"Již po roce 1997 jsme zpochybnili schopnost ochránit obyvatele nejen technickými, ale i ekologicko-biologickými prostředky před tak masivními povodněmi, jaké byly právě v citovaném roce nastartovány," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz Petříček, který se dlouhodobě věnuje krajinné ekologii.
"Již tehdy se objevily seriózní vědecké názory o globální změně klimatu, které mimo jiné nabouraly vžité představy o vzácnosti jevů, jako jsou stoleté povodně. Poukázali jsme na nutnost respektovat celé území nivy, která ale celkově zaujímá jen 2,5 procenta území státu. Setkali jsme se tehdy s odmítnutím i v našem vlastním resortu."
A: Staví se i po velkých povodních v roce 1997 a 2002 v zátopových územích?
Ano, zvláště po roce 1997 to bylo běžné, ale dělo se to i po roce 2002. Po vydání vyhlášky ministerstva životního prostředí "O způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území pro průtoky povodně s periodicitou 100 let" má tato výstavba ovšem určitý "řád".
V takzvaných aktivních zónách je plošný zákaz výstavby, v pasivních za určitých okolností stavební úřady domy pro bydlení povolují. A nejen ty. Téměř vždy se stavba technicky upravuje na možnou záplavu například tak, že v přízemí nejsou obytné prostory. Nivy jsou ale většího rozsahu než takto administrativně určené zóny. Mohou být teoreticky zaplaveny celé. Mnozí vědci, například Václav Cílek, očekávají ještě větší povodně než i ty největší v posledních letech!
A: Mohou stavby v říčních nivách povodně zhoršit?
Průběh katastrofální povodně ovlivní poměrně málo. Jsou ovšem alfou a omegou nastalých škod. Pokud by byly v nivě jen vysoce produktivní a vodohospodářsky významné lužní lesy, eventuálně i louky a pastviny, škody by byly prakticky nulové - přírodě v nivách jakékoli povodně nejen neuškodí, ale jsou jimi podmíněny.
Samozřejmě škody na zemědělských pozemcích s ornou půdou vznikají hlavně v případech hluboké eroze, anebo naopak při převrstvení ornice třeba štěrkovými náplavami. Ale ani to není tragédie. Vyčíslované miliardové škody jdou na vrub především poškozené nebo zničené zástavby.
Infobox
Povodně, jak je zachytili naši redaktoři, fotografové a kameramani - SOUHRN ČLÁNKŮ, GALERIÍ a VIDEÍ - najdete ZDE
Povodně Vašima očima - zprávy a fotografie čtenářů deníku Aktuálně.cz - GALERIE A ČLÁNKY - najdete ZDE
A: Je ale vůbec myslitelné, aby se všichni lidé z říčních niv, tedy i z některých měst, odstěhovali?
Teoreticky ano, ostatně vyklidili jsme obrovská území vojenských prostorů, vyklízely se i prostory v okolí nových přehrad, jejichž protipovodňové funkce jsou předmětem sporů "ekologistů" a "betonové lobby". Ale to vše je proti území niv zanedbatelné.
Prakticky je ale dnes vyklizení celého území říčních niv vyloučené. Kupodivu čím starší zástavba, tím je povodněmi postižena téměř pravidelně mnohem méně než výstavba "moderní". Je mi ale nejen smutno, ale i hořko, když vidím často zatopené stavby z posledních let - rodinné domy nebo supermarkety. Hnal bych k zodpovědnosti ty úředníky, kteří našli různé cestičky, jak stavět v nivách dál i přes změny územněplánovací dokumentace, která by měla limity výstavby nastavit.
A: Takže neexistuje žádná možnost, jak přimět lidi, aby z nebezpečných území podél řek raději odešli?
Žádný recept není ani jednoduchý, ani laciný. Pokud nebudeme respektovat nivu jako prostor řeky, tak žádný. Ano, zvyšujme přirozenou strukturu lesů, plochy lesů i trvale travnatých porostů, budujme nové rybníky a hlavně poldery, budujme od toku odsazené zemní hráze. To pomůže a je to citlivé k přírodě. Ale je to běh na dlouhou trať.
