Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že se Říčany ve srovnání kvality života ocitly na čele žebříčku?
Ohromná radost, protože Říčany jsou malým městečkem a konkurence více než 200 obcí v Česku je veliká. Přejel mi příjemný mráz po zádech, když jsem se zadíval do výsledků. Záběr, který v Deloittu posuzovali, je velmi široký. Výsledek je úspěchem celého města, jeho obyvatel, podnikavého ducha, který tady máme.
Co myslíte podnikavým duchem?
Říčany hraničí s hlavním městem Prahou, jsou městečkem s klidnou atmosférou, máme blízko do lesa, k vodním plochám, žije se tady příjemně. To láká spoustu aktivních lidí, kteří nechtějí bydlet v Praze, ale chtějí mít ruch velkoměsta na dotek, aby tam mohli pracovat, rozvíjet své firmy. V Říčanech žije spousta majitelů firem, podnikavých lidí, herců, televizních pracovníků a atmosféra tomu odpovídá.
Těsně jste předběhli Prahu. V čem jste lepší?
Bylo to o setinky, jako když Ester Ledecká vyhrála olympijské zlato. Myslím si, že naší výhodou je zapojení veřejnosti do rozhodování o městě. Na špičce jsme byli také v tom, že se naše děti dostávají poměrně úspěšně na vysoké školy, máme poměrně vysoký počet lékáren a lékařů, kteří se starají o naše obyvatele…
Jak přesně zapojujete veřejnost do spolurozhodování o městských záležitostech?
Máme participativní rozpočtování. Lidé mohou rozhodovat o tom, jak se rozdělí pět milionů korun z rozpočtu. Hlasují o tom přes mobily, počítače nebo osobně, papírově. Chodí s různými nápady. Máme širokou škálu spolků, klubů, které se starají nejen o mládež a sportovní výsledky, ale pořádají spoustu dobrých akcí, které dotvářejí atmosféru města.
O čem teď lidé z Říčan rozhodli? Jak chtějí peníze z rozpočtu využít?
Teď jsme ukončili jeden z ročníků, zvítězil projekt obchůdku Koloběh, kam mohou lidé poskytovat zdarma věci, které už nepotřebují, a senioři mohou tyto věci prodávat. Z výtěžku se dají financovat věci, které seniorům budou pomáhat. Lidé si vybrali také minigolf u jednoho z rybníků, hřiště na posilování nebo lavičky v lese. Je to přínosné i pro lidi z radnice, dozvíme se, co lidé chtějí. Mně se třeba líbil nápad mobilního kina, které by se dalo půjčovat do mateřských škol nebo třeba na vytvoření letního kina.
Lidi k nám táhne atmosféra města
Máte jeden z největších indexů přírůstku obyvatelstva, přitahujete hodně mladých lidí. Jak zdůvodňují, že se k vám stěhují?
Je to jednak atmosférou města, ale trošku i cenou pozemků, jsme trošku dostupnější než Praha. Na druhou stranu nám to dělá problém. Říčany zápolí se suburbanizací, protínají se zde zájmy developerských skupin od Číny přes Rusko, Západ, Spojené státy. Cítí, že by tady mohly realizovat své projekty a vydělávat na nich. Pro nás to znamená dost velkou zátěž z hlediska budování občanské infrastruktury. Překotný rozvoj se může nakonec negativně promítnout do kvality života.
Je to jednoduché. Čím víc lidí ve městě je, tím víc občanská vybavenost pokulhává a tvoří se fronty. Třeba v rámci dopravy potřebujeme Pražský okruh. Říčany v tom jsou v kritické situaci, jsme městem na křižovatce, doprava tady často kolabuje. Nebo fronty do školek, do škol. Musíme pořád dělat nové. Souvisí to s překotným rozvojem našeho města. V Říčanech by chtěl žít každý.
Jak moc se o vás developeři zajímají?
Nacházíme se ve stavu, kdy se snažíme výstavbu regulovat. Je regulována přirozeně infrastrukturou, kanalizační nebo vodárenskou. Takže velké projekty u nás teď nedostávají povolení napojit se na čistírnu odpadních vod, protože ji máme kapacitně plnou. Připravujeme projekt jejího rozšíření, ale už teď vím, že jakmile ji rozšíříme, různé skupiny se po kapacitě vrhnou a brzy se vyčerpá. Regulujeme to prostřednictvím územního plánu nebo tím, že se za město vyjadřujeme k připravovaným stavbám.
