Každý pátý senior zároveň ve výzkumu udává, že se sám podílí na jejich šíření, a více než 40 procent seniorů se přiznalo, že si neověřují informace ze svých oblíbených zdrojů.
"Výzkumy potvrzují, že většina seniorů přeposílá řetězové e-maily ráda a více než mladí lidé. Že se ve skutečnosti podílejí na šíření dezinformací, to neřeší, protože více než oficiálním novinám věří svým přátelům, známým či někomu z rodiny, kdo e-mail přepošle. Přepošlou ho tedy také, s důvěrou, že jde o hodnotnou informaci," říká Jan Bartoš, vedoucí vzdělávacího a kulturního centra pro seniory Elpida.
Dříve to bývaly nevinné snímky roztomilých zvířátek, legrácky či historické fotografie. Poslední dobou je ale vystřídaly tzv. hoaxy, tedy poplašné a nebezpečné řetězové zprávy, šířící dezinformace.
Senioři umí s internetem, nevyznají se ale v záplavě informací
Prudký rozvoj digitálních médií zastihl dnešní generaci 60+ nepřipravenou a snáze ohrozitelnou dezinformacemi a manipulacemi, uvědomili si tehdy v centru Elpida a s Nadací O2 začali pořádat osvětové besedy "Věřte nevěřte". Centrum rovněž změnilo svou vzdělávací strategii. Po dvanácti letech, kdy proškolilo desítky tisíc seniorů v používání počítače, přidalo i mediální a informační gramotnost.
"Mladší ročníky vyrostly s přicházejícími digitálními médii, naučily se pracovat s tím, co s sebou přináší za výhody i za rizika, a trochu lépe se v ní orientují. Starší generace do tohoto prostředí vlétla a je pro ni těžké se v něm vyznat," popisuje digitální propast PR manažerka Elpidy Lada Brůnová. Dříve je prý učili, jak zapnout počítač, jak používat myš či jak si založit e-mail. Nyní se od těchto základních dovedností dostávají spíše k pochopení, jak celý informační svět funguje.
"Většina seniorů už se na internetu pohybuje, umí si najít informace, ale potřebujeme je dovybavit dalšími dovednostmi k tomu, aby se tam pohybovali bezpečně, s rozvahou a určitým sebevědomím a aby například nenaskakovali na povrchní nebo falešné zprávy. Učíme je být odolní vůči manipulaci, ať již vizuální, či textové, vyznat se v informační záplavě - tedy třídit, přemýšlet, nepřebírat jen tak," popisuje Bartoš. Když se toto všechno naučí, mělo by to například snížit jejich sklon hromadně přeposílat řetězové e-maily.
Co jsou řetězové e-maily
- Fenomén řetězových e-mailů je překvapující především svým podceňovaným dosahem. Ovlivňuje desetitisíce lidí, což je srovnatelné s dosahem celostátního tištěného deníku střední velikosti.
- Funguje to tak, že si lidé mechanicky přeposílají e-mailové zprávy, které napsal někdo jiný. Obsah těchto zpráv je většinou bulvární, dryáčnický, útočící na emoce, někdy je apolitický (roztomilá zvířátka, přírodní scenérie), někdy je skrytě politický (retro-nostalgie), jindy je otevřeně a agresivně politický (podpora Miloše Zemana, útoky na některé politiky, Evropskou unii, NATO).
- Velmi často obsahuje demagogické manipulace (vytrháváním faktů z kontextu a záměrným zamlčováním jiných zásadních informací, které se problému týkají) nebo vyložené lži a smyšlené konspirační teorie.
- Celkové vyznění těchto zpráv směřuje stejným směrem, jakým míří ruská zahraničně-politická propaganda, tedy proti jednotě EU, proti NATO, proti USA a na podporu Ruska.
Zdroj: cesti-elfove.cz/retezove-maily
Foto: Shutterstock
Novináři si píší, co chtějí, myslí si část seniorů
Na svých kurzech Elpida rozkrývá celou oblast mediálního světa. Začíná tím, že vysvětlují, jakým způsobem vznikají v redakci zprávy či jaká je funkce editora. "Chceme, aby účastník našich seminářů měl představu, jak vznikají opravdu hodnověrné a relevantní informace, a nezastával oblíbené stereotypy jako 'Ti novináři si tam napíšou, co chtějí' nebo 'Píšou podle toho, jak se vyspí'. Mnozí mají utkvělé představy, že novinář píše podle nálady nebo že ho někdo zaplatí a on napíše, co si člověk přeje," vysvětluje šéf centra.
