Brno - Ústavní soud v úterý nedoporučil střídavou péči u dívky, jejíž rodiče od sebe bydlí 300 kilometrů daleko. Přestože dlouhodobě soud střídavou péči obou rodičů preferuje, v konkrétních případech může mít tento typ péče závažné dopady na psychiku dítěte, zaznělo v nálezu.
Podle ústavních soudců nestačí konstatovat, že dítě rozdělenou docházku do dvou různých škol zvládá. Je třeba zkoumat, jaký má tento režim vliv na její soukromý život, zda prožije šťastné a spokojené dětství či zda má možnost stýkat se se svými vrstevníky a být součástí kolektivu, popsali ústavní soudci v nálezu.
Kauza, o které v úterý ústavní soud rozhodoval, má spletitý vývoj. Okresní soud v roce 2012 svěřil dceru do péče matky, odvolací soud ale stanovil střídavou péči, proti které se matka posléze bránila neúspěšnou ústavní stížností. Soud ji odmítl v roce 2014, už tehdy ale připustil, že model střídavé péče ve 14denních intervalech nemusí být v budoucnu slučitelný se školní docházkou.
Posléze matka požádala o změnu a okresní soud dceru znovu poslal do její péče. Odvolací instance pak zase verdikt změnila na péči společnou, následovala druhá ústavní stížnost, tentokrát už úspěšná. Matka v ní poukazovala na výrazné změny poměrů - dítě začalo chodit do školy, změnil se jeho zdravotní stav, prohloubily se rozpory v komunikaci mezi rodiči, což odvolací soud podle matky nezohlednil.
Přehodnocení stávajících výchovných poměrů musí být komplexní a podrobné a v každé jeho složce je třeba hodnotit zájem dítěte, zdůraznili nyní ústavní soudci. Připomněli například závěry znaleckého posudku, podle kterého dcera zvládá "školní dualismus" na úkor své psychické pohody.
Oba rodiče, ne jen matka
Ústavní soud se řadou nálezů v posledních letech vyslovil pro střídavou péči. Vedle společné péče jde o pomyslný ideál uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí. Česká justice v minulosti rozhodovala o střídavé péči spíše výjimečně, nejčastěji děti svěřovala do péče matek. Podle Ústavního soudu ovšem mají oba rodiče právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou a je to zpravidla i v zájmu jejich potomka.
Soud ale zároveň zdůrazňuje nutnost komunikace a spolupráce mezi oběma rodiči. Také je prý nutné zohledňovat názor dítěte, a to zvláště v případě, že lze vzhledem k věku předpokládat dostatečnou rozumovou vyspělost. Už v minulosti také soud pojmenoval některé překážky střídavé péče. Jde o situace, kdy toto řešení znamená pro dítě nepřiměřenou zátěž nebo rodiče žijí v příliš velké vzdálenosti od sebe.