Co je nyní v jednání? Co v Říčanech vyroste?
Máme tady projekt sídliště o 25 bytových domech, kde jsou investoři aktivní, nicméně je tam podmínka zpracování regulačního plánu a platí stavební uzávěra. Uvidíme, jak to dopadne, je to poměrně dost bytových domů, vzniká nám idea čtvrti. Když jsem nastupoval do funkce, začalo se šuškat, že jeden ruský investor tady skupuje hektary, aby dal dohromady celou čtvrť pro až čtyři tisíce obyvatel. To jsme v územním plánu nepřipustili, v lokalitě je navržen park a místo domů tam sázíme stromy.
Vypadá to, že jste k developerským projektům skeptický. Jak je vnímáte?
Vidím, co potom starosta musí vybudovat, když se mu město rozrůstá. Vidím, že musí být připravena infrastruktura, ulice. Konkrétně v této lokalitě nám chybí další propojení směrem ke komunikaci s větší kapacitou. Vidím dopravní problémy, které tím vzniknou, budeme muset postavit novou školu, školku. Když se to pak propočte, výdaje města se počítají v miliardách. Máme zhruba sto milionů na investice a musíme rozvoj rozvrhnout tak, abychom ho předfinancovali.
Rozpočtové určení daní v Česku je nastaveno pro rozvíjející se obce poměrně nevýhodně. Dostáváme deset tisíc korun na jednoho obyvatele s trvalým pobytem ročně. Ale u nás žijí hlavně mladí obyvatelé, kteří zakládají rodiny, a jejich nároky na občanskou vybavenost jsou nejvyšší.
Rozvoj se musí předfinancovat, což může vést k velkému zadlužení obce. Když jsem přebíral v roce 2010 město, měli jsme dluh přesahující 250 milionů korun. Spláceli jsme po dobu pěti let, než jsme se ze zadlužení vymanili.
Na druhou stranu jsou k dispozici prostředky z evropských fondů a ministerstva často kritizují, že se obce zdráhají tyto peníze využívat.
Teď jsme podali žádost na rekonstrukci jedné mateřské školy a výstavbu druhé. Po roce a čtvrt ještě nemáme informaci, zda jsme s dotací uspěli. Už jsme to chtěli mít dávno postavené. Projekty mají stavební povolení, ale obávám se, že ani neuspějeme. Máme sto procent bodů, ale žádost jsme možná podali později než jiné obce. A když dotaci nezískáte, budete to muset platit z vlastního rozpočtu.
V indexu kvalitních středních škol jste byli úplně první v republice. Čím to je?
Je to úspěšností našich dětí, jak se dostávají na vysoké školy, ale také daným okruhem. Dostává se nám tam i škola privátního charakteru Opengate v Babicích, to je velmi výběrová kvalitní škola. Obě naše gymnázia jsou ale také velmi dobrá. Máme chytré děti a chytré učitele. Je tady velká konkurence a lidé si uvědomují, že vzdělání je pro budoucnost to nejzásadnější. Když se člověk podívá, kolik děti absolvují kroužků a zájmových aktivit, je toho přehršel.
Říčany naopak příliš nebodovaly v kapacitě mateřských školek a základních škol. Co s tím plánujete udělat?
Připravujeme základní školu s kapacitou kolem 500 dětí, máme vybranou architektonickou kancelář, jednáme s ministerstvem financí o podpoře, zrovna ve středu na zastupitelstvu rozhodneme, zda podáme žádost o dotaci.
Praha je blízko, pozemky jsou drahé
Finanční dostupnost bydlení je podle průzkumu také vaší slabou stránkou…
Jsme blízko u Prahy, cena za metr čtvereční pozemků se pohybuje kolem pěti šesti tisíc. Dokonce jsem slyšel člověka z realitní agentury, že se mu podařilo prodat metr čtvereční i za osm tisíc korun. V cenách nemovitostí Prahu doháníme.
Co budete dělat s vysokou nehodovostí, na kterou srovnání také poukazuje?
