reklama
 
 

Vzkaz ze Slovenska pro české politiky. Registr smluv uspěl

7. 7. 2015 6:20
Čeští politici zatím u zákona o registru smluv nenašli společnou řeč. Na Slovensku už čtyři roky platí a podle podrobné analýzy Transparency International posílil důvěru občanů ve stát.

Praha - Čeští poslanci o zavedení registru smluv, objednávek a faktur debatují už druhé volební období. Přestože před posledními sněmovními volbami většina stran podepisovala dobrozdání, že se zveřejňování detailů o hospodaření s veřejnými penězi nebrání, ve stávající Sněmovně není o moc větší chuť zákon schválit, než byla v té předchozí.

Po dlouhé odmlce se ale poslanci ve středu k zákonu vrátí a pošlou ho blíž ke schválení, protože se koalice dohodla na verzi, s níž se dovede smířit. Platit začne až koncem příštího roku, a to ještě v nejoptimističtější variantě – účinnost má mít totiž devět měsíců od chvíle, kdy se objeví ve sbírce.

Registr smluv v číslech

1,78 milionu smluv napadalo do registru od ledna 2011 do konce roku 2014, milion z toho je ze samospráv, zbytek od centrálních úřadů. Vůbec nejvíc dokladů o hospodaření za tu dobu zveřejnila Všeobecná zdravotná poišťovňa, veřejnoprávní televize a rozhlas RTVS a Národná dálničná spoločnosť, protějšek českého Státního fondu dopravní infrastruktury.

480 tisíc Slováků se za čtyři roky, co registr smluv funguje, do něj aspoň jednou podívalo. Jde o 11 procent dospělé populace.

90 tisíc lidí jsou pravidelní uživatelé. Demograficky jde hlavně o lidi pod 35 let, vysokoškolsky vzdělané podnikatele, kteří vydělávají dvojnásobek průměrné mzdy, volí středopravici a žijí v malé obci do 5000 obyvatel. 

44 % smluv centrálních úřadů má v kolonce cena uvedenu nulu – jde o rámcové smlouvy, souhlasy s prodejem nebo dodatky. Čtvrtina smluv je na více než 1000 euro a pouhá 3 procenta na více než 100 000 euro.

1,44 minuty je průměrný čas, který návštěvník centrálnímu registru smluv věnuje. Za tu dobu prostuduje 2,5 stránky dokumentu. Dvě třetiny návštěvníků stráví na webu při jedné prohlídce méně než půl minuty. 

12 míst v žebříčku vnímání korupce Slovensko překonalo směrem vzhůru od roku, kdy registr zavedlo.

Původní myšlenka, s níž přišel před třemi lety poslanec Jan Farský (STAN), vycházela ze slovenského originálu: bez ohledu na to, kdo smlouvu uzavře a na kolik peněz bude, každý doklad o výdaji veřejných peněz přijde ve strojově čitelné podobě na web. Složitě dohodnutý kompromis vypadá jinak. "Zveřejní se smlouvy, objednávky a faktury nad 50 tisíc, úplnou výjimku mají společnosti kótované na burze, další státem nebo obcemi spoluvlastněné firmy zveřejňují to, co neohrozí jejich obchodní tajemství," říká zpravodaj zákona Jan Chvojka (ČSSD).

Malé obce dostanou dvouletý odklad, aby se na digitální éru stihly připravit. Přímo smlouvy či faktury si ale v registru nikdo neprostuduje. Politici se dohodli, že vyplňovat se budou jen takzvaná metadata - co se kupuje či prodává, od koho a za kolik.

Slovenský paradox

Slovensko je v tuto chvíli jediná země v Evropské unii, která takový zákon má. Ti, kdo s normou sympatizují, se slovenským příkladem celou dobu zaštiťují a paradoxně to dělají i ti, kdo ji chtějí shodit. Důvodem je to, že dosud chyběla jasná data, která by ukázala, co sousední zemi registr smluv přinesl, a pak také krkolomný přerod, jímž si zákon na Slovensku během čtyř let své existence prošel. Obojí teď konečně popisuje podrobná analýza slovenské pobočky Transparency International.

