Praha - S překvapivým zjištěním přišla nová vědecká studie, která mapovala dopady ekonomické krize z roku 2008 na počet sebevražd.
Výsledky totiž sice potvrdily souvislost mezi ekonomickými faktory a počtem úmrtí i to, že s postupující krizí jejich počet rostl, odhalily ale také fakt, že strmý nárůst počtu sebevražd začal již v roce 2007 a předcházel tak až o 2 roky ekonomickým projevům vlastní globální finanční krize. Vysvětlení pro tento jev ale zatím vědci nemají.
Studie probíhala v 29 evropských zemích, za Českou republiku jsou spoluautory studie vědci Cyril Höschl a Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), který se studiu sebevražd a jejich prevence systematicky věnuje.
Pokles přerušila krize
"Studie potvrdila velmi pozitivní fakt, že mezi lety 2000 až 2011 ve všech evropských státech (s výjimkou Slovenska) sebevražednost klesala. Tento klesající trend však byl přerušen strmým nárůstem v období kolem ekonomické krize," vysvětluje Jiří Horáček z NUDZ.
Podle nových poznatků došlo začátkem krize, která naplno propukla 15. září 2008 bankrotem investiční banky Lehman Brothers a následným šokem akciových trhů, skutečně k vzestupu počtu sebevražd. Jejich počet ale začal strmě stoupat již v roce předchozím.
"Vzestup sebevražd tedy předcházel o rok a půl prvním projevům ekonomické recese, a začal dokonce o dva roky dříve, než se ekonomická krize projevila v nárůstu nezaměstnanosti," dodává Horáček.
Vztah mezi ekonomickou recesí a sebevraždami se tak zdá být mnohem složitější, než se původně zdálo. "Zjištění tak opravuje původní jednoduchá očekávání, že jasná příčina, tedy například nezaměstnanost, přímočaře podmiňuje počet sebevražd jako následek," vysvětluje Horáček.
Chyba to není
Nejpravděpodobnější vysvětlení je tedy to, že oba jevy (ekonomická recese a nárůst sebevražd) měly nějaký společný tajemný důvod, který bychom mohli datovat nejspíše do období kolem roku 2006.
Výsledky podle něj také nemohou být výsledkem chyby nebo náhody, stejná čísla totiž potvrzují výzkumy z ostatních evropských států nebo z USA. Nepravděpodobná je podle něj také možnost, že by lidé předem tušili, že se blíží krize, a že tedy například přijdou o práci. "Na to je 1,5 až 2 roky příliš dlouhá doba," dodává Horáček s upozorněním, že krizi takového rázu nikdo nečekal.
"Nejpravděpodobnější vysvětlení je tedy to, že oba jevy měly nějaký společný tajemný důvod, který bychom mohli datovat nejspíše do období kolem roku 2006," vysvětluje Horáček.
Muži se zabíjejí častěji
Sebevražednost je podle autorů studie velmi složitý a na celospolečenské úrovni velmi obtížně uchopitelný jev.
Míra rizika závisí na řadě faktorů, jako je pohlaví (muži takto ukončí svůj život několikanásobně častěji nežli ženy), etnické a kulturní vlivy, nezaměstnanost, spotřeba alkoholu, religiozita, rozvodovost, geografické vlivy, ekonomická prosperita a v neposlední řadě také dostupnost účinných sebevražedných prostředků (především střelných zbraní či v některých zemích pesticidů).
Nejčastěji "zabíjí" psychická porucha
"I přes složitost problematiky víme bezpečně jednu věc. Nejvýznamnějším faktorem, který se podílí na riziku sebevraždy, je duševní nemoc. 90 procent všech obětí sebevraždy jsou lidé, kteří strádají některou z duševních poruch. Nejčastěji jde o depresi a další poruchy nálady," dodává Horáček.
Pokrok v léčbě a včasné diagnostice těchto potíží pak vysvětluje celkově sestupný trend sebevražednosti, který byl v Evropě přerušen právě až těsně před krizí.
