Předminulý týden uplynulo deset let od chvíle, kdy jste se stala vrchní státní zástupkyní v Praze. Má úřad pořád něco společného s tím, do jehož čela jste v roce 2012 nastoupila po Vlastimilu Rampulovi?
Když jsem před deseti lety přišla, musela jsem provést především systémové změny. Úřad neměl dobré renomé. Změnit přístup, jakým vykonávali dozor státní zástupci speciálního odboru zabývajícího se nejzávažnějšími hospodářskými a korupčními kauzami. S tím souvisel i alibistický způsob provádění dohledu.
V čem byl alibistický?
Pracuje tu 70 státních zástupců. Většina kontroluje práci podřízených státních zastupitelství. Kontrolu lze provádět buď formálně bez pokynů, nebo se naopak vydá jasný pokyn k postupu. Odpovědnost za něj nese nadřízený státní zástupce. V době mého příchodu se většina odpovědnosti zbavovala.
Jak jste to vyřešila?
S jistou dávkou nadsázky by se dalo říct, že tento rozhovor vedeme v úplně jiném úřadu. V případě státních zástupců došlo k personální změně u zhruba 70 procent z nich, administrativní personál se proměnil z 80 procent.
Do jaké míry vás funkce vrchní státní zástupkyně proměnila?
Myslím, že v tomto ohledu se nic zásadního nestalo. Podstatné věci pro mě zůstaly stejné. Ne alibistickému a byrokratickému způsobu práce, daleko emancipovanější myšlení a kreativita, kterou od kolegů očekávám - ačkoliv to u státních úřadů není obvyklé. Každopádně jsem tu ale získala nezastupitelné zkušenosti v oblasti manažerských dovedností, naučila se hledat efektivnější cesty k prosazování vizí.
Dokázala byste v jedné větě shrnout vizi, s kterou jste do čela úřadu přišla?
Emancipovaný, respektovaný úřad s týmovým duchem.
"Novela určí, jak dlouho zůstanu v úřadu"
Jako vrchní státní zástupkyně jste obžalovala kauzu Bereta, v níž jde o obchod s informacemi z trestního řízení. Žalobu v tomto případě zastupujete také před soudem. Je pro vedoucího státního zástupce důležité zůstat v kontaktu s praktickým výkonem trestního práva?
Považuji to za velmi důležité. Ačkoliv je to naprostá výjimka, žádný z vrchních státních zástupců tohle nikdy nedělal. Jen někdejší krajský státní zástupce v Ústí nad Labem doktor Jan Jakovec, vedle kterého jsem devět let působila jako náměstkyně, vedl ve věcech dozor.
O čem svědčí skutečnost, že se vedoucí státní zástupci trestním kauzám osobně věnují tak málo?
Mají na to odlišný náhled. Chápou svoji práci především jako manažerskou a kontrolní vůči podřízeným státním zástupcům. Já to však považuji za nezastupitelnou zkušenost. V průběhu let se proměňuje forma organizovaného zločinu, postupy v řízení před soudem i styl obhajoby. Takže pokud máte být první mezi rovnými a mít mezi kolegy přirozený respekt - což je zásadní hodnota - musíte tím projít stejně jako oni.
Přemýšlíte o tom, co ještě můžete po deseti letech svému úřadu nabídnout?
Přemýšlím o tom každý rok, když bilancuji. Od začátku letošního roku jsem začala pracovat na systémovém vzdělávání v oblasti kyberbezpečnosti a kyberkriminality. Vedeme vzdělávání a vytváříme metodiku nejen pro naše odbory, ale i pro podřízená státní zastupitelství. Také chci posílit analytické oddělení, které u nás funguje jako u jediného úřadu v zemi. Z části je složené z právníků, z většiny však z analytiků s ekonomickým a IT vzděláním. Myslím, že to je budoucnost i pro krajská státní zastupitelství.
Takže váš tah na branku neslábne?
Jsou stále nové výzvy. Byl to terorismus, který jsme před lety dostali do věcné příslušnosti. Letos jsou to válečné trestné činy a trestné činy proti lidskosti. Nejvyšší státní zástupce s ministrem spravedlnosti zamýšlí další změnu v podobě působnosti pro nejzásadnější kyberútoky na infrastrukturu státu.
