Praha - Dokázali si nejlépe poradit se simulovanou operací břicha nebo výjezdem sanitky a porazili 70 dalších budoucích lékařů. Pět studentů 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se může pyšnit titulem Medik roku 2016.
Právě ti nejschopnější jsou ale podle České lékařské komory i odborů náchylní k tomu, že hned po škole odejdou za hranice.
Mediky už k setrvání v českých nemocnicích nepřemlouvají ani jejich vyučující. Naopak. "V poslední době se setkáváme s tím, že nás spíš povzbuzují, ať tu nezůstáváme a odejdeme,“ popisuje Eva Fürstová z vítězného týmu. Sama chce v Česku zůstat, věnovat se dětskému lékařství a v budoucnu třeba i učit své nástupce.
Její dva kolegové z týmu však rok před promocí o kariéře v zahraničí, konkrétně v Německu, uvažují. "V dnešní době, kdy ty možnosti jsou, by bylo zajímavé alespoň pár let žít v zahraničí,“ říká Daniel Vích, kterého na Západ táhne kvalitní vzdělávání v období před atestací a možnost naučit se jazyk. "Peníze jsou příjemný bonus," dodává.
Několikaletý pobyt za hranicemi zvažuje i Tereza Cihlářová. "I když lékaři v Německu také pracují hodně, podmínky jsou tam možná trochu férovější,“ zamýšlí se mladá medička, jejíž oba rodiče jsou také lékaři. Cihlářová se medicíně věnuje i nad rámec studijních povinností - učí prváky anatomii, stejně jako dříve Eva Fürstová. Ta už se teď věnuje místopředsednickému postu v akademickém senátu.
Společnost HealthCare Institute v březnu zveřejnila průzkum mezi studenty českých lékařských fakult, podle něhož po promoci za hranice míří 28 procent mediků.
Z údajů České lékařské komory vyplývá, že loni do zahraničí odešlo 563 lékařů, z toho více než dvě stovky tvořili čerství absolventi medicíny. Podle komory jsou odchody dokladem nespokojenosti lékařů s českými platy i pracovními podmínkami a prohlubují současnou personální krizi, kvůli níž některé nemocnice ruší lůžka nebo celá oddělení.
Kritičtěji než Cihlářová s Víchem o českých poměrech mluví paradoxně jejich kolegové, kteří se přes všechny výtky rozhodli zůstat. Kvido Štěpánek souhlasí s Evou Fürstovou v tom, že chvála českého zdravotnictví je mezi přednášejícími lékaři spíš výjimkou. "Řekl bych, že se v našem zdravotnictví šíří blbá nálada. Je to takový folklor. Ale bohužel je to v současné době opodstatněné," zamýšlí se Štěpánek.
Jeho otec, známý podnikatel a filantrop Kvido Štěpánek starší, původně uvažoval o tom, že by mu průmyslový podnik Isolit Bravo předal. "Bavili jsme se o tom, ale musím říct, že mě do toho nijak nenutil. Když jsem mu řekl, co chci dělat, vždycky mě v tom podporoval," říká Kvido Štěpánek mladší, který by se chtěl stát chirurgem. Štěpánek starší se tak musel smířit s tím, že dětem byznys nepředá - jeho dvě starší dcery už jsou vystudované lékařky.
Fürstová a Štěpánek mají obavy z běžné praxe v českých nemocnicích - podepisování vedlejších smluv, které lékařům umožní odpracovat víc než 416 zákonem povolených přesčasových hodin ročně.
Nelíbí se jim ani ztuhlá podoba studia, která se podle nich neměnila desítky let. "Medicína se tady 30 let učí úplně stejně. Někteří spolužáci mají rodiče lékaře, kteří přesně vědí, kdy máme jaké zkoušky, protože to tak měli taky," popisuje Fürstová, podle které by výuce prospěl větší důraz na praktické dovednosti.
"Učitelé si často myslí, že si pod praktickou výukou představujeme, že budeme chodit operovat a zachraňovat životy. Ale stačilo by jen rozvíjet klinické myšlení," popisuje Fürstová, podle které medici pak často ani nevědí, co dělat, když pacient poprvé přijde na oddělení.
