Soudce Roman Felzmann pro dnešek soudní líčení ukončuje, bude se pokračovat zítra ráno.

Na dotaz, jak je možné, že měla pacientka v těle vysoké množství draslíku, Marešová uvedla: "Bylo to možná z obrovského množství vody, které měla pacientka v krvi. Kalium mohlo vzrůst resuscitací i vývojem."

"Kalium jsem do vaku dávala na dvakrát, určitě," uvedla Marešová na další dotaz advokáta Jiřího Císaře. "Já jsem se dozvěděla na interní komisi, že kalium ve vaku nebylo. Já jsem přesvědčená, vím, že jsem to kalium do toho vaku dávala," zdůraznila obžalovaná.

Žalobce se vrací k ampuli dolsinu, která se našla ve skřínce Věry Marešové v rumburské nemocnici. "Jak se tam dostala?" ptá se Stibor. "Já to nevím," reaguje. "Mohl mi ji tam někdo dát," dodává na další otázku.

Státní zástupce se ptá na reakci Marešové na informaci o zvýšené hladině draslíku v krvi pacientky. "On (doktor Vondráček) tvrdí, že se mě ptal, zda jsem dala kalium do vaku. Ale já si to nevybavuji... Myslím si, že se mnou o tom kaliu nehovořil," prohlásila Marešová. Po smrti pacientky vak s kaliem dala kolegyni, aby ho mohla použít pro jiné pacienty.

Marešová zopakovala, že se domnívá, že výpovědi, které jsou zaznamenané ve spise, byly ovlivněny medializací případu.

Nyní přijdou na řadu otázky žalobce Františka Stibora. Ptá se obžalované, zda prováděla záchranu pacientky Kadlecové. "Ano," odpověděla. "A jak?" zní další dotaz. "Normálně, masáží srdce," říká Marešová.

Obžalovaná dále uvádí, že kromě opiátů se v rumburské nemocnici neevidovalo, komu se jaký lék dal. 

Věra Marešová se znovu před soudem brání. "Nikdy jsem nikomu nic nedala kromě toho, co jsem měla napsáno," říká.

Po zhruba třech hodinách končí otázky předsedy soudu Romana Felzmanna. Nyní se budou ptát další přísedící.

Dále dodala, že si nevybavuje, že by se v osudnou noc pohyboval na oddělení někdo cizí, kdo tam neměl co dělat. Marešová také uvedla, že si nepamatuje, že by sama oddělení opustila.

Soudce Roman Felzmann má další otázku: "Manipulovala jste se stříkačkou, když jste měla v ruce vak?" "Já jsem měla stříkačku pouze v ruce, když jsem pacientce Kadlecové dávala zhruba ve 20:00 antibiotika. Poté už ne," odpovídá Marešová. "Byla to normální služba," popsala Marešová den, kdy zaznamenali v nemocnici podezřelé úmrtí pacientky, po kterém se spustilo vyšetřování.

Soudce Roman Felzmann vyhlašuje další přestávku na zhruba deset minut.

Soudce se ptá na podrobnosti k resuscitacím. A nyní přechází k jednotlivým případům. Vedle poslední údajné oběti si prý Marešová vybaví ještě jednu pacientku, další si prý nevybavuje. Při volném popisu v úvodu dnešního dne obžalovaná podle svých slov vycházela jen z podkladů ve spise, a to zejména ze zdravotnické dokumentace.

Soudce se dále ptá na dobu, do které spadají v obžalobě popsané případy. "Měla jsem tehdy problémy. Vzala jsem si úvěr, který jsem musela splácet, brala jsem si služby navíc… Někdy jsem spala i jen čtyři hodiny denně," uvedla. "To je vlastně vyčerpanost," zkonstatovala.

Marešová říká, že ji překvapilo, jak negativně o ní jedna nebo dvě kolegyně z rumburské nemocnice vypovídaly během vyšetřování. "Většina výpovědí byla ale neutrálních nebo v můj prospěch," prohlásila. 

"Jsem trochu nahluchlá a mluvím nahlas," uvedla Marešová k dotazu soudce na péči o pacienty. Mohlo to prý působit tak, že je nepříjemná. Uvedla, že si nevybavuje žádnou situaci, kdy by křičela na pacienty.

Před soudem se nyní řeší spory na oddělení. Marešová popisuje, že dříve spolu zdravotní sestry chodily na večeře, slavily spolu i narozeniny. V průběhu jejího působení se ale situace změnila. Marešová uvedla, že s jednou ze zdravotních sester měla vážné spory. "Když jsme spolu sloužily, tak jsme si třeba neřekly ani slovo," uvedla.

Soudce si prohlíží fotografie ve spisu a Marešová popisuje u řečnického pultu celé oddělení. Soudce se ptá, kdo mohl na oddělení, kde k podezřelým úmrtím došlo, přijít. "Kdokoliv tam mohl kdykoliv přijít. Dostal se tam lékař, zdravotní sestra, sanitář. Návštěvy vodily k pacientům zdravotní sestry," odpovídá Marešová. Návštěvy se podle ní neevidovaly.

