Praha - ČSSD klesají volební preference a očekává se, že premiér a předseda strany Bohuslav Sobotka se vzdá některé ze svých vrcholných funkcí. Podle informací z Lidového domu by mohl zůstat předsedou vlády, zatímco volebním lídrem a šéfem strany by se stal buď Lubomír Zaorálek, nebo Milan Chovanec.
Klíčové bude, jestli rozdělení funkcí premiéra a šéfa partaje stranu zachrání. V historii polistopadového Česka se něco podobného stalo už dvakrát a v obou případech se to týkalo sociální demokracie. Jak upozorňuje politolog Jan Bureš z Metropolitní univerzity v Praze, pokaždé to mělo u voličů minimálně krátkodobý úspěch.
Poprvé přikročil k dělení funkcí roku 2001 Miloš Zeman. Aby se opticky "odstřihl " od ČSSD a posílil před blížící se volbou prezidenta v roce 2003 svůj nadstranický kredit, předal na sjezdu partajní žezlo Vladimíru Špidlovi a ponechal si jen funkci předsedy vlády.
Výsledek byl nečekaný: veřejnost přestala brát Špidlovu ČSSD jako jednu ze stran dosavadní opoziční smlouvy a původně čtrnáctiprocentní sociální demokracie vyhrála s 32 procenty volby.
"Hodně záleží na tom, zda voliči, pokud je před volbami, nového lídra přijmou či nikoliv. Většinou to krátkodobě funguje, protože lidé chtějí novou tvář, stará je už nudí nebo nepřináší žádné podněty ani myšlenky. Ve volbách to většinou spíš pomůže než uškodí, ale závisí pak na novém vůdci, jak se osvědčí," říká o fenoménu dělení funkcí pro Aktuálně.cz Bureš.
Podruhé u nás došlo k dělení nejvyšších funkcí na jaře 2005 - tentokrát pod tlakem vládní krize. Tehdejší premiér Stanislav Gross, který byl od března 2005 novopečeným předsedou ČSSD, neustál tříměsíční skandál kvůli nejasnému financování svého bytu na pražském Barrandově a byl donucen podat demisi. Šéfem nové vlády se stal Jiří Paroubek, dosavadní místopředseda strany a ministr pro místní rozvoj, zatímco Gross zůstal až do září 2005 šéfem strany.
A také podruhé to na voliče zabralo. Hned během prvního měsíce vládnutí Paroubek vyskočil v průzkumu STEM z dvacáté na pátou příčku oblíbenosti mezi českými politiky. Hned poté si novopečený premiér řekl o post volebního lídra sociální demokracie.
Následně s přehledem zvládl rebelii v ČSSD před hlasováním o důvěře, snadno si poradil s aférkou kolem své bývalé mluvčí Veroniky Skořepové, vrhl se po hlavě do zahraniční politiky, začal určoval témata diskusí, ovládl veřejný prostor - až sám vystřídal upozaděného Grosse v křesle předsedy partaje. Nakonec původně osmiprocentní zdecimovanou stranu dovedl ve volbách 2006 k rekordním čtyřiatřiceti procentům.
Politolog Bureš upozorňuje, že rozdělení funkcí bývá obecně reakcí na nespokojenost veřejnosti s dosavadní vládou. "Podobné změny se dělají i v nedemokratických režimech," připomíná a jako příklad uvádí dělení nejvyšších státních a stranických funkcí za komunistického režimu v bývalém Československu i v jiných tehdejších sovětských satelitech.
"Rozdíl je jen ten, že v nedemokratických režimech je častějším důvodem rozdělení funkcí spíše vnitrostranická situace než obava z reakce veřejnosti na neúspěšnou politiku," říká.
Tak třeba v roce 1968 zůstal Alexandr Dubček jen šéfem partaje a hlavou státu se stal Ludvík Svoboda. A za perestrojky v prosinci 1987 se Gustáv Husák vzdal řízení KSČ ve prospěch Miloše Jakeše a ponechal si jen nejvyšší státní funkci. Podobně se nejvyšší funkce rozdělily v Sovětském svazu po smrti diktátora Stalina roku 1953.
Zatímco v případě Špidly, Paroubka a Dubčeka přišlo "přepřahání" včas a veřejnost je přijala, u Jakeše bylo pozdě. Zda se středeční očekávané Sobotkovo rozhodnutí zařadí do první, nebo do druhé kategorie, se teprve uvidí.