Součástí jsou také exkurze do redakcí či besedy s žurnalisty. Většina seniorů totiž prý nikdy žádného novináře "naživo" neviděla. "Je dobré, když se ho mohou vyptat, pochopit, o čem jeho povolání vlastně je a jak tvrdý to je chleba. Uslyší také, jak funguje redakce a jak složitým redakčním systémem musí článek projít."
Důležité je prý nepřesvědčovat a neříkat, co je špatně a co dobře, co si dotyčný má či nemá myslet. Spíše chtějí dodat chybějící informace, ukázat jim abecedu mediálního světa od editora po etický kodex, aby si senioři poskládali plastickou mapu ukazující vznik skutečných zpráv. "Lektor musí našlapovat velice citlivě, jakmile by se tématem stala politika, tak se celý kurz rozpadne. Nepodsouváme lidem naše přesvědčení, jsme apolitičtí, spíše vysvětlujeme mechanismy," říká k tomu Lada Brůnová.
K odhalení dezinformací a fake news vznikl v Elpidě i manuál "Věřte nevěřte". Pokud senior narazí na zprávu, o jejíž důvěryhodnosti pochybuje, měl by sledovat vyjmenovaná vodítka.
Třeba dohledatelnost autora a údajů o něm, informace z více zdrojů, prostor pro všechny strany, jichž se událost týká, fakta opřená o odborníky, neprosazování jedné a neočerňování druhé strany, ozdrojování fotografie, jež není manipulativně upravena a odpovídá obsahu článku, či oddělení názorů, komentářů a reklamy od zpráv. A také absenci záměrně vyvolávaných emocí s cílem někoho zmanipulovat a hlavně ho v jeho "nažhavenosti" přimět e-mail přeposlat. ("ČT nesmí odvysílat. Přeposílej!!! Krátce, stručně, ale výstižně!!! Sdílej, než to smažou!")
Pokud zpráva popsaná kritéria nesplňuje, patrně půjde o dezinformaci a neměla by se dále šířit.
Druhá strana letáku pak vysvětluje, proč by měl mít někdo zájem lhát - třeba proto, že si jen chce z někoho vystřelit, že ho baví sledovat, jak se fake news šíří společností a někdy i médii. Anebo proto, že je od toho někým placený, to pak jde o profesionální "trolly". Motivací šířit lži může být i finanční prospěch z prodané reklamy, osobní prestiž a popularita, ale také snaha ublížit a šikanovat v anonymním prostředí internetu či rozklížit společnost. "Cílem není pouze přesvědčovat a získávat podporu pro svou politiku, ale také znejišťovat a rozdělovat společnost skrze lži, manipulace a nenávist," upozorňuje leták.
Málokdo si uvědomuje, že se přeposíláním často velmi útočných a dehonestujících e-mailů podílí nejen na šíření lží, ale také na zmíněném ubližování, šikanování osob či rozleptávání společnosti a jejích hodnot. Nechápou, že je neznámý člověk na začátku "řetězu" zneužívá ke svým nekalým úmyslům či svému byznysu.
Ukázka dezinformačního řetězového e-mailu
Dezinformace z e-mailu:
" (…) Často jsme se divili, že ilegální muslimští migranti v Bosně a Hercegovině, kde čekají, aby pokračovali v cestě směrem do EU, mají kapsy plné peněz a nejnovější smartphony. Teď jsme našli odpověď! Píše se na slovinském webu Nova24tv. Uživatelé sociálních sítí nás upozornili, že nelegální migranti při čekání na povolení pokračovat v jejich cestě do západní Evropy jsou financováni pomocí bankovních karet společnosti MasterCard s logem EU a agentury pro uprchlíky Organizace spojených národů UNHCR.
Co je znepokojující, je skutečnost, že na bankovních kartách nejsou žádná jména a příjmení. Financuje tak EU přímo penězi daňových poplatníků násilí,
které islámská invaze s sebou přináší do evropských zemí? Podle policejních úředníků, tito přistěhovalci jsou dobře vybaveni novými, vysoce kvalitními
botami a turistickým oblečením, chytrými telefony a dokonce i zbraněmi. Během zastávek ve východní Evropě si vybírají hotovost v bankomatech a hromadí další zásoby. (…)"
Skutečnost (Jan Cemper, Manipulátoři.cz):
Tyto karty nejsou žádnými kartami pro uprchlíky po Evropě, ale kartami, kam jsou směřovány dávky v hmotné nouzi v Řecku. Jejím účelem je naopak, aby jedna a ta samá osoba (nebo rodina) nedostala podporu několikrát v různých azylových táborech.