Lenka Bradáčová
- Od 30. července 2012 je vrchní státní zástupkyní v Praze. Od roku 2003 byla náměstkyní šéfa Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, kde se věnovala hospodářské, korupční a násilné trestné činnosti.
- Žalobkyní se stala v roce 2001, dva roky působila na Okresním státním zastupitelství v Litoměřicích. Od března 2008 do dubna 2014 byla prezidentkou Unie státních zástupců.
- Dodnes žije v Roudnici nad Labem, kde se narodila. Vyrůstala v blízkých Kostomlatech pod Řípem. Každý rok na svatého Jiří vyráží na vrchol Řípu, předloni kvůli epidemii covidu musela tradiční výstup vynechat.
Vidíte před sebou metu, po níž si řeknete, že vaše práce je hotová a můžete odejít?
Naše práce není nikdy hotová. Ale nejspíš se ptáte na okamžik, který by měl poznat každý manažer. Okamžik, kdy si řeknete, že jste úřadu věnoval ze sebe to nejlepší, veškerý um, prosadil vizi a je čas přenechat ho někomu jinému.
Blíží se ten okamžik ve vašem případě?
Připravuje se novela zákona o státním zastupitelství, která má nastavit pro vedoucí státní zástupce funkční období. Současně nastaví pro ty stávající přechodné období, kdy ve funkcích skončí. To bude skutečnost, která určí čas mého působení v úřadu. Ale zatím nevím, v jaké podobě novela bude.
Politický výběr vrcholných žalobců
Vedoucí státní zástupci nemají funkční období omezené. Předsedové soudů přitom mohou sloužit "jen" sedm let. Nemělo by to tak být i u žalobců?
Mohl byste se zeptat vedoucích soudců, zda omezení svého funkčního období považují za správné. Jsou na to rozdílné názory. Obecně si myslím, že výměna po určité době je správná. Podstatné je, po jaké době. Proto je důležité nastavit délku funkčního období tak, aby měl manažer prostor své vize prosadit. Mezi vedoucími státními zástupci a vedoucími soudci je ale podstatný rozdíl.
Jaký?
Nejsme pouze manažeři ve smyslu správy majetku státu. Na rozdíl od soudních manažerů také odpovídáme za výkon působnosti úřadu, tedy v jaké kvalitě a lhůtách vyřizujeme trestní i netrestní agendu. Když se vybere špatný vedoucí státní zástupce, který neodpovídá představám nezávislého a nestranného fungování, může to úřad ochromit. U soudců se to stát nemůže. Předseda soudu nemůže dát pokyn, kterým by zasáhl do obsahu rozhodnutí podřízeného kolegy. Pro státní zastupitelství je výběr vedoucího funkcionáře o to důležitější.
O novele zákona o státním zastupitelství se diskutuje 12 let, předložilo se několik návrhů. S posledním přišla v minulém volebním období tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Podle něj by většinu komise pro výběr vedoucích státních zástupců určil ministr, což žalobci včetně vás hlasitě kritizovali. Bude novela z pera současného ministra Pavla Blažka jiná?
Podle aktuálních informací by měli být v komisi tři zástupci jmenovaní státním zastupitelstvím. Je samozřejmě otázka, zda by tak učinil nejvyšší státní zástupce či bezprostředně nadřízený. Dva by pak jmenoval ministr spravedlnosti. Měl by také zachováno právo odmítnout kandidáta, kterého mu výběrová komise doporučí.
Taková cesta vám vyhovuje?
Odpovídá to tomu, co tu 30 let funguje, a podle mě je to správné.
Státní zastupitelství se považuje za součást výkonné moci, kterou v jeho případě představuje ministr spravedlnosti. Co bylo špatně na tom, když Benešová chtěla, aby výběrovou komisi z většiny jmenoval právě ministr?
Státní zastupitelství je sice v Ústavě zařazeno do moci výkonné, ale není jí při výkonu působnosti funkčně podřízeno. A pokud chce některý z ministrů jmenovat vedoucí funkcionáře na politickém principu, pak ať to jasně deklaruje a nese za výběr odpovědnost. Zastírat politický výběr pětičlennou komisí, v níž má ministr většinu, není fér. V případě politického výběru by se musel změnit dosavadní systém participace na výběru a rozložení odpovědnosti.
