reklama
 
 

Výživné na dítě sto tisíc měsíčně? I u bohatých rodičů má být hranice, rozhodl Ústavní soud

22. 12. 2015 11:48
Fakt, že si rodič může dovolit platit velmi vysoké výživné, ještě neznamená, že by dítě mělo dostávat tolik peněz bez přihlédnutí k dalším okolnostem. Rozhodl o tom Ústavní soud v případu otce, který měl platit 100 tisíc měsíčně a osmimilionový dluh k tomu. Podle soudců je správné, pokud je rodičům s nadstandardními příjmy stanoveno i nadstandardně vysoké výživné, nicméně jeho výše by měla mít určité hranice. Naučit dítě hodnotě peněz a vštípit mu, že nic není zadarmo a „bez práce nejsou koláče“, je významnou částí výchovy.

Brno – Pro výši výživného, kterou musí dítěti platit rodič s nadstandardními příjmy, má existovat určitá hranice. Konstatoval to v úterý Ústavní soud. Samotný fakt, že si některý rodič reálně může dovolit platit velmi vysoké výživné, podle soudců ještě neznamená, že by dítě mělo dostávat tolik peněz bez přihlédnutí k dalším okolnostem.

V konkrétním případě šlo o syna ve střídavé péči, přičemž otec měl podle předchozích rozhodnutí královéhradeckých soudů platit 100 tisíc korun měsíčně (z toho 30 tisíc matce a 70 tisíc na účet nezletilého). Kromě toho měl zaplatit dluh na výživném – podle odvolacího soudu šlo o osm milionů korun splatných do tří dnů od právní moci rozsudku na účet nezletilého syna.

Okresní i krajský soud vycházely z obecné zásady v zákoně, podle níž má dítě právo podílet se na životní úrovni rodičů. Otec ale namítal, že soudci určili výši výživného pouze mechanicky, aniž by se zabývali tím, jaká je životní úroveň nezletilého a co je skutečně jeho nejlepším zájmem.

"Nemusí být pokaždé v nejlepším zájmu dítěte, aby s bezmeznou samozřejmostí těžilo z vysoké životní úrovně rodičů, dosahované jejich vlastní pílí a osobním přičiněním. Navíc to, že rodič dosahuje vysoce nadprůměrných příjmů, ještě nemusí znamenat, že vede i nákladný způsob života," argumentoval muž. Rodič má podle něj právo zvolit si způsob výchovy vlastních dětí – správná výchova je dokonce jeho povinností, dodal.

"V mnoha případech se rodiče, kteří se osobně přičinili o vlastní vysokou životní úroveň, rozhodli vychovávat děti tak, jako by sami měli jen běžnou životní úroveň, aby tak mohli rozvinout všechny osobní schopnosti dítěte, naučit je hodnotě a významu peněz a hospodaření s nimi," uvedl otec. Zdůraznil, že se o syna řádně stará, platí mu různá doučování, jazykové zahraniční pobyty, bere ho s sebou na dovolené a na mnohé své pracovní cesty. Obstarává mu vše, co potřebuje a o co jej syn požádá.

Sám nezletilý také před soudy potvrdil, že mu nic nechybí. Otec se stará i o jeho úspory, respektive o pojištění s vysokou cílovou částkou.

Ústavní soud konstatoval, že okresní i krajský soud správně vyšly ze tří zákonných hledisek: odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče. Přesto by ale soudci při stanovení výše výživného měli přihlížet i k obecným racionálním a mravním hlediskům a k právům rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti.

Nejlepší zájem dítěte nelze zúžit jen na stránku materiálního zajištění, ale je třeba jej vnímat jako výsledek poměřování materiálních a nemateriálních hodnot, uvedl Ústavní soud. Do práva rodičů na výchovu nelze – při zachování obecně uznávaných společenských hodnot a standardů – jakkoliv zasahovat. V procesu utváření životních hodnot a určitého světonázoru dítěte je role rodiče zcela nezastupitelná.

"Lze si pochopitelně představit i situaci, kdy by se rodič snažil prosadit natolik asketický způsob života, že by omezoval vývoj mladého člověka, nicméně v tomto projednávaném případě je zcela zřejmé, že se otec snaží plně rozvinout potenciál schopností potomka, který sám uvádí, že nedostatkem v žádném směru netrpí," uvádí se v rozhodnutí Ústavního soudu podepsaném předsedou senátu Tomášem Lichovníkem.

Podle ústavních soudců je správné, pokud je rodičům s nadstandardními příjmy stanoveno i nadstandardně vysoké výživné, nicméně jeho výše by měla mít určité hranice. "Soudce, který ve věci výživného rozhoduje, by neměl být prostým počtářem, ale měl by se zamýšlet též nad jeho smyslem a účelem," zdůraznili. "Je právem rodičů rozhodnout, s kolika penězi má dítě v tom kterém věku samo hospodařit. Naučit dítě hodnotě peněz a vštípit mu, že nic není zadarmo a ,bez práce nejsou koláče', je významnou částí výchovy, které rodiče nemohou být státem zbaveni."

Vytvoření rezerv či úspor by tak mělo být v zásadě takové, aby dítě nepřišlo o přirozenou životní motivaci nutící člověka drát se o svůj vlastní úspěch a místo v životě.

Soudci se zajímali také o úpravu v okolních státech. V žádném z nich sice není maximální výše výživného stanovena zákonem, ovšem například podle praxe rakouských soudů existuje něco jako „luxusní hranice“, tedy korekce přespříliš vysokého výživného, jež by nebylo výchovné. Například od července 2014 do června 2015 se za maximální výživné požadovala částka do 1375 eur. Další státy se pak – oproti české praxi – zaměřují v zákoně nebo soudních rozhodnutích na poměrně sofistikované návody na výpočet výživného.

Ušetři Aktuálně.cz

Máte dluhy? Spojte je do jedné velké půjčky a ušetřete! >>

Ústavní soud v tomto případě rozhodl, že bylo porušeno základní právo otce na výchovu jeho dětí zaručené Listinou základních práv a svobod. Zrušil proto předchozí rozsudky okresního a krajského soudu. O konkrétní výši výživného tak musí znovu rozhodnout okresní soud, měl by přitom přihlédnout ke zmíněným dalším hlediskům.

autor: Petr Kučera | 22. 12. 2015 11:48

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama