Předpokládejme, že se v září vrátí provoz ve školách k normálu. Většina učitelů říká, že to, co nestihli na dálku, hravě na podzim doučí. Půjde ale tak lehce setřít rozdíly mezi žáky a rozdíly mezi školami? Ty jsou v Česku oproti evropskému průměru dramatické a nyní se ještě prohlubovaly.
Nemyslíme si, že rozdíly půjde setřít hravě. Vlastně se více obáváme, že se nůžky budou dále rozevírat. Zaprvé, někteří žáci se do vzdělávání na dálku zapojovali méně, nebo dokonce vůbec, ať už z objektivních důvodů, jako je chybějící technika, nebo se zapojit nechtěli. Podle České školní inspekce i podle dalších šetření to je častější jev v rodinách s nižším socioekonomickým zázemím.
To znamená, že školy se žáky, kteří se moc nezapojovali, budou muset pracovat s velmi heterogenními kolektivy, což pro učitele nebude jednoduchý úkol. Zadruhé, není vůbec jasné, že se rozdíly mezi školami nebudou kvůli zkušenostem z distančního vzdělávání dále zvyšovat. Učitelé, kde vzdělávání na dálku fungovalo dobře, si vyzkoušeli řadu nových věcí a metod, které jim do budoucna mohou pomoct. Takže bez intervencí a podpory ze strany státu se spíše dá očekávat další nárůst nerovností.
Ve své studii "Pandemie covid-19 a sociálně-ekonomické nerovnosti" zmiňujete například letní opakovací kurzy pro ohrožené žáky. Jak reálná tato představa je?
Představa to je reálná do té míry, že podobné kurzy fungují již delší dobu ve Spojených státech. Jestli je to reálné v současné situaci v České republice, tam jsme skeptičtější. Kurzy by se musely zorganizovat velmi rychle nad rámec již tak vysokého zatížení škol se vzděláváním na dálku a s realizací fyzické výuky a plněním hygienických opatření.
Aby kurzy nebyly jen iniciativou pár nadšenců, bylo by potřeba učitele dodatečně a nadstandardně zaplatit. V neposlední řadě není vůbec jednoduché do takových kurzů zapojit žáky, kteří by to nejvíce potřebovali. To by všechno vyžadovalo čas, stejně jako finanční a metodickou podporu. Takovou iniciativu jsme zatím nezaznamenali, a tak letní opakovací kurzy budou pravděpodobně aktivitou některých neziskových organizací a pár zapálených učitelů a škol.
Vaše studie uvádí, že menší podporu rodičů pociťují žáci ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí. Nemůže se to projevit nejen v mezerách ve vzdělávání, ale i třeba v přijímacím řízení na střední školy či u maturit? Studenti se letos museli spoléhat především sami na sebe a na své rodinné zázemí namísto konzultací s učiteli či přípravných kurzů.
Zde může hrát roli více faktorů dohromady. Jde například o motivace a ambice žáků, které jsou nižší u žáků ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí a tyto rozdíly se mohou během výuky na dálku dále zvyšovat. Zvyšovat se budou zejména u žáků, kterým se nedostává dostatečné podpory v jejich vzdělávacím procesu ze strany rodičů. To se opět týká zejména žáků ze znevýhodněného prostředí. Navíc je podpora ze strany rodičů v období výuky na dálku ještě zásadnější, jelikož ji nemůže dostatečně suplovat podpora ze strany učitelů a interakce se spolužáky.
Vyšší ambice žáků a rodičů v socioekonomicky zvýhodněných rodinách motivuje rodiny hledat v této nové situaci různé možnosti, jak se na přijímačky připravit. V dnešním období výuky na dálku bychom mohli přirovnat přípravu na přijímačky na střední školy k přípravě na přijímačky na osmiletá gymnázia, u které hraje velkou roli právě rodinné zázemí. Ta jsou pak z tohoto důvodu považována za jeden z hlavních důvodů rozevírání nůžek ve vzdělávacích nerovnostech.
Děti s nižším socioekonomickým zázemím mají také nižší motivaci, píli, sebedůvěru. To zhoršuje jejich zapojení do distanční výuky. Může tento faktor mít za následek prohloubení jejich mezer oproti motivovanější části třídy?
To podle nás může být u některých žáků zásadní. Představte si situaci, že je žák od března doma sám a není nikdo, kdo by mu pomohl. Podobně žák, kterého škola moc nebaví a na tři měsíce neměl kolem sebe spolužáky, kteří ho motivují alespoň trochu něco dělat. Pak se není čemu divit, že se na učení může vykašlat. Když se v září vrátí, tak bude oproti svým spolužákům zaostávat, což ho bude dál srážet. A to právě může rozjet spirálu demotivace a rezignace, která může vzdělávací dráhu ovlivnit dost zásadně.