Vysoká nehodovost souvisí s provozem na dálnici D1, což se těžko ovlivňuje. Zavedlo se tady úsekové měření, které mělo dopravu zklidnit. Je to způsobené velkým provozem a tím, že komunikace jsou nadmíru zatížené. Naším městem na klíčových komunikacích projíždí něco mezi 20 a 25 tisíci aut. Do toho máme velké zatížení tranzitní kamionovou dopravou, kterou se snažíme omezit, protože hodně ovlivňuje kvalitu života.
Myslím si, že celá naše oblast jihovýchodně od Prahy nutně potřebuje dostavbu Pražského okruhu. Už se snažíme sázet pásy zeleně, které nás od stavby oddělí, aby vznikla přirozená clona.
Máte poměrně angažované obyvatele, kteří chodí k volbám a zajímají se o veřejný život. Čím to je?
Myslím si, že u nás žijí lidé, kteří ve svých oborech něco dokázali, často mají velmi široký vědomostní, společenský rozhled a nesou zodpovědnost za to, jak se bude místo rozvíjet. Zapojují se do debat, máme velkou míru veřejných projednání, kde se probírají stavby města, investice. Na rozdíl od Prahy jsme třeba vedli debatu ohledně modrých zón. Lidé se aktivně zapojili a my jsme nakonec od projektu ustoupili s tím, že to v tuto chvíli není nutné. Snažím se jako starosta ukázat, že když chce člověk něčeho ve městě dosáhnout, má na radnici dveře otevřené a jeho názor bude brán vážně.
Čím to, že máte v Říčanech dobře dostupné lékaře, lékárníky?
Je to zásluha privátního sektoru. Město není zřizovatelem žádného zdravotnického zařízení, jsme zakladateli Olivovy dětské léčebny. Je to už mnoho desítek let léčebna pro děti s chronickými nemocemi dýchacího ústrojí, ale třeba i s obezitou. Město pomohlo zdravotnické zařízení zachránit.
Vy osobně pocházíte z Teplic. Nezazlívají vám, že se takto staráte o Říčany a že jste na ně zanevřel?
Když jsem byl na třídním srazu, bavili jsme se o tom se spolužáky, ale spíš z legrace. Teplice jsou unikátní město, v minulém století se tam historické kořeny neuvěřitelně zpřetrhaly. Po odsunu Němců a po socialistickém přidělování bytů a pracovních příležitostí dostaly Teplice poměrně velkou ránu v tom, že spousta lidí nemá k území vztah a ten se musí rodit. Kdysi jsem říkal, že mám Teplice moc rád a že jim mám co vracet za své dětství a středoškolská léta. To jsem neudělal, tak si říkám, že jsem tomu městu dost dlužný.
Plánujete to změnit?
Pro mě bylo klíčové, že jsem se na vysoké škole rozhodl, že půjdu za specializací televize, už na vysoké škole jsem začal pracovat v České televizi a ta v Teplicích není. Ale Teplice mě vlastně navedly do Říčan. Nechtěl jsem totiž žít v Praze. Tam totiž těžko najdete jednu věc, kterou Teplice i Říčany mají. Když jdete po ulici, vždycky najdete někoho známého. Hledali jsme místo, kde nebudeme ztraceni v anonymitě a budeme mít pocit, že někam patříme.
Pomohla vám televizní kariéra při práci komunálního politika?
Nedá se to odtrhnout, díky České televizi jsem vešel ve známost, lidé ke mně přistupují jako k veřejně známé osobnosti a v rámci politické soutěže to určitě pomáhá. S Českou televizí jsme se už v roce 2009 domluvili, že budu kandidovat, ale ne do velké politiky. Teď jsem zvažoval, že bych v rámci senátních voleb kandidoval, ale nakonec jsem zůstal věrný. Z hlediska veřejné funkce chci pracovat jen pro Říčany. A když mi voliči nedají na podzim podporu, vrátil bych se zase do České televize. Sedět na několika křeslech a sbírat funkce do životopisu není moje cesta.
Moje otázka směřovala spíš tam, jestli ze zkušeností nabytých v televizi čerpáte i ve své práci starosty.
Určitě. Z hlediska komunikace novinářská praxe pomůže formulovat věci přesněji. Člověk do svých vystoupení dokáže dostat šťávu, nějakou emoci, chuť. Spousta lidí, kteří jdou do komunální politiky, si neuvědomí, že je to potřeba. Velmi často spadnou do úřednického ptydepe, jejich jazyk se vzdálí drtivé většině veřejnosti. Zároveň známá tvář otevírá při jednáních dveře.
