Praha - Elitní právník Tomáš Sokol chystá žaloby na více než pět desítek státních úřadů a firem, které odmítají zveřejnit výši platů a veškerých bonusů u svých konkrétních zaměstnanců.
Sokola si najala redakce Aktuálně.cz poté, co stát nevyhověl jejím žádostem o zveřejnění platů hrazených z veřejných peněz. Advokát je přesvědčen, že stát nemůže spor vyhrát. Lidé podle něj mají na tyto informace právo.
"Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z května tohoto roku je srozumitelné a jasně hovoří o tom, že lze zaměstnance veřejné správy považovat za příjemce veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím je řečeno vše, lidé či veřejnost právo na informaci o platech zaměstnanců veřejné správy mají," říká Tomáš Sokol v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Proč stát půjde k soudu
- Redakce Aktuálně.cz požádala podle zákona o svobodném přístupu k informacím přes pět desítek státních úřadů a firem, aby zveřejnily výši platů a všech bonusů u exponovaných zaměstnanců
- Jde výlučně o úředníky, jejichž platy plynou z veřejných peněz. U firem jde o společnosti s významnou majetkovou účastí státu
- Odměny a další výhody byly do žádosti zahrnuty proto, že stát často platí některým svým úředníkům a zaměstnancům tabulkovou mzdu a do statisícového příjmu jim výplatu "dorovnává" pomocí mimořádných odměn či životních pojistek
- Žádost putovala na všechna ministerstva, kde redakce požádala o plat a odměny náměstků ministrů, ředitelů odborů a poradců ministra
- Osloveny byly i policejní špičky z pražské centrály a krajů, nejvýše postavení státní zástupci a soudci
- Žádost se týkala i managementu státem dotovaných nemocnic a vedení vysokých škol
- Ani jedna žádost nebyla vyřízena kladně, všechny úřady prozatím odpověď odepřely
Aktuálně.cz: Někteří z těch, které jsme poslední měsíce kvůli platům oslovovali, tvrdí, že česká společnost je natolik závistivá, že zveřejnit svůj plat je stále velké riziko. Vnímáte to stejně?
Nevím, nakolik je česká společnost závistivější než jiná. Těch pár zkušeností, které mám, mne vedou k opatrnému přesvědčení, že třeba v Rakousku nebo v Anglii taky dovedou pěkně závidět. Ovšem to, že někdo závidí jinému, je především jeho problém. Takže možná pár těch, co ve svých chatech prezentují smrtelnou nenávist ke všemu, co tu je, bude všelijak prskat, ale většina společnosti přijme informace o platech bez větších vášní.
Trochu bude záležet i na případné schopnosti těch, kteří budou dotázáni, proč mají jejich podřízení takový plat, klidně poukázat na mzdové tabulky a věc stručně vysvětlit.
A.cz: Proč myslíte, že úřady odmítají tyto informace poskytovat?
Informace o výši příjmu jsou u nás tradičně předmětem utajení, a tak se té tradice drží.
A.cz: Může za tím být i snaha utajit, že někteří státní zaměstnanci mají navzdory škrtům v rozpočtech jednotlivých úřadů mnohem vyšší příjmy, než jsou běžné i v soukromém sektoru? Aniž by často bylo zjevné, jaká přesná je jejich pracovní náplň? Viz příběh Petra Fejka?
O tom nechci spekulovat. Přiznám se, že plat pana Fejka působil impozantně, ale pokud neznám, co měl konkrétně dělat - a to já neznám - nemohu hodnotit, jestli to bylo vyšší než v soukromém sektoru. To je právě věc případného vysvětlení.
A.cz: Nejvyšší správní soud vydal verdikt, podle něhož se na platy osob placených z veřejných rozpočtů nevztahuje ochrana osobních údajů. Úřad na ochranu osobních údajů ale obratem vydal stanovisko, že jde o chybný názor, kterým se státní úřady rozhodně řídit nemají. Kdo má podle vás pravdu?
V daném případě nejde a ani nešlo o pravdu. Šlo o spor, jak řešit střet zákona o přístupu k informacím a zákona o ochraně osobních údajů ve věci požadavku na sdělení platu zaměstnanců veřejného sektoru.
Už student právnické fakulty by měl znát, že zabývá-li se meritorně soud určitým právním problémem a judikuje-li svůj názor, pak ho musí správní orgán respektovat. V daném případě jde navíc o Nejvyšší správní soud, což znamená, že v případě jakéhokoliv podobného sporu řešeného nižšími soudy budou tyto soudy brát názor Nejvyššího správního soudu v úvahu v podstatě jako závazný. Takže kdokoliv s ním může nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s ním dá dělat. Což se týká i úřadu.
