Praha - Koná se každou první sobotu v měsíci, už od roku 1999. Říká se jí Pečení pro děti a už skoro patnáct let ji připravuje a zajišťuje Barbora Petrtýlová.
Letos dostala za netradiční charitativní akci filantropickou cenu Nadace VIA.
"Už jsem si za ta léta zvykla, že víkendy mám v měsíci pouze tři, v prosinci jen dva," usmívá se. Na její akci se nepeče, pouze prodává pečivo, které pečou sponzorské pekárny a dobrovolníci.
"Před Vánoci se vždycky vybere nejvíc, jsme asi na ty dobré skutky nějak více nastaveni. Naopak první sobota v lednu spadá do období kolem Nového roku a lidé mají peněženky po vánočních svátcích prázdné, takže tento termín vynecháváme," vysvětluje Barbora Petrtýlová.
Nápad vymyslela v roce 1999 Alice Tomková. "Já jsem tehdy byla ještě na střední. Šla jsem několikrát kolem a něco si koupila. Pak jsem si ale říkala, že by bylo užitečnější spíše něco napéct a prodávat tu než si jen občas něco koupit," vzpomíná.
Kdo peníze potřebuje?
Od té doby Pečení spoluorganizuje, pomáhá s propagací a s internetovými stránkami, každou první sobotu stojí u stánku a zajišťuje hladký chod akce.
"Zpočátku jsme s Alicí na všechno byly samy - na pečení, prodej u stánku, organizaci i propagaci. Postupně se nám ale podařilo najít sponzory a partnery," říká. Jejich charitativní stánek stojí vždy na stejném místě v Pasáži Myslbek v ulici Na Příkopě.
Zpočátku se jeden měsíc vybíralo pro nadace zaměřující se na pomoc dětem v České republice, druhý měsíc potom na Unicef - pro děti z rozvojových zemí. "Postupem času jsme se ale soustředili spíš na Unicef, protože děti u nás se oproti dětem v rozvojových zemích mají ještě celkem dobře. V podstatě všechny základní potřeby mají naplněny," vysvětluje organizátorka Pečení.
Od prosince 2014 probíhá Pečení pro děti pod záštitou Nadace Charty 77/Konto Bariéry.
Cena VIA Bona
Nadace VIA ve spolupráci s velvyslanectvím USA oceňuje každý rok jednotlivce a firmy, kteří pomáhají svému okolí.
Cenu za osobní zaujetí – Srdcař roku – letos výjimečně získali dva "Srdcaři“" Petr Sýkora, který stojí za charitativním projektem Dobrý anděl, a Barbora Jindřiška Petrtýlová, která již 14 let pravidelně věnuje svůj čas organizaci Unicef.
Cena novinářů pro individuálního dárce putuje do Jablonného nad Orlicí Kvidu Štěpánkovi za dlouhodobou pomoc a podporu řady neziskových organizací. Mezi finalisty se dostali i Michal Rybář či Sanjiv Suri.
"Ráno stánek nachystáme, přes den doplňujeme zboží a oslovujeme lidi, co jdou kolem. Každá sobota má svého patrona, ten oslovuje kolemjdoucí a nabízí napečené výrobky," popisuje Petrtýlová.
Pečivo nemá cenovky. Člověk dá do kasičky příspěvek pro nadaci a za to si může vybrat symbolickou sladkou, či slanou odměnu.
Nemám čas, nemám peníze, nemám zájem
Třeba v listopadu se "peklo" ve spolupráci s organizací Dejme dětem šanci, která pomáhá dětem z dětských domovů. Vybíralo se na studium Vendulky. Ten den se u stánku vystřídalo hned několik známých osobností - třeba Tomáš Savka nebo zpěvák, moderátor a bavič Vladimír Hron.
"Dobrý den, pojděte si k nám vybrat nějakou dobrotu, přispějete na dobrou věc," lákal Hron davy proudící pasáží. "Jéje, jste to vy?" raduje se ze setkání paní Stáňa a spěchá pro své dvě sestry.
"Holky, kde jste? Je tu Vladimír Hron, ten z té televize!" Všechny tři pak nadšeně přispějí a zpěvák každé podepisuje svou kartičku, píše jim věnování a fotí se s nimi. "Tři sestry. Připadám si jako v Čechovovi," směje se.
Před vstupem do Pasáže Myslbek láká na Pečení pro děti velký poutač zvýrazněný nafukovacími balonky, u vchodu seznamuje příchozí s charitativní akcí asistentka.
Někdy to je tragikomický pohled. Lidé, kteří přišli "zabít čas" couráním po obchodech, najednou hrozně pospíchají. Ti, co se právě chystali nakoupit v luxusním obchodě, kde je tričko pod tisícovku zázrak, najednou tvrdí, že nemají peníze.
Češi tvrdí, že neumějí česky. Když na ně pak asistentka promluví plynulou angličtinou, zazmatkují a česky zahuhlají: "Nemám zájem!"
Přesto se Pečení pro děti má čím pochlubit. Každou první sobotu se v průměru vybere 10 000 až 15 000 korun. Lidé házejí do kasičky nejčastěji stokorunu, u stánku tedy přispěje denně zhruba 150 lidí.
Víc zbohatlých než bohatých
Těch, co Myslbekem projdou, jsou ale tisíce. Proč nepřispějí?
"Osobně si myslím, že je to z historických důvodů, kdy v České republice je bohužel stále více zbohatlých lidí, nikoliv bohatých. Ti zbohatlí přišli k penězům rychle a bez zásadnějšího vlastního přičinění, takže pro ně mají jinou hodnotu a chovají se k nim jinak," domnívá se Barbora Petrtýlová.
V tradičně bohatých a dobře situovaných rodinách se podle ní totiž kromě jmění dědí i náležité nakládání s penězi. Filantropie je tam samozřejmost a povinnost.
U stánku se tak většinou nezastavují lidé ve značkovém oblečení a s nejdražší kabelkou či tabletem na trhu, ale spíše "obyčejné" ženy nad padesát let či maminky s dětmi.
"Ano, nejvíc stejně přispívají lidé, kteří nemají nejvíc peněz. Jsou mnohem štědřejší než ti, kteří si dávají záležet, aby na jejich vzhledu bylo poznat, jak jsou bohatí," potvrzuje Barbora Petrtýlová.
Být vidět
Mnoho jednotlivců a firem podle ní daruje peníze jen proto, že se chtějí ukázat a vylepšit si jméno. "To je možná jeden z důvodů, proč bohatí lidé nechtějí do kasičky přispět - nejsou u toho totiž náležitě vidět," myslí si organizátorka Pečení pro děti.
"Dělat něco pro druhého je přitom přirozené. Pokud je člověk relativně zajištěný a má se celkem dobře, tak myslím, že má povinnost něco takového dělat," domnívá se Barbora Petrtýlová.
Ona sama své charitativní aktivity nijak na odiv nedává. "Přijde mi to podobně přirozené jako si ráno vyčistit zuby. A taky přece nechodím a nechlubím se tím svému okolí. Nepřijde mi, že bych dělala něco mimořádného," dodává.
