Dobkovičky - Za hřmotnou tatrovkou projíždějící po provizorní cestě se zvedá oblak prachu, který vítr rozfoukává do okolí.
Pro manžele Adámkovi, kteří mají dům jen asi sto metrů od cesty pro náklaďáky, je to běžný kolorit už více než rok. Tehdy se začalo se stavbou posledního úseku dálnice D8 přes České středohoří. Povede jen kousek za plotem Adámkových.
Ačkoli jim za pár let prosviští za okny tisíce aut, manželé v domku na okraji Dobkoviček si přejí, aby už byla dálnice hotová.
"Už jsem smířená se vším. Byli jsme naštvaní, že nám tady povede dálnice, ale teď už ne," říká Eva Adámková, která je se svým mužem už v důchodu. "Nebo máte být naštvaní pořád?" dodává.
Adámkovi jsou obětí snahy, aby tisíce automobilů mohly za pár minut profrčet celou chráněnou oblastí a obyvatelé vsí na staré trase se nadechnout čistšího vzduchu a užít si většího klidu. Třeba v nedalekém Velemíně je takový provoz, že tam lidé skoro ani nemohou přejít přes silnici.
Když zafouká, hned mají zánět spojivek
Manželé doufají, že hotová dálnice bude menším zlem než rozestavěná autostráda. "Teď naštěstí nefouká vítr naším směrem, ale když jo, tak to je zánět spojivek hned," stěžuje si Adámková na oblaka prachu z projíždějících nákladních aut.
Stavaři sice slíbili, že budou cestu pravidelně kropit, ale nedělají to. "Když zavolám na ředitelství silnic a dálnic, hned přijedou a pokropí to. Jenže myslíte, že si můžu dovolit jim pořád volat? Z mobilu?"
To se v chalupě třáslo úplně všechno
Eva Adámková říká, že nejhorší to bylo loni na jaře, když stavba začínala a těžké stroje zpevňovaly násep pro dálnici.
"Říkala jsem jim dupačky. Bylo to příšerné. To se v chalupě třáslo úplně všechno," vzpomíná Adámková a ukazuje na prasklinu na domě. "Zvětšuje se," říká Adámková, podle níž je prasklin v domě víc.
"Popraskalo nám kde co, snad si tady nebudeme jednou zpívat Pec nám spadla...," dodává Adámková.
Dálnice jim vzala i vodu
Kromě klidu a čistého vzduchu vzala dálnice Adámkovým i vodu ze studánky za domem.
"Skoro jsme o ni přišli, teče nám teď v domě mnohem méně, je to určitě kvůli té stavbě, nějak se to tady celé narušilo," tvrdí Adámková. Chce věřit tomu, že kohoutky úplně nevyschnou.
Manželé také doufají, že stavbaři namontují na dálnici před jejich domkem protihlukové stěny. "Slíbili nám to," říká Adámková. Podle jejího manžela to ovšem ještě není zcela jisté.
"Uvidíme, jak to nakonec dopadne," říká pan Adámek, který je stejně jako jeho žena smířen s tím, co jim roste před domem. "Co se dá dělat," konstatuje.
Panoramata už neuvidíme
Před lety přitom Adámkovým mohl jejich domek uprostřed Chráněné krajinné oblasti České středohoří leckdo závidět. Krásný výhled na zvlněné vrcholky, zeleň, klid.
Dům koupili v roce 1977 v hrozném stavu, ale postupně si ho opravili a vyšperkovali. Původně sem jezdili z Prahy jen na víkendy, ale už dlouho zde tráví většinu času.
Jenže pak vláda rozhodla o stavbě dálnice, která starším manželům přetne jejich báječný výhled. "To jsme seděli v kuchyni, koukali ven a já povídám manželovi: Panoramata už neuvidíme," vzpomíná žena.
"I tak jsme tady pořád spokojení," dodává Eva Adámková na pečlivě posekané trávě jejich zahrady. A za jejími zády se ozývá rachot ze stavby dálnice.
