Aktuálně.cz: Jaké hudební nástroje jsou mezi dětmi v současnosti populární? Změnilo se to?
Jindřiška Kudrlová: Naše školy podléhají i nepodléhají trendům. Samozřejmě, že nástroje, které vyučujeme, jsou známé stovky a stovky let. Není to tak, že by se najednou objevil nějaký úplně jiný nástroj. Je ale pravda, že před rokem 1989 se nevyučovala v takové míře elektrická a basová kytara a keyboardy. Dnes už jsou to nástroje, o nichž neříkám, že frčí, ale objevují se dost. Co je pořád stejné, jsou klavíry, za nimi jsou mezi dětmi populární zobcové flétny a kytary.
Co výběr nástroje ovlivňuje?
Nejprve je ovlivní, na co hráli rodiče nebo dědečkové a babičky. Pak určité procento tvoří to, co se dětem líbilo třeba na nějakém koncertu nebo někde v pohádce či u kamarádů. Dále ovlivní výběr doporučení učitele, který vidí, že děti mají k nějakému nástroji dispozice.
Je Česko se svou sítí hudebních škol pořád světově unikátní?
Tento trend bývalého východního bloku trvá stále. Nejvíce je ZUŠ u nás a na Slovensku, Maďarsko se o to snaží. ČR i Slovensko si udržuje síť uměleckých škol i jejich vysokou úroveň. Naše asociace je členem EMU (Evropské unie uměleckého školství), v rámci níž vidíme, jak si Česká republika stojí. Neříkám, že se v evropských zemích nehraje, hraje se tam výborně, ale jen ve špičce. To, co máme my, je silný vynikající průměr. To západní země nemají, protože nemají sítě škol. Můžeme být na co hrdí.
Kdy se v Česku začala síť "zušek" vlastně budovat?
Umělecké vzdělávání má v českých zemích dlouholetou tradici. Počátky uměleckého vzdělávání sahají až do 17. století. Působení vynikajících kantorů v 18. století a vznikem městských hudebních škol v 19. století byla založena tradice organizovaného hudebního vzdělávání v českých zemích.
Počet hudebních škol se v době 1. republiky stále rozšiřoval a tehdy byl nad těmito školami stanoven i odborný dohled školní inspekce. Po druhé světové válce byl zaveden jednotný typ hudebních škol. V 60 letech 20. století se tyto školy transformovaly na lidové školy umění, ve kterých postupně vznikaly další obory - taneční, výtvarné a literárně-dramatické.
V době tzv. normalizace význam těchto škol poklesl zařazením mezi školská zařízení. Teprve novelizace školského zákona po roce 1989 vrátila lidovým školám umění jejich původní statut školy a dala jim i dnešní název - základní umělecká škola. V současné době jsou základní umělecké školy součástí systému na sebe navazujícího uměleckého vzdělání.
Podle statistik počet uměleckých škol roste, ubývá ale jejich poboček. V aktuálním školním roce funguje 492 základních uměleckých škol. Jak tento trend vysvětlit a hrají pobočky vůbec nějakou roli?
Ubývání poboček je přímo závislé na vnitřní organizace každé školy. Z pohledu školy se může někde pobočka jevit jako instituce, která pozbyla svého kladného významu - optimální dostupnost. Roli v tom hraje demografický vývoj v dané oblasti. I přes určitý úbytek poboček si myslím, že dostupnost našich škol, a to i díky pobočkám je stále velmi dobrá.
Děti mají dnes na výběr z velkého množství kroužků, mají o základní umělecké školy ještě zájem?
Je stále veliký. Počet dětí letos dosáhne čtvrt milionu, oproti loňsku jich přibylo o 2700, jak vyplývá ze statistik ministerstva školství. Nárůst zájmu zaznamenaly všechny čtyři obory. Nebereme ale sto procent dětí. Celorepublikové maximum je jen 20 % dětí, co ZUŠ mohou do sebe absorbovat. Je trochu na škodu, že nemůžeme brát další děti, které mají předpoklady. Kapacity, které mají školy, jsou v současné době naplněné. Neřekla bych ale, že to je ten hlavní problém základních uměleckých škol.
A ten je kde podle vás?
Je to někdy pohled ministerstva školství na základní umělecké školy. Na jednu stranu si uvědomuje a říká, že jsou ZUŠ rodinné stříbro, na druhou stranu se někdy zdá, že jsou ZUŠ moc drahé. Toto je spíše problém - udržet si pořád místo na slunci, protože základní umělecké školy jsou nezastupitelné. Uvědomují si to hlavně rodiče, proto je tak velký zájem.
Čím jsou ZUŠ ve školském systému výjimečné?
ZUŠ jsou jedním z mála míst, kde k žákovi přistupujeme individuálně a tím ovlivňujeme jeho osobnost. Rozvíjíme jeho některé důležité vlastnosti, které jej v budoucnosti pozitivně ovlivňují a pomáhají mu velmi dobře se uplatnit ve společnosti. Je to např. zodpovědnost za společné dílo, návyk pravidelné přípravy, uvědomování si svých předností, ale i nedostatků.
Kdyby umělecké školy měly k dispozici větší kapacity a mohly nabídnout víc míst, přijímaly by víc dětí?
Možná, že se kolegové na mě budou zlobit, ale myslím si, 20 procent dětí, které k nám z celkového počtu žáků chodí, není málo a v současné době si myslím, že je to dostatečný počet. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby stát více financoval základní umělecké školy a tím umožnil dalším dětem přístup k uměleckému vzdělávání.
Mají umělecké školy dostatek učitelů?
Na ZUŠ působí 11.637 stálých a 1 040 externích pedagogů, jejich počet podle statistik ministerstva školství sice roste. Problém je ale s klavíristy, kytaristy, akordeonisty, houslisty. Nevím, kam se všichni poděli. Je to jako ve všech školách, základních a středních, kde nemají například matikáře, fyzikáře.