"Zákon byl fakticky otestován v nám nejbližší zemi a politici se mohou na vlastní oči přesvědčit, že jejich námitky jsou liché. Studie dokazuje přesný opak jejich obav: zákon podpořil na Slovensku důvěru ve stát i ochotu firem účastnit se výběrových řízení. Pokud může někdo - třeba poslanci z KSČM, ODS a i ČSSD - po této studii s vážnou tváří tvrdit, že zveřejňování smluv zničí starosty nebo že občany nezajímá, potom je nejspíš zarytý fanoušek neprůhledného prostředí," říká k výsledkům Nikola Hořejš z Rekonstrukce státu, která za "nejkrásnější zákon" mezi politiky lobbuje.

Občané kontrolují stát

Některá čísla dávají aktivistům za pravdu. Dokud nebyly doklady o hospodaření s veřejnými penězi na webu, pustilo se do složité žádosti o informaci méně než pět procent Slováků. Oproti tomu registr, kam smlouvy, faktury a objednávky padají automaticky, navštívilo 11 procent Slováků, z toho 90 tisíc lidí si tam chodí dokumenty prohlížet pravidelně. Pozitivní trend se objevil také v samotných veřejných zakázkách. Zhruba o 15 procent ubylo tendrů s jedinou nabídkou a stoupl také počet firem, které se začaly do veřejných soutěží hlásit. Před čtyřmi lety to bylo průměrně 1,6 firmy na zakázku, loni už 3,7 firmy.

Hlavní jsou ovšem konkrétní případy toho, kdy něčí průzkum registru přinesl úsporu veřejných výdajů. Jedním z nich je příběh učitele zeměpisu ze Skalice Petera Farárika. Na konci roku 2012 se na Slovensku vedla debata o rozpočtu a tehdejší ministr školství odmítl, že by mohlo dojít na zvyšování platů pedagogů, protože nejsou peníze. Tak Farárik zkontroloval, zač resort utrácí. Narazil na drahé koňaky a hlavně předražený pronájem luxusních automobilů. Po mediálním tlaku ministr smlouvu zrušil a nakonec přislíbil i vyšší platy.

Předražené krevety

Druhou ilustrací je "případ příliš drahých krevet" - na ně loni v registru narazila televize Markíza. Úřad vlády si objednal mořské plody na čtyři roky dopředu, v přepočtu celkem za více než 8 milionů korun. Úřad tvrdil, že krevety a olihně má na hoštění zahraničních návštěv, jenomže praxe dokazovala, že těm zpravidla servíruje slovenská národní jídla. O den později smlouva skončila.

Právě smlouvy s nejdražším plněním Slováky podle studie baví nejvíc. Vůbec nejprohlíženějším kontraktem za celé čtyři roky je smlouva na nové webovky pro Slovenskú agentúru pre cestovný ruch, kde se k půlmilionu za nastavení stránek dostala firma bez soutěže.

Slovenský zákon o registru smluv ale už dávno není tak přísný, jako byl na začátku. To byl zrovna Ficův Smer dočasně odstavený od vlády, normu hnal dokonce před Ústavní soud – a podání zase stáhl, když se ukázalo, jak málo bodů za to u veřejnosti nasbírá. Když se Fico stal v roce 2012 premiérem, slíbil, že zákon nechá platit. To splnil, ale od té doby přibyla řada výjimek a změkčujících dodatků.

Státní a městské firmy si prosadily, aby nemusely zveřejňovat smlouvy, které se týkají jejich hlavní činnosti, jak je uvedena v obchodním rejstříku. Starostové zase prosadili limity, na web musí jen to, co stojí víc než 1000 euro pro ně a 3000 pro stát. A ani na Slovensku už do systému nepadají kopie smluv. Od roku 2012 zveřejňují také jen metadata, jak to teď navrhuje česká koalice.

Jediný další, kdo se v Evropě slovenského nápadu chytil vedle Česka, je Slovinsko. Letos v lednu přijalo povinnost vyvěšovat online smlouvy, které se týkají plnění z veřejných zakázek.

autor: Kateřina Surmanová | 7. 7. 2015 6:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama