Pokud úřady molnupiravir schválí, bude se jednat o první tabletu proti covidu na světě. V čem spatřujete hlavní výhody tohoto léku?
Hlavní přínos je právě v tom, že je to tableta, což znamená snadné užívání. Dosud jsme neměli co nabídnout pacientům, kteří stonají doma. Loni jsme je vyzývali, ať zůstanou doma, vezmou si paralen a něco na kašel, a až pokud se jejich stav zhorší, ať spěchají do nemocnice.
To se změnilo letos na jaře s příchodem monoklonálních protilátek. Díky nim jsme najednou mohli začít říkat pacientům, ať co nejdříve zjistí, zda mají covid, a pokud se jím nakazili, tak ať se zeptají lékaře, zda náhodou nepatří mezi rizikové pacienty, kterým by monoklonální protilátky mohly pomoct.
Protilátky totiž dokážou až o 70 procent snížit riziko hospitalizace a úmrtí. Ale mají jednu zásadní nevýhodu - podávají se přes kapačky, tudíž pacient musí dojet do nemocnice a nechat si něco píchnout do žíly, což ne každý chce. Oproti tomu tabletu lidé vnímají jako běžný způsob léčby.
V Česku je pořád mnoho lidí, kteří odmítají očkování. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se covid stal epidemií neočkovaných. Mohl by tedy molnupiravir nahradit očkování a být tím dlouho očekávaným průlomem v boji s pandemií?
Neexistuje jedna zázračná tableta, která vyřeší pandemii. Je potřeba využívat všechny možnosti. V prvním týdnu infekce škodí přímo virus, který napadá organismus pacienta. V takové fázi sáhneme po antivirotiku, jako je již známý remdesivir nebo právě molnupiravir.
V druhém týdnu už pacienta nepoškozuje samotný virus, ale přestřelená imunitní reakce organismu. To znamená, že organismus zjistil, že v něm je nepřítel, a začal "střílet" na všechny strany. Kromě toho, že zasáhl virus, ale poškozuje vlastní tkáně a orgány. Proto v této fázi zaměřujeme léčbu na tlumení přestřelené imunitní reakce, což vyžaduje zase jiný způsob léčby.
Tím chci říct, že musíme pořád zvažovat, jaká léčba je v danou chvíli vhodná, zda by nebylo nejlepší léky nakombinovat. Jedna tableta proto nestačí. Očkování bude nadále naprosto zásadní a bez něj budou i nadále lidé končit v nemocnici.
Zeptám se tedy ještě jinak: Jak velkou změnu ve způsobu léčby bude molnupiravir představovat?
Jak jste zmínila, je to první tableta proti covidu a bude samozřejmě velmi výhodné mít účinný lék pro rizikové pacienty v domácí léčbě. Je možné, že ti nejvíce ohrožení, jako jsou například lidé po transplantaci nebo s onkologickým onemocněním, budou dostávat jak monoklonální protilátky, tak molnupiravir, abychom zasáhli virus, zabránili jeho množení a jeho pronikání do buňky.
Molnupiravir i monoklonální protilátky tedy mají význam v tom, že mohou výrazně snížit zátěž nemocnic. My už si také přejeme, abychom se nemuseli věnovat hlavně covidu, nechceme odkládat operace a zdržovat prevenci. A bohužel to, že se musíme věnovat covidu, omezuje naše kapacity a možnosti necovidové péče.
Během testování molnupiraviru se ukázalo, že dokáže snížit riziko hospitalizace či úmrtí o polovinu. Stačilo by to k tomu, aby už nemocnice nemusely omezovat necovidovou péči?
Nemocnice během pandemie prokázaly, že zvládnou mnohé, nepochybně i tuto vlnu. Limitováni nejsme ani tak počtem postelí, ale počtem personálu. V Česku chybí stovky lékařů a tisíce sester. A když personál přesuneme na covidové oddělení, bude chybět jinde.
Nemocnice navíc provozují testovací a odběrová centra i očkovací místa. Požadavků je hodně, budeme vděčni za každé procento lidí, kteří kvůli covidu nebudou potřebovat naši péči. Jsem přesvědčený, že ve stávající vlně zachráníme více životů než před rokem, ale ne všechny. Umírat budou zejména ti neočkovaní.
Jak by užívání léku fungovalo? Mohl by si tabletu vzít kdokoliv, i nakažený, který zatím nemá příznaky?
Do klinické studie byli zařazeni rizikoví pacienti, tedy lidé staršího věku, obézní, s cukrovkou a podobně. Tedy lidé, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že když se nakazí koronavirem, skončí v nemocnici nebo zemřou. Předpokládám tedy, že pokud Úřad pro kontrolu potravin a léčiv a Evropská léková agentura užívání molnupiraviru schválí, bude to určeno právě pro tyto pacienty. Tedy zatím to nebude pro všechny. Lékař určí, který pacient je rizikový, tedy komu by mohla tableta prospět. Tím pádem se o polovinu méně lidí dostane do nemocnice nebo zemře, což je skvělý výsledek.
Běží ale i další studie, která se zaměřuje na preventivní podání. Tedy užívání léku v okamžiku, kdy byl někdo v úzkém kontaktu s nakaženým. Tak či tak by měly zabránit, aby se pacient dostal do vážného stavu a skončil v nemocnici. My už dnes dáváme takto preventivně monoklonální protilátky lidem, kteří byli v úzkém kontaktu s nakaženým, čímž zabráníme vážnému průběhu nemoci.
Co se týče užívání, tableta se bude brát dvakrát denně po dobu pěti dnů. Pokud bude lék schválen regulačními úřady, budeme rádi, když bude dostupný pro naše pacienty.
Kdy by se mohl lék objevit na českém trhu?
Podle odhadů by to mohlo být na přelomu roku nebo po Novém roce. Odborníci ho očekávají s nadějemi, ale české instituce - ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv a zdravotní pojišťovny - musí nejprve lék schválit, zajistit jeho dodávky, distribuci a úhradu ze zdravotního pojištění.
Neobáváte se ale, že lidé, kteří odmítají očkování, budou odmítat i tento lék? Vždyť, s nadsázkou řečeno, i v léku může být mikročip nebo sledovací zařízení Billa Gatese, což jsou oblíbené konspirační teorie, které doprovázejí vakcíny.
Výhodou tablet je, že jsou na ně lidé zvyklí. Skoro každý dnes užívá nějaké tablety. Pro odpírače očkování tedy takový lék nebude tolik kontroverzní jako vakcína, která v některých lidech vzbuzuje nechuť, protože mají pocit, že se jim něco implantuje. Lidé se dokonce někdy dožadují antibiotik, ačkoliv mají obyčejnou virózu, na kterou antibiotika nefungují. Takže je určitě výhodou tablety, že nebude vzbuzovat podobné konspirační teorie.
Ale žádný lék očkování nenahradí. Jako první v Evropě jsme díky očkování vymýtili pravé neštovice, jako první na světě dětskou obrnu. Mnoho desítek let se tu nevyskytovaly vážné průběhy spalniček, problém se vrátil až kvůli odpůrcům očkování.
Proč podle vás lidem tolik vadí zrovna očkování?
Je to tím, že lidé už neznají závažné infekce, které tu byly dřív. Nevědí, jak pravé neštovice dovedly znetvořit dětský obličej. Na druhou stranu to, že covid zabíjí, všichni viděli v přímém přenosu. Záběry z jednotek intenzivní péče byly všude. Vždycky říkám, že by si každý měl zkusit strčit hlavu na pět minut pod vodu, aby zjistil, jak strašné je, když nemáte kyslík a dusíte se. Právě to, že se dusíte a nemůžete popadnout dech, je pro těžký covid typické.
A když k tomu přidáte, že jste na jednotce intenzivní péče, máte do krku zastrčenou trubku a nemůžete mluvit ani polykat, je to neskutečně stresující zážitek, který bych nikomu nepřál. Ale ani záběry takových pacientů odpírače očkování nepřesvědčily. Podle mě už proto nemá smysl lidi k očkování přemlouvat. My to v ambulancích stále zkoušíme, ale reakce jsou nepřátelské až agresivní, nepřipouštějící věcné argumenty. Když se jich zeptám, proč se nenechali očkovat, odpovědí mi, co je mi do toho, že přišli kvůli něčemu jinému.
