"Je to pro mě veliká satisfakce. Od počátku, co jsem na Ústavním soudu byla, jsem tvrdila, že tento systém nerovné váhy hlasů je protiústavní. Já jsem to rozhodnutí vysloveně uvítala," řekla Eliška Wagnerová, která v nejvyšší soudní instanci v zemi působila v letech 2002 až 2012. Celé své funkční období byla místopředsedkyní soudu.
Ústava praví, že volby do dolní komory parlamentu probíhají podle zásady poměrného zastoupení. Jinými slovy rozvržení sil ve sněmovně musí odrážet zisk jednotlivých stran v hlasování voličů. Tímto způsobem má být zajištěna rovnost hlasů, což je další z klíčových požadavků nejvyššího zákona této země.
Český volební systém však šel do značné míry proti zmíněným zásadám. Hlasuje se ve čtrnácti volebních krajích, které nejsou stejně velké. Hlasy se v nich následně přepočítávají na mandáty podle takzvané d’Hondtovy metody. Výsledkem je situace, kdy voličské preference nemají stejnou váhu. Například Zelení v roce 2006 obdrželi v Libereckém kraji devět procent, aniž by tam získali jediného poslance.
Je to zcela jednoznačné
"Četl jsem i ústavní stížnost, která byl podána. Byla napsána velice kvalifikovaně včetně tabulek a grafů, kde se skutečně ukazuje, jak jsou malé subjekty znevýhodněné a zavádí to nerovnost nejen pro strany a hnutí, ale nerovnost voličských hlasů. V tomto směru je to zcela jednoznačné," uvedl k čerstvému rozhodnutí bývalých kolegů ústavní soudce z let 2004 až 2014 Stanislav Balík.
Wagnerová i Balík se vyjadřují v duchu, v němž rozhodl Ústavní soud. Základní argument jeho nálezu zněl: "Relativní rovnosti musí být dosaženo rovněž v rámci celé republiky z hlediska rovného přístupu k voleným funkcím, přičemž voliči v každém kraji musí mít možnost v přibližně stejné míře ovlivnit celkový výsledek volby."
Že tento princip ve všech důsledcích nefunguje, demonstroval Ústavní soud příkladem z malých regionů. "Volič politické strany s menším ziskem hlasů například v Karlovarském kraji, kde se pravidelně obsazuje jen pět mandátů, ovlivní jen možnost této strany dosáhnout kvor stanovených v rámci celostátním, nikoli však zvolení poslance, neboť v tomto směru jeho hlas propadne v rámci volebního kraje," uvedl.
Hlasy pro koalici jako pro jeden celek
Ústavní soudci sáhli do volebního zákona ještě na jednom místě. Zrušili kvóty pro volební koalice, kdy jejich zisk musel kopírovat násobek povinných pěti procent podle počtu stran v politickém souručenství. Pro vstup do sněmovny musela tedy dvojkoalice uhrát deset procent, trojkoalice patnáct procent a čtyřkoalice dvacet procent.
"Koalice může získat od voliče jen jeden hlas, nikoli tolik, kolik je v ní členů. Sice může získat více voličů, ale stejně jako ve farmakologii (synergický efekt podávání více léků současně může zvýšit léčivý účinek, ale i vést ke zhoršení stavu pacienta), tak ještě více v politice platí, že může nové voliče přitáhnout, stejně jako tradiční voliče určité strany odradit," uvedl ke zrušení klauzulí koalic Ústavní soud.
Tento krok podpořil uvedením čtrnácti důvodů, proč se má na koalici pohlížet stejně jako na jedinou politickou stranu. Dostává třeba stejný prostor v médiích veřejné služby či smí nominovat stejný počet volebních komisí. "Koaliční kandidátní listina je 'sjednocená'. Je to jeden celek, kterému se počítají hlasy jako celku, nikoli blok společně vzatých kandidátních listin," uvádí další příklad.
Vymazání voličů
Emeritní soudce Balík s tímto výkladem souhlasí. Poukazuje na to, že kvůli násobné klauzuli pro koalici spolu strany domlouvaly spojenectví spíše účelově než kvůli sdíleným hodnotám. "Stávající model vedl k pokřivení voleb v tom směru, že se uzavíraly různé koalice ani ne tak proto, že by byl společný volební program, ale proto, aby se dosáhlo patřičného procenta hlasů," podotkl.
Ostatně z tohoto důvodu došlo k rozbití koalice KDU-ČSL a STAN před volbami roku 2017. Každá ze stran sama balancovala na pětiprocentní hranici, spojení jim mělo zajistit místo ve sněmovně. Jenže když průzkumy preferencí ani jednou nezamířily výrazně přes potřebných deset procent, souručenství odvolaly. Bývalý generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek dává tuto epizodu za příklad nedostatečnosti klauzulí pro koalice.
"Kdyby taková dvoukoalice tehdy kandidovala a těsně nepřekročila desetiprocentní práh, stál by zřejmě náš volební senát před zásadní otázkou, zda by mohl posvětit vymazání zastoupení tak významného množství voličů. Naštěstí nás nic takového nepotkalo," řekl. V té době měl zkušenost z Ústavního soudu za sebou, na Nejvyšším správním soudu už vyřizoval se svým senátem právě volební stížnosti.
Langášek má za to, že jeho bývalá instance mohla vstoupit do volebního zákona ještě výrazněji. Nedivil by se ani zrušení volebních krajů. "Takový řez by sice byl možná důslednější, na straně druhé je třeba ocenit, že Ústavní soud si byl vědom principu minimalizace svých zásahů a obrazně řečeno s přesností operatéra odřízl jen to, co bylo opravdu nezbytně nutné."
Dostát povinnosti, aby život šel dál
Rozhodnutí Ústavního soudu přišlo osm měsíců před volbami. Premiér Andrej Babiš už v mimořádně ostré reakci, v níž osočil Ústavní soud z politického boje proti vlastní osobě, varoval, že politická reprezentace do té doby volební zákon odpovídajícím způsobem předělat nestihne. Dokonce předpovídá ústavní krizi.
"Tlak na parlamentní frakce hrozí, to je pravda. Ale z druhé strany oni prostě musí dostát své ústavní odpovědnosti. Každý ústavní činitel má oprávnění přijímat zákony, ovšem ústavně konformní zákony. Ale mají také povinnost přijmout ústavně konformní zákon v době, která je vysloveně nutná k tomu, aby život v zemi běžel dál," oponuje Wagnerová.
Bývalá ústavní soudkyně upozorňuje, že v Česku žije několik ústavních expertů, jmenovala akademiky Marka Antoše, Jana Wintra či Jana Kyselu, kteří poslancům i senátorům mohou poskytnout dostatečné odborné zázemí pro jejich politickou práci. "Experti dají jasná stanoviska, co by mělo jaké výhody, a pak by to mělo jít ráz na ráz, ne tedy tím naším úřednickým tempem," řekla.
Tomáš Langášek připomíná, že když roku 2009 Ústavní soud zrušil předčasné volby (právě tehdy tam sloužil jako generální sekretář), projevil parlament mimořádnou akceschopnost. Ústavu novelizoval za jediný den. "Přepsat nyní ty zrušené paragrafy v souladu s nálezem Ústavního soudu není nijak obtížné, pokud politické strany nezačnou chytračit," uzavírá.