"Záznamy o kartách jsou měsíčně aktualizovány, aby se zabránilo duplicitě a podvodům při zachycování uprchlíků. Peníze jsou dobíjeny pouze uprchlíkům a žadatelům o azyl, kteří jsou fyzicky přítomni v Řecku. Jen ti obdrží peníze. V opačném případě jsou karty automaticky zrušeny," píše UNHCR. Karty jsou používány výhradně v Řecku a není možné, aby si z nich uprchlíci vybírali peníze kdekoliv jinde než v Řecku. Peníze na kartě jsou výhradně určené na nákup potravin, hygieny nebo dopravy po Řecku a výhradně platbou kartou. Lze z ní vybírat v hotovosti jen omezenou částku.
(Zdroj: manipulatori.cz)
Řetězáky horují za Zemana, Babiše, SPD a Rusko
"Většina lidí, kteří obsah šíří, jsou oběti, nikoliv viníci," upozorňuje Bohumil Kartous, mluvčí Českých elfů, kteří se rozhodli s trolly bojovat a snaží se monitorovat dění na dezinformační scéně i poukazovat na organizace či jedince, kteří si z této činnosti vytvořili byznys. Podle zjištění elfů tato scéna vytváří stovky různých obsahů měsíčně, frekvence se může měnit v závislosti na globálních událostech i vývoji české politické scény.
"Pokud dojde k eskalaci konfliktů, které následně zvýší míru imigrace z postižených zemí, dá se s velkou pravděpodobností předpokládat nárůst dezinformační frekvence na toto téma. Stejně tak v případě místních politických událostí, zejména v souvislosti s možným ohrožením těch politiků a stran, kteří z dezinformačních a konspiračních kampaní profitují. V Česku je to zejména SPD a dále konkrétní politické figury, jako premiér Babiš či prezident Zeman," vyjmenovává Kartous.
Hlavní "filozofie" řetězových e-mailů je prý stále stejná a shodná: "Špatná EU, špatné NATO, špatné neziskovky, špatný aktivismus, například v souvislosti s klimatickými změnami či imigrací. Naopak dobré Rusko, ale třeba i dobrý Orbán," uvádí.
Většina obsahu má podle něj ať již primárně, nebo sekundárně politický kontext, tedy až na fenomén "antivakcinačního hnutí" a částečně i tzv. "chemtrails", tedy údajné snahy vlád některých zemí ovlivňovat zdraví a psychiku obyvatelstva spadem z leteckých zplodin.
Obsahy se prý liší svou důvěryhodností. "Například jednou z nejkomičtějších zachycených dezinformací je seznam tradičních zvyků, které se údajně Evropská unie chystá zakázat kvůli údajné závadnosti: české Vánoce, české Velikonoce, českou zabijačku či líbání pod rozkvetlou třešní. Jakkoliv se to může zdát těžko uvěřitelné, v informačním chaosu může být pro některé příjemce skutečně velmi těžké rozlišit, co všechno je vlastně možné."
Bohumil Kartous také upozorňuje, že v českém prostoru dochází k profesionalizaci v konstrukci a šíření dezinformačních a konspiračních obsahů, profesionalizaci sdíleného obsahu. Ten je, jak říká, obvykle společný pro jednotlivé webové zdroje, obsahy sdílené na sociálních sítích i prostřednictvím řetězových e-mailů. "Texty, které v poslední době zachycujeme, jsou často produktem profesionálního copywritingu, zejména v případě, že jde o obhajobu konkrétních politických zájmů. To nabízí hypotézu, že za produkcí a šířením těchto obsahů je nějaký zištný zájem, nikoliv spontánní snaha o alternativní vysvětlování reality."
Na globální úrovni jsou prý pak pozorovány snahy o tzv. mikrotargeting (detailní zacílení), tedy využití on-line nástrojů k identifikaci adresátů, jejich postojů a následné snaze přizpůsobit obsah a formu tak, aby byly takovou cílovou skupinou přijaty.
Elfové rovněž rozkrývají a identifikují osoby, které jsou v rámci dezinformační scény vysoce aktivní, a jejich profily předkládají ve svých pravidelných měsíčních reportech. "Většinou jde o lidi napojené na populistické politické strany nebo dezinformační zdroje. Mohou to být lidé, kteří jsou frustrovaní okolnostmi svého života a našli v šíření dezinformací a manipulací levný zdroj pozitivní zpětné vazby, a tedy dopaminu, mohou to být užiteční idioti, kteří jsou přesvědčeni o tom, že pomáhají evangelizovat 'slepou' veřejnost, mohou to být najatí žoldáci, tzv. trollové," líčí Kartous.