Jenže co tedy s tím? Když se nenechá očkovat víc lidí, tak se přece epidemie může pořád vracet ve vlnách v závislosti na sezónním období, jako se to děje dnes…
Proto je potřeba k očkování lidi přimět jiným způsobem. Jedinou cestou jsou restrikce, nátlak nebo poskytnutí výhod očkovaným. Například teď, když se zrušily placené testy, najednou vidíme zástupy lidí před očkovacími centry. Je to způsob motivace pomocí restrikce.
Udělala to tak celá západní Evropa, například ve Francii bez očkování nesmíte do vlaku, v Německu zase do hospody. V jiných státech probíhá povinné očkování profesionálních pracovníků, třeba zdravotníků nebo učitelů. A u nás oproti tomu nejsou očkováni zdaleka všichni pracovníci sociálních služeb. Očkovaní lidé musí mít i výhody, jako je snadnější cestování, možnost účastnit se kulturní akce nebo nemít uvnitř respirátor.
Kolik máte aktuálně pacientů s covidem v nemocnici a kolik z nich je očkovaných?
V tuto chvíli jich je třicet, z toho osm na jednotce intenzivní péče. Máme asi stejné zkušenosti jako v celé republice, očkovaných pacientů je zhruba pětina. Z osmi lidí, kteří u nás teď leží na JIP, ale není očkovaný nikdo. Takže platí, že vakcína chrání před nákazou a závažným průběhem. Pokud se k nám dostane někdo, kdo byl očkovaný, tak je to většinou proto, že dostal vakcínu třeba už na počátku roku, účinnost vyprchala a třetí dávku nestihl. Je známo, že po šesti měsících klesá ochrana, a proto je vhodné dát si posilující dávku.
Jak často od pacientů slýcháte, že litují, že se nenechali očkovat?
Reakce jsou různé: někteří třeba poznamenají, že udělali blbost, jiní jsou ale napojeni na ventilátor, a přesto jsou přesvědčeni, že by jim vakcína ublížila víc než covid. Spíš se té debatě vyhýbáme, protože pro pacienty s covidem představuje toto onemocnění pobyt v nemocnici, či dokonce na JIP, velký stres. Nechceme je zatěžovat nějakými výčitkami.
Je ale pravda, že infekce u neočkovaných lidí zdravotníky netěší. Když víte, že řadě hospitalizací šlo předejít, jste z toho otrávení. Personál je unavený, už je to dlouhé, chceme se věnovat necovidovým pacientům. Na druhou stranu jsme profesionálové a o ty lidi se musíme postarat, ať si o tom myslíme cokoliv.
Uzpůsobujete nyní nějakým způsobem chod nemocnice covidovým pacientům?
Všude se s přibývajícími počty hospitalizovaných postupně zřizují další covidová lůžka nebo se vyčleňují celá oddělení. Nemocnice už si tím dvakrát prošly, umějí to. Vědí, co a jak. Nové v této vlně je to, že pacientů v nemocnicích je díky očkování pětkrát méně než před rokem, nemocnice se proto snaží co nejdéle udržet necovidovou péči. Děláme tedy všechno pro to, abychom mohli do poslední chvíle měnit kyčle, dělat preventivní vyšetření a podobně. Je to i z ekonomických důvodů - nemocnice jsou placené za výkon, tedy za to, co vykážou pojišťovně.
Vaše oddělení bylo v Česku první, které přijalo pacienta s covidem. Jak vnímáte situaci teď, téměř po dvou letech, kdy se opět zaplňují nemocniční oddělení?
Pro všechny je to už dlouhé. Co se týče léčby, covid už je pro nás naprosto rutinní záležitostí. Kdybych to měl srovnat s jinými diagnózami, tak jsme měli stovky pacientů s chřipkou a oproti tomu už dva a půl tisíce pacientů s covidem. Máme s tím proto obrovskou zkušenost. Máme jasné postupy, jak tyto pacienty léčit.
Jsme v úplně jiné situaci než před rokem. Například i díky obrovskému pokroku v diagnostice. Loni na jaře jsme čekali třeba týden na výsledky PCR testů, museli opakovaně volat do laboratoří. Dnes máme výsledky antigenních testů do deseti minut, PCR testů do hodiny. Víme také, jak se chránit, máme dostatek ochranných pomůcek a jsme očkovaní. To je také velký rozdíl.
