Slavkov u Brna - K soudu míří další případ týrání dětí. Ke kauze Kuřim má ale hodně daleko. Lidé, kteří obžalované znají, dodnes nechtějí uvěřit, že by se týrání dopustili.
Ve středu se v soudní síni Okresního soudu ve Vyškově budou zpovídat manželé Rosnerovi ze Slavkova u Brna, kteří jako pěstouni za 27 let vychovali patnáct převážně fyzicky a mentálně postižených dětí.
Obžaloba tvrdí, že s nimi od roku 2001 do srpna 2006 nakládali "téměř denně zle a bezcitně", a to "po stránce psychické i fyzické".
Psal se přitom rok 2005, když manželé Blažena a Lubomír Rosnerovi za své dlouholeté pěstounství přijímali vyznamenání prezidenta republiky. Novináři si u nich podávali dveře a celá republika jim skládala obdiv.
Dnes jsou pěstouni mnohem opatrnější. Lubomír Rosner otevírá dveře rodinného domu na kraji Slavkova a rezolutně říká: „Advokáti nám říkali, že by nebylo dobré se bavit s novináři." Pak se přece jen na chvíli rozpovídá. „To víte, nervíčky jsou na pochodu," popisuje, jak se cítí dva dny před začátkem hlavního líčení.
Týrání rezolutně odmítá a je přesvědčený, že na ně neexistují důkazy. "A samozřejmě nemůžou existovat," dodává.
Starosta za dveře nevidí, ale věří
V celkovém součtu sedmnáctičlenná rodina plní stránky novin už pátým rokem. Jenže zatímco dřív to byly dojímavé reportáže o širokých srdcích pěstounů a promyšlené logistice v obrovské rodině, loni v létě přišel zvrat.
Na přelomu července a srpna do médií prosáklo, že policisté manžele Rosnerovy obvinili z týrání. Starší chlapci si na hrubost pěstounů stěžovali ve škole. Děti putovaly do ústavu, Rosnerovi do vazby. Jen na dobu výslechů, aby neovlivňovali svědky.
Lidé ze Slavkova to nechápali a nechápou dodnes. I poslední dny před soudem pořád věří, že někdo si jen špatně vyložil ojedinělý výprask nebo po pětadvaceti letech povolené pěstounské nervy.
„Nikdo nevidí za dveře cizí rodině, ale já tomu obvinění dodnes nevěřím," říká starosta Slavkova Ivan Charvát, který se s Rosnerovými zná už patnáct let.
„Aktivně se účastní akcí ve městě, s tolika dětmi kolem sebe samozřejmě budí pozornost okolí," popisuje starosta.
„Jinak rodina žije spíše v nenápadné tichosti, třeba o ocenění prezidenta jsem se dozvěděl až od novinářů. Vždy jsem je za jejich péči obdivoval a takový pohled si na ně držím dodnes." Jako většina lidí ve městě, i starosta doufá, že soud skončí zproštěním obžaloby.
„Jistě - můžou tu být nějaké pochybnosti o tom, zda se dá tolik hendikepovaných dětí zvládnout, aby se to jednoho dne neobrátilo proti rodičům," připouští Charvát.
Mezi Slavkovskými podle něj převažuje názor, že starší chlapci přerostli pěstounům přes hlavu a jejich výchova se nedala zvládnout.
Podporu podepsalo 1000 lidí
V létě se lidé ve městě semkli a tisícovka se jich podepsala pod vyjádření podpory Rosnerovým, které sepsal místní podnikatel a aktivista Alois Hlásenský.
„Jsou to slušní, prostí lidé, obávám se, zda se budou umět hájit před soudem i médii," vysvětluje Hlásenský, proč se Rosnerových zastává. „Já nemám dobré zkušenosti se soudy, a proto mám obavy, aby proces proběhl dobře," dodává.
Sám zná Rosnerovy asi deset let. Děti chodí nakupovat k němu do papírnictví. „Zjevně prospívají, jsou zdravé a spokojené, copak tak vypadají týrané děti?" kroutí hlavou.
„A pokud se přece jen v rodině dělo něco špatného, proč si toho nevšimly úřady, které mají pěstounům pomáhat?" láme si dodnes hlavu slavkovský podnikatel. „Jestli budu mít čas, chci se na ten soud zajet podívat," říká Hlásenský odhodlaně.
Zase spolu. Napořád?
Kromě dvou starších chlapců, kteří týrání ohlásili a u pěstounů už být nechtějí, se všechny děti po výsleších policistů vrátily z ústavu domů. A rodina žije jako dřív. Ani lidé ve Slavkově si prý nevšimli, že by se nějak změnili. "Možná se stydí, jsme malé město. Ale nedávají to najevo," přemítá žena bydlící ve stejné ulici.
V předsíni u Rosnerů visí na věšácích řada bund, zdi zdobí dětská umělecká dílka a společné fotografie. „To manželka fotí," chlubí se pan Rosner. Nevypadá to, že by se v té obří rodině dělo něco zvláštního.
Sociální odbor městského úřadu o Rosnerových mlčí. O konkrétních klientech, obzvláště dětech, prý informace podávat nemůže. Dohled nad rodinou ale podle starosty zesílil. A žádné nové problémy se zatím neobjevily.
„Tento týden děti ve škole nejsou. Jsou nemocné," informuje ředitel základní školy, kterou svěřenci Rosnerových navštěvují, Karel Durda.
Nenechali pěstouni děti raději doma, aby měly během soudu klid od zvědavých spolužáků?" „To je možné," připouští ředitel. „Já si pořád myslím, že jde o nedorozumění. Ale vyčkám samozřejmě rozhodnutí soudu," dodává Durda.
Hlavní líčení začíná ve středu ráno, bude veřejné. Po přečtení obžaloby soudce vyslechne pěstouny. Pak přijdou na řadu svědci, těch je asi třicet. U soudu zaznějí také znalecké posudky na devět dětí. Jednání se tak potáhne několik dní.