"To z mé odpovědi rozhodně nevyplývá"
Kolik obžalob podalo Vrchní státní zastupitelství za dobu vašeho působení a jak je úspěšné v jejich prosazení před soudem?
Je to výsledek odboru, kde působí 17 státních zástupců a k dnešku je to 224 obžalob na 920 osob, z toho již bylo 464 osob pravomocně odsouzeno. V uplynulém roce se pak pohybujeme na úrovni 8,5 procenta zprošťujících rozhodnutí, za celé období mého působení v úřadu je to do 12 procent ze všech obžalovaných osob.
Nejvíc mě zaujalo, že kauzami poloviny lidí obžalovaných vaším úřadem se soudy stále zabývají. O čem to vypovídá?
Vypovídá to o délce soudních řízení. Ale také o tom, že v řadě věcí ruší rozhodnutí - i opakovaně - odvolací senáty i Nejvyšší soud. Máme řízení, kde se vrací věc z odvolacího senátu na první stupeň i třikrát.
Zhruba u 12 procent obžalovaných osob státní zástupce před soudem neobstojí. Je to hodně, nebo není? A jak se to pozná?
U tak skutkově a právně závažných trestních věcí, jimiž se vrchní státní zastupitelství zabývá, to podle mého názoru vypovídá o vysoké efektivitě. Co se týče celé soustavy státního zastupitelství, na úrovni okresů bylo loni 3,8 procenta zprošťujících rozhodnutí, na úrovni krajů 9,5 a u vrchních to loni bylo 8,5. Celkově státní zastupitelství obstojí u více než 95 procent obžalovaných osob.
Proč jsou nižší státní zastupitelství úspěšnější než ostatní včetně vašeho?
Když jdeme k horním článkům soustavy, zprošťujících rozhodnutí logicky přibývá s ohledem na závažnost věci. U takových se střetávají různé právní názory, obhajoba je vedená daleko efektivněji než u bagatelních trestních věcí. Je to také otázka specializací. Uvítali bychom, kdyby se i soudní senáty specializovaly na závažnou hospodářskou trestnou činnost.
Takže říkáte, že soudci nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby dokázali rozhodnout případy, které jim váš úřad předloží?
To neříkám. Ale bez specializace je v mnoha směrech rozhodování soudce i pro něj samotného obtížnější. Když chceme specializaci od policie i od státního zastupitelství, dovoluji si tvrdit, že u některých typů trestných činů by byla vhodná i u soudců. V řadě evropských zemí jsou specializované senáty, které se zabývají třeba kyberkriminalitou nebo hospodářskou trestnou činností. Ta je velmi sofistikovaná, proto je potřeba mít řadu odborných znalostí. Pokud většinu profesního života soudíte násilnou trestnou činnost a pak se poprvé potkáte s tisícistránkovými spisy té hospodářské, tak to není jednoduché.
Skoro to zní, že za to, když vaši státní zástupci neuspějí v řízení před soudem, mohou soudci, nikoliv žalobci.
To z předchozí odpovědi rozhodně nevyplývá. Předesílám, že nula procent zprošťujících rozhodnutí v Evropě neexistuje. A je to tak správně. Opak by značil závažný problém v systému. Našich devět procent se týká kauz, v nichž se většinou změní důkazní stav v řízení před soudem nebo má soud jiný názor na právní hodnocení věci. Nikoliv že by soud konstatoval, že se skutek nestal. A to je podstatné. Specializace mi dává smysl i proto, že často uspějeme s dovoláním u Nejvyššího soudu, kde jsou senáty přísně specializované.
Podle vás tedy není důvod, když obžaloba podaná vaším úřadem před soudem neobstojí, že ji zkrátka státní zástupce špatně zpracoval?
Nedůsledná práce může být jeden z důvodů. Chybu nemohu vyloučit. Ale oněch 12 procent zproštěných osob je výsledkem více faktorů.
Druhou část rozhovoru s vrchní státní zástupkyní v Praze Lenkou Bradáčovou přinese Aktuálně.cz v příštích dnech.
