Praha - Z problémové základní školy se během několika let stalo místo, které ve srovnávacích testech poráží i elitní víceletá gymnázia.
Jak je to možné?
Srovnávací test prostě ukázal, že v Základní škole Jana Ámose Komenského na pražském Břevnově umějí učit. V řeči společnosti Scio, která testy připravila, umí využít potenciál dětí. To znamená, že stejně nadané dítě se na této škole naučí i o polovinu víc než jinde.
"Máme z toho samozřejmě radost. Není to lehké, protože neodmítáme děti s poruchami učení nebo jinými handicapy, v každé třídě nějaké je. Navíc se musíme vyrovnat se třemi vlnami odchodů nejtalentovanějších žáků - v druhé třídě na jazykovou školu a v páté a sedmé na víceletá gymnázia," popisuje situaci ředitel školy Luděk Soustružník.
Pomohlo by rešení elitiních škol?
Ministr školství Josef Dobeš má však plánu krok, který se nepovedl žádnému z jeho předchůdců a škole J. A. Komenského by usnadnil život. Víceletá gymnázia chce ministr zredukovat na polovinu. Do jejich lavic by napříště nemělo chodit každé desáté dítě, jako je tomu teď, ale jen každé dvacáté.
Podle Luďka Soustružníka je teď mezi školami více konkurence, než je zdrávo. "Školy dostávají peníze na žáka. Používají reklamu, lákají rodiče. Ty často více zajímá, s jakými dětmi bude jejich potomek do školy chodit, než co se ve škole naučí."
Na jeho škole před pěti lety sepsali školní vzdělávací program, plán školy, jak a co učit, a ředitel i učitelé berou úspěch v testech, jako potvrzení že plán mají sestavený dobře.
Ne šprti, ale tahouni
Zdejší učitelky ale říkají, že nemají zázračné know how, jak učit.
"Z části jsme uspěli právě proto, že odliv nejlepších dětí u šestých a devátých tříd byl menší. Je to změna atmosféry, děti se na ty tahouny nekoukají jako na šprty, ale spíš si jich váží a jsou rády, že někoho takového ve třídě mají," říká učitela matematiky Eva Ondrejková.
A proč se letos rozhodly děti zůstat? Jedna z odpovědí může být prozaická. Škola prošla rekonstrukcí, má kompletně vyměněná okna a děti už nemusí sedět ve třídě v bundách, aby nenastydly.
"Je to více věcí dohromady, ale zlepšilo se tu klima i po jiné stránce. Kázeňských problémů je méně, děti vnímají, že se škola mění a jsou na ni i hrdé," dodává Ondrejková.
Ok. Připraví mě
Výhodou je i velikost školy, která má jen jedenáct tříd a všichni se navzájem znají. "Když dítě přechází z prvního stupně na druhý, není problém, aby si učitelé sedli a probrali, co mu jde nebo naopak v čem má problémy," učitelka Kateřina Hrečínová.
Učitelé se navíc každý rok nemění jako v jiných školách.
"Podařilo se nám stabilizovat pedagogický sbor, čtyři roky měl stálé obsazení," říká ředitel Soustružník. Teď ale škola přišla o výbornou angličtinářku. Měla výsledky, ale chybělo ji vysokoškolské pedagogické vzdělání, a proto nedostávala přidáno.
"Soukromá sféra pak snadno podobného člověka přetáhne," krčí rameny Soustružník.
Děti si školu v rychlém hovoru o přestávce pochvalují, i když většinou jen lakonickým "ok, v pohodě."
"Líbí se mi tady, vidím, že se mě snaží připravit, abych se dostala na střední školu, jakou si vyberu," říká usměvavá hnědovláska, která chodí do poslední, deváté třídy.