Věra Marešová během celé své výpovědi vypovídá klidně a vše podrobně popisuje. Marešová má obhájkyni ex offo, tedy dosazenou státem. Výpověď poslouchá vedle státního zástupce Františka Stibora také Jiří Císař, který zastupuje poškozené, zmocněnec Lužické nemocnice, novináři nebo dcera obžalované.

Marešová pracovala i na městském úřadě a končila na interně. Soudce se ptá na dosaženou atestaci. "Předurčuje mě na práci na kterékoliv intenzivní péči ve kterémkoliv oboru zdravotnictví," uvedla. "Já vzhledem k tomu, že mi je 54 let, nehrnula jsem se na vysokou školu. A jde také o to, jak který špitál práci zaplatí," dodala Marešová. Podle ní právě v Lužické nemocnici v Rumburku nebyla motivace studovat dál. Na interně působila od roku 2007.

Zdravotní sestra u soudu mluvila také o své kariéře a vzdělání. "Maturovala jsem v roce 1980, pak jsem nastoupila v Rumburku na chirurgii, ale protože jsem chtěla něco víc, odešla jsem do Prahy," uvedla Marešová k popisu svého kariérního postupu. Dcera se narodila obžalované v roce 1989. V roce 1995 zemřela matka obžalované, proto se prý i s dcerou do Rumburku vrátila.

"Výkony se občas psaly v půli směny nebo na konci, protože když byl fofr, zdravotní dokumentace nebyla na prvním místě… Mohlo se stát, že se někdy něco nezaznamenalo," dodala Marešová.

Podle Marešové se stávalo, že v některých dokumentacích pacientů nebylo vše. Vedení nemocnice ale v posledních letech chtělo, aby se do nich psalo téměř vše.

Sestry chodily na dvanáctihodinové pracovní směny. Podle Marešové bylo osm směnných sester. Během denní směny byly přítomny čtyři sestry a v noci dvě. Soudce žádá o jména sester. Podle Marešové byl "kádr stabilní".

Po hygieně u pacientů následovala podle Marešové snídaně a základní hygiena na pokojích, odběry, podání léků a podobně. "Pak byla velká vizita," pokračuje obžalovaná. Soudce si dělá poznámky, ostatní naslouchají.

Dále se soudce ptá na to, jak oddělení v rumburské nemocnici fungovalo. Marešová chod detailně popisuje.

Soudní líčení pokračuje. Soudce Roman Felzmann začíná otázkami na obžalovanou. Ptá se jí na její vzdělání a kde všude pracovala. Marešová popisuje, že kromě rumburské nemocnice pracovala například i v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Soudce nyní nařídil první přestávku. Bude se pokračovat zhruba v 10:20. Státní zástupce František Stibor odmítl během přestávky dotazy novinářů komentovat.

Marešová se opět vrací k úmrtí pacientky Kadlecové. "Příčinou smrti byl otok mozku a otok plic. O kaliu se mluvilo až později. Že kalia v krvi bylo 10,5, bylo dáno tím, že bylo podáno přímo do krve. To ale nevysvětluje, proč došlo k otoku mozku a plic," uvedla.

Marešová připustila, že mohla trpět syndromem vyhoření, jak napovídají znalecké posudky. Žila sama s dcerou a řešila nedostatek peněz. Brala si proto více služeb. Většina kolegyň podle ní odpracuje 30 až 40 přesčasových hodin měsíčně. "Sestry jsou permanentně přetěžovány," řekla

Marešová se teď dostala ke třem znaleckým posudkům. "Stříkačky nebo vaky byly vyměněné. Jak už jsem říkala, znalecký posudek pana Matlacha je tendenční. Výtahy z chorobopisů jsou vytaženy tak, aby dokázaly moji vinu," uvádí.  

Věra Marešová nyní říká, že draslík nepodávala u další pacientky ona, ale její kolegyně. "Navíc u ní šlo o jednoznačný infarkt," uvedla. "Prováděla jsem u ní běžné úkony a odmítám, že bych jí způsobila smrt," dodala. 

Věra Marešová se dále vyjadřuje k úmrtí dalších pacientů. Znovu upozorňuje na chyby, které neudělala ona, ale její kolegové - další zdravotní sestry nebo lékař.

Marešová dále uvádí, že osobní vztahy mezi zdravotními sestrami a doktorem Vondráčkem mají vliv na to, jak vypovídaly. Jedna ze sester je podle ní partnerkou lékaře, další si pronajímá jeho byt v Rumburku.

Bývalá zdravotní sestra dále detailně popisuje, jak probíhala záchrana této pacientky. "Já jsem prováděla srdeční masáž, doktor Vondráček jí dal dva výboje. Ty nepomohly. Paní Kadlecová poté zemřela. Myslím si, že jí měl dát jiné léky," uvedla.

Bývalá zdravotní sestra uvedla, že některé její kolegyně vypovídaly úmyslně proti ní. "S jednou z nich jsem měla dříve spor," uvedla Marešová.

"V mojí skřínce byla nalezena ampule dolsinu (silně návykového opiátu na tišení bolesti - pozn. red.)," uvedla Marešová a dodala, že ji tam ale musel někdo dát.

Smrt u pacientů nastala po podání kalia, říká státní zástupce.

Foto: Radek Nohl