Praha - Jde o jeden z největších justičních omylů v dějinách České republiky. Jan Šafránek seděl rok ve vězení za znásilnění, které nespáchal.
Od státu chce odškodnění téměř 35 milionů korun. Obvodní soud pro Prahu 2 mu ale v úterý přiklepl jen 366 tisíc korun. Již dříve mu ministerstvo spravedlnosti uhradilo 409 tisíc korun.
O zhruba dvaatřicetimilionovém nároku by však měl podle soudkyně Markéty Jiráskové pravděpodobně rozhodovat pražský městský soud.
Skutečného pachatele znásilnění policie dopadla až po čtrnácti letech, v roce 2006. Další čtyři roky navíc trvalo, než se muži podařilo dosáhnout obnovy procesu a zproštění obžaloby.
Podle obhájců i kriminalistů se jedná o selhání všech kontrolních mechanismů, již z původního spisu bylo totiž zřejmé, že Šafránek dívku znásilnit nemohl.
Šafránek: Tvrdili, že se nedostanu domů
V roce 1992 někdo na Chrudimsku napadl sedmnáctiletou dívku. Donutil ji k orálnímu a análnímu styku a vyhrožoval jí, že pokud to někomu oznámí, nakazí ji virem HIV, nebo ji zastřelí.
Tehdy devatenáctiletý Jan Šafránek se tou dobou náhodou pohyboval kolem místa činu, a proto byl podezřelý. Přiznání si na něm kriminalisté nakonec vynutili. "Svázali mi ruce a mlátili mě, abych se přiznal, jinak že se nedostanu domů," řekl serveru Šíp Šafránek.
Na místě činu ho pak donutili, aby postavil figurínu tam, kde se znásilnění odehrálo. "Já ale vůbec nevěděl, kde jsem a kam mám pannu postavit. Pak mi řekli: Tady to postavíš a my tě vyfotíme," dodává.
Ačkoli vzal později svou vinu zpět, byl okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou odsouzen na 3,5 roku vězení. Propustili ho až o rok později.
Chybu mohl odhalit kdokoli
Zvrat v případu pak nastal až v roce 2006. Šafránkova sestra viděla v televizi oznámení o pátrání po muži ze Žďárska, který má na svědomí řadu znásilnění. Informovala proto policisty o podobnosti mezi oběma případy.
Kriminalista Michal Hynek poté prostudoval celý Šafránkův spis a zjistil, že je nevinný. Hlavním důkazem byla biologická expertiza.
"Při původním vyšetřování se na spodním prádle znásilněné dívky našlo sperma, vykazující krevní skupinu A. Odsouzený Šafránek sice krevní skupinu A má, problém byl ovšem v tom, že když byly zkoumány jeho sliny, zjistilo se, že je tzv. nevylučovatelem," dodal deníku Hynek.
Takoví lidé podle něj nevylučují svou krevní skupinu do tělních tekutin, a proto jejich rozborem nelze zjistit, jakou mají krevní skupinu. Pachatelem tak jasně nemohl být Šafránek.
Podle Hynka tak jde o jasné selhání všech kontrolních mechanismů. "Tohoto faktu si mohl všimnout každý, kdo na případu pracoval, tedy nejen orgány činné v trestním řízení, soudy, ale i jeho obhájce," doplnil.
Stigma násilníka
Skutečného pachatele nakonec hradečtí kriminalisté dopadli. Muž měl na svědomí celou řadu dalších podobných skutků, odpykává si dvanáctiletý trest ve vězení a má nařízenou ústavní sexuologickou léčbu.
Šafránkovu nevinu poté potvrdil i soud. Uběhly však již promlčecí lhůty, kdy se dalo jejich pochybení řešit.
Následky přesto Šafránek pociťuje dodnes. "Stále žije ve svém bydlišti se stigmatem sexuálního násilníka a všichni v okolí to o něm vědí. A ztracená pověst se už jen těžko navrací," uvedl deníku Šafránkův advokát Petr Kočí.
"Chtěli bychom na tu dobu zapomenout, ale nikdo vám to z hlavy nevymaže. Nejhůře to nesla naše maminka, která před šesti lety bohužel zemřela. Nikdy nezapochybovala, že je Honza nevinen, a je velká škoda, že se jeho očištění nedočkala," dodává Šafránkova sestra. Podle ní se mu dodnes nikdo neomluvil.
Vazba představuje velké trauma
Po ministerstvu spravedlnosti nyní Šafránek žádá odškodnění 35 milionů korun, případ tak bude pokračovat v úterý u obvodního soudu v Praze.
"Možná se někomu zdá částka, kterou žádáme, velká. Ale kvůli sérii závažných pochybení policie a soudů musel pan Šafránek žít 18 let v malé vsi se stigmatem sexuálního násilníka," řekl Kočí deníku Aha!.
Podle Šafránkovy právní zástupkyně Lenky Spivákové ministerstvo přiznalo Šafránkovi zcela nepřiměřenou částku. Nahradilo mu náklady na obhajobu a za zničenou pověst mu přiznalo zhruba 350 000 korun.
Náhrada škody by navíc podle Kočího neměla být srovnatelná s částkou, kterou by si za stejnou dobu člověk vydělal na svobodě.
"V práci jste osm hodin denně, kdežto ve vazbě nebo ve výkonu trestu bez přestávky celý den, a to v extrémně nepřátelském, nepříjemném a nepříznivém prostředí, s velmi omezenou možností kontaktu se svými blízkými a bez možnosti trávit čas způsobem, na který jste zvyklí. Vazba nebo výkon trestu představuje pro člověka, který není takovému prostředí uvyklý, obrovské psychické trauma, které přetrvává i dlouho po propuštění," doplňuje.