Nedá se však jednoznačně říct, kdo skutečně stojí za zadáním, jež tito lidé naplňují, a stojí-li za ním někdo. "Obsah šířený weby transparentně financovanými z Ruska je z tohoto hlediska lépe čitelný než obsahy produkované bez jednoznačné identity zdroje," vysvětluje.
Čeští senioři jsou v tomto kolosu "řadovými pěšáky", kteří oblíbené řetězáky většinou posílají v dobré víře - chtějí své blízké varovat, poučit, vyvést z "omylu". Z komunismu mají zakódováno, že oficiálním médiím se nedá věřit a že je třeba najít alternativní zdroje a spoléhat se na "šuškandu" mezi obyčejnými lidmi. Navíc od malička slýchávali, že "na každém šprochu je pravdy trochu".
Hromadné přeposílání e-mailů je celospolečenský problém
"Seniorů přibývá, jsou křehkou cílovou skupinou. Do školy chodili v 50. letech, kdy mediální vzdělávání z logiky věci nebylo v osnovách. Jedná se také o významnou voličskou základnu, která má svoje specifika a životní problémy. Hromadné přeposílání řetězových e-mailů seniory je tedy celospolečenský problém. A celospolečenským zájmem tudíž je něco s tím dělat," říká šéf centra Elpida Jan Bartoš s tím, že úspěšná mise v této oblasti může pomoci celé společnosti.
Podle IT lektorky Elpidy a mentorky počítačové a digitální výuky Martiny Kovaříkové-Lalákové je vzdělávání starých lidí perspektivní a lze v něm dosáhnout výrazných výsledků. "Na rozdíl od mladších studentů už senioři mají na čem stavět, mají své životní zkušenosti. Může být jednodušší něco jim vysvětlit, lektor s nimi může na nějaké téma diskutovat. Navíc jdou do hodiny s tím, že už konkrétně vědí, co se chtějí dozvědět, mají i připravené otázky. A na rozdíl od studentů na kurzy nemusí chodit, je to jejich zájem a aktivně se touží něco dozvědět. Jsou zkrátka zapojenější," popisuje lektorka. "Jen je potřeba být trpělivý a opakovat klíčové pojmy," upřesňuje.
Podle,Lady Brůnové by také jejich výuka měla být intenzivní a dlouhodobější, aby došlo k systematičtější změně a novým návykům, což bývá v tomto věku složitější. "Zvyk je železná košile a člověk má tendenci sklouznout zpátky k tomu, jak byl zvyklý fungovat," říká.
Bohumil Kartous, bojující se svými elfy proti dezinformacím, nemá nějakou evidenci, která by ukazovala, že čeští senioři začínají být díky všemožným kurzům, osvětovým besedám a antidezinformačním materiálům odolnější proti manipulacím a fake news. Zná prý jen jednotlivé příběhy, kdy děti či vnuci vysvětlili svým rodičům a prarodičům podvodný princip řetězových e-mailů a jejich tendenci věřit alternativním zdrojům přemohli předplatným seriózního média či jeho pravidelným doporučováním coby primárního zdroje informací.
Navíc jak Kartous upozorňuje, zdaleka nejde jen o seniory. "Rozumím lidem, kteří hledají alternativní či bližší způsoby, jak pochopit okolní svět, nedivím se. Představa, že jsem součástí jakési sítě vzdoru, takřka disentu, jenž protestuje proti nedůvěryhodnosti tradičních informačních zdrojů, je pochopitelná, zejména v posttotalitní zemi. Vždyť oficiální zdroje v totalitě byly ze samé podstaty nedůvěryhodné," říká.
Stejně tak lze podle něj pochopit, že se člověk identifikuje s představou či postojem, jež jsou mu bližší, protože to sdílejí jeho vrstevníci, kamarádi. "Děláme to všichni, všichni se dopouštíme určitého zkreslení v našem uvažování. Jde ovšem o míru, v jaké se to děje. Měli bychom vždy uvažovat nad obsahem. I na internetu jsou totiž šmejdi, kteří se sice tváří, že vám chtějí něco dát, ve skutečnosti ale chtějí svou cílovou skupinu zneužít. Podvodní prodejci hrnců a vysavačů jsou jen jednodušeji odhalitelní," uzavírá.
