na základě těchto informací, které mu přijde říct jeden dva tři čtyři pět lidí, udělá obecný závěr tohoto charakteru. Ale na to jsem si už u našich odborů zvykl.