Ještě po prvních katastrofálních povodních tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart uvažoval o tlaku na vládu, aby zajistila nové adekvátní bydlení těm, jejichž dům byl povodní u vodního toku zcela zničen.
Vzpomínám na společnou návštěvu v Kounově. Nevím přesně, kolik lidí dobrovolně tuto nabídku využilo, ale byl to zanedbatelný počet. Současní politici se k této myšlence opět vracejí. Nesdílím myšlenku násilného vystěhování, člověk má mít i v tomto směru svobodu rozhodování, i když nevhodně umístěná stavba v nivě může způsobit veřejné ohrožení.
A: Takový tlak ale přece mohou vyvolávat i pojišťovny.
Ano, a už ho dokonce vyvolávají. Už nepojišťují domy jednou či dvakrát povodní poškozené. Například největší pojistnou událostí Allianz pojišťovny za dobu jejího působení byly srpnové povodně v roce 2002. Jejich hlavní důsledky shrnul jeden představitel představenstva - Jiří Charypar - ve své řeči k zaměstnancům:
"Povodně v České republice napáchaly škody za celkem 73 miliard korun. Pojišťovny z toho uhradí zhruba polovinu. V zemích Evropské unie, kde je pojištění v zátopových oblastech značně omezené, se pojišťovny na povodňových škodách podílejí pouze deseti až dvaceti procenty! A přestože zajišťovny uhradí více než 95 procent pojistného plnění, dopad povodní na finanční výsledky Allianz pojišťovny bude negativní. Výrazně se zhoršily také podmínky zajistitelů na další období. Mezi požadavky zajistitelů patří, abychom omezili svá rizika v povodňových zónách. Z tohoto důvodu vás žádáme, abyste byli velmi zdrženliví při pojištění nových rizik."
Svou řeč ukončil upřímným doporučením: "K vodě jezděte na dovolenou, ne na pojišťování."
A: Takže pojišťovny jsou už nekompromisní?
V současné době tento pojišťovací trend skutečně pokračuje. To ovšem přináší znásobení utrpení postižených, kteří vesměs za svoji situaci nemohou.
Trnul jsem nad vývojem záplav na Mělnicku, v "České Mezopotámii", kde to byl v roce 2002 horor. Že se obnovily téměř všechny domy, lze pochopit, ale že jsem záhy viděl novostavbu rodinného domku kousek od Zálezlic ve sníženině, zřejmě starém rameni Labe, to mnou otřáslo. Nemohu to neříci, protože bych se považoval za spoluviníka dalších eventuálních tragédií. Zvláště když v tomto území se staré odstavené hráze vůbec neobnovovaly.
A: Máte nějaký návrh, co dál, jak se s povodněmi vypořádávat?
Za prvé: zapomeňme na vžitou představu, že řece stačí jen koryto, i to technicky "zkapacitnělé". Nechme řece nivu. A za druhé: zapomeňme opět na vžitou představu, že takzvané stoleté vody budou jednou za sto let. Globální změna klimatu není strašák namyšlených ekologů ani poplašná zpráva. Je to fakt. A můžeme se hádat, jaký podíl na tom má lidská činnost. Ono to vyjde nastejno.
V současné době jsou naprosto aktuální především dvě aktivity. Jedna se týká bezprostřední pomocí postiženým obyvatelům ze strany státu, tak i solidaritou obyvatel. Druhá, stejně významná, je udržovat pozornost, protože povodně ještě nemusí končit. Nerad to říkám, ale po dlouhé době neznámých katastrofálních povodní na jaře nevylučuji ani již známé povodně letní. Nově vybudovaný integrovaný varovný systém pomůže zachránit alespoň lidské životy.
Další úkoly jdou v závěsu: zkontrolovat účinnost a rovněž ekonomickou efektivnost protipovodňových opatření, která se budovala od roku 2002 s masivní finanční podporou Evropské investiční banky.
Dále bych soustředil pozornost na to, aby se znovu nestavěly novostavby, byť v pasivní záplavové zóně, pokud byly letos zaplaveny. Další výstavbu protipovodňových opatření za desítky až stovky milionů pro několik domů řádově za miliony už bychom měli striktně odmítnout, stejně jako oprášené projekty přehrad ještě z dob socialistické megalomanie.
