Praha - V testu inteligence mu naměřili nadprůměrné IQ 122, a přitom vychodil jen základní školu a celé měsíce přespával v doupěti. Místo toalety tam měl pet láhve a igelitové sáčky.
Detailní pohled do života Otakara Tomka, který podle policie stojí za zmizením a vraždou devítileté A. J., odhaluje velké rozpory a zvraty.
Jedenačtyřicet let Otakara Tomka se zprvu odvíjelo podle pečlivého scénáře pro spořádaný život v komunismu. Narodil se do prominentní policejní rodiny, oba rodiče pracovali na Federálním ministerstvu vnitra.
Otec musel po roce 1989 z vnitra odejít, nějaký čas ještě působil v armádě, pak se živil jako soukromý detektiv a dnes je v důchodu. Matka na vnitru zůstala i po listopadu 1989.
Otakar po základní škole nastoupil na gymnázium, díky fyzické dispozici se spolu s bratrem Martinem závodně věnoval řecko-římskému zápasu. Trénoval v Rudé hvězdě, tělovýchovné organizaci spadající pod tehdejší vnitro.
"Měl k tomu talent od pánaboha, byl fakt dobrý," vzpomíná na něj jeden z tehdejších trenérů. "Jeho chování nijak nevybočovalo, až na to, že byl - jak se dnes říká - hyperaktivní."
Rodina ho zapudila
Někdy v šestnácti letech se ale v životě Otakara Tomka něco pokazilo. Vztahy v rodině se silně narušily a Otakar začal mít potíže. Postupně ho vyhodili z několika škol, nakonec nedokončil ani učební obor.
Doposud není zcela jasné, co se tehdy přesně stalo. Podle jedné z verzí, kterou předestřeli lidé z jeho okolí, okradl Otakar vlastní babičku.
Policie se na to ptala, když byl zadržen kvůli zmizení A. J.. Tomek to však sám neosvětlil, matka odmítla vypovídat a otec je vážně nemocný, takže se toho od něj policisté taky moc nedozvěděli.
Jisté je, že rodiče se s tím, co se před lety stalo, nedokázali vypořádat. Syna zapudili, Otakar s otcem nemluvil dvacet let, s matkou si za poslední roky jen několikrát telefonoval.
Pohodový, rodinný vztah
Lidé, kteří s ním o tom mluvili, se přitom shodují, že je na rodinu extrémně fixovaný. Je pro něj to nejdůležitější a stále o tom mluví. "Pohodový, rodinný vztah," označuje svou prioritu.
Otakar se dvakrát snažil vytvořit si vlastní rodinu, ale oba pokusy zkrachovaly. Výrazně k tomu přispěla i skutečnost, že byl opakovaně na několik let odsouzen za krádeže a jiné majetkové delikty.
Poprvé šel za mříže už v osmnácti, v té době se také oženil. Jeho manželství, z něhož zůstala dnes dospělá dcera Tereza, ale záhy začalo krachovat.
Dnes už bývalá manželka tvrdí, že pil, bil jí a navíc jí byl permanentně nevěrný. Se svým někdejším mužem se nestýká, nevídá se s ním ani jeho dcera.
Otakarův dvojí život
Nevyšel ani druhý pokus s přítelkyní Naděždou, s níž se poznal na Máchově jezeře a má s ní druhou dceru, která je ve věku mrtvé dívky. Posledních osm devět let - když zrovna nebyl ve vězení - spolu žili v paneláku v severočeském Mostě.
I jeho druhá partnerka v minulosti pracovala u policie, byť "jen" u té městské.
Idylický vztah to ale podle sousedů rozhodně nikdy nebyl. "Vypadalo to, že každý si žije svým životem. Neměl ani svoje klíče od bytu. Tím spíš, že on tu byl hodně málo, vlastně jen o víkendech," popisuje soužití jeden z lidí v domě.
Otakar Tomek se každé pondělní ráno sbalil a z Mostu odjel do Prahy "za prací", jak tomu říkal. V hlavním městě bydlel v doupěti, které si vybudoval v bývalé strojovně výtahu v ďáblickém paneláku, kde kdysi žil se svojí první ženou.
Odtud mimochodem pochází prvotní informace, která se objevila po jeho zatčení - že jde o bezdomovce.
Bezdomovec v lakýrkách
Ke skutečnému životu bezdomovců měl ale Tomek vždycky daleko.
Na výslechy a na jednání s úřady vždy přišel pečlivě upraven: nosil dokonale padnoucí oblek s černou košilí a světlou vázankou, vyčištěné kvalitní polobotky, přes rameno tašku na notebook.
Podobné to bylo, když promluvil. Při výslechu zásadně odpovídal spisovnou češtinou, úslužně se nakláněl k mikrofonu, aby měl jistotu, že jeho slova budou dobře zaznamenána.
Reagoval zcela bez emocí. Navenek zůstal klidný i ve chvílích, kdy mu vyšetřovatelé dávali otázky ohledně ztracené dívky.
Jeho vyrovnanost potvrzují i sousedé. "Byl úplně v klidu, rozhodně na něm nebylo poznat, že by byl nějaký zničený z toho, z čeho ho policie obviňuje," říká obyvatel mosteckého paneláku, který se s ním donedávna potkával.
Při výslechu se nicméně občas vyjadřoval kostrbatými termíny z policejních věstníků. Na otázku vyšetřovatele, co víte o ztracené Aničce, například odpověděl: "O pohřešované osobě jménem A. J. mi není nic známo."
Absolutní samotář
Tomek je výjimečný samotář. "Žádné přátele tu neměl. Že by někdy zašel do hospody na pivo s chlapama, to neexistovalo," potvrzuje další z mosteckých sousedů.
Ačkoli jej policie měsíce sledovala i pomocí bezpečnostních kamer, nikdy neobjevila jediného kamaráda, komplice či třeba jen náhodného známého.
Bližší vazby, které by dnes mohly posunout vyšetřování, si Otakar nevytvořil ani ve vězení.
Mimochodem: během jednoho z vězeňských pobytů se mu podařilo uprchnout a bezmála dva roky se pak skrýval. Stalo se to v dubnu 1999, kdy v době oběda utekl z tehdejší věznice v Říčanech u Prahy. Nebylo to zjevně nic těžkého, vyčíhal si správný okamžik a zmizel přes plot. Dopaden byl až v lednu 2002.
Nálezy z jeho zlodějských skrýší a ďáblického doupěte napověděly i něco dalšího o jeho povaze.
Například je pečlivý, až se sklony k pedantství. Našlo se u něj například kolem třiceti ukradených občanských průkazů, každý procvaklý děrovačkou a spojený s klíči. Taková malá evidence příštích vykradených bytů.
A má se rád. K svačině si běžně místo mléka kupoval smetanu.
