Praha - Ve své pracovně v Pařížské ulici má stejný starožitný nábytek, jako míval v legendárním "zámečku" na pražské Lhotce. Ani asistentku nezměnil. "Jsem docela konzervativní," říká Tomáš Pitr v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Pražský byznysmen, jenž se stal veřejně známým již na přelomu tisíciletí, kdy podnikal po boku později zavražděného "kmotra" Františka Mrázka, tři roky veřejně nepromluvil, teď se rozhodl udělat výjimku. "Vadí mi, když někteří lidé zneužívají mé jméno v politickém boji a interpretují aktuální kauzy zcela jinak, než se staly," uvádí muž, kterého si veřejnost pamatuje i jako člověka, který se tři roky skrýval před trestem za nezákonné krácení daní, až byl lapen ve Švýcarsku a po tamní vazbě se stěhoval do českého vězení.
Jako podnikatel v minulosti bojoval o ovládnutí podniků Unipetrol a Setuza s nynějším šéfem ANO Andrejem Babišem, dnes se překvapivě staví na stranu "konkurenčního miliardáře". Neztotožňuje se s názorem, že by Babiš, exministr financí, skrze finanční správu likvidoval nepohodlné firmy. Má na mysli hlavně aktuální případ kolem opavské firmy FAU, obchodující s pohonnými hmotami, o níž Babiš na tajně pořízené nahrávce prohlásil, že na ni jeho lidi "klekli" a že za ní stojí "zločinecká banda" kolem Pitra.
Tomáš Pitr je zmiňován i v souvislosti s kauzou už dříve úředníky zlikvidované ústecké firmy na výrobu biopaliv Kratolia. "Nehájím Babiše, hájím sám sebe," tvrdí Pitr, ale zároveň si svého dávného rivala dokáže docela dobře představit na postu českého premiéra.
Co máte společného s firmou FAU?
Prakticky nic, určitě v ní nemám žádný podíl. Potkal jsem se s ní jen při prodeji skladu pohonných hmot v bavorském Kraillingu, v tom známém případu, v němž jde o vrácení české nafty na české území. O mně se ví, že působím na straně těch, co ten areál koupili. Pro převoz nafty z Kraillingu bylo nutné najít v Čechách firmu, za níž by byly nějaké reference.
A jelikož jsem se v minulosti dvakrát nebo třikrát při nějakém nevýznamném obchodu viděl s panem Vojtěchem Csabim, spolumajitelem FAU, napadlo mě oslovit právě jeho.
V té době jsem o něm byl nedostatečně informován, je to moje vina, později mě překvapil svou - jak to slušně říct - naivitou. FAU měla pomáhat s odvozem české nafty, nakonec ale nepomáhala, vyřešili jsme to jinak.
Máme zde dvě protichůdné verze: podle první je firma FAU zločinecká banda, podle druhé byla s pomoci zajišťovacích příkazů bezohledně zlikvidována finančními úředníky podřízenými Andreji Babišovi. Která je pravdivá?
Je sice pravda, že berňáci svým poněkud neomaleným jednáním firmu FAU zlikvidovali, ale přesto podle mě větší část viny leží na panu Csabim, který něco sliboval, ale nesplnil. Což je takový jeho osobnostní rys, jak jsem se přesvědčil.
I já jsem se zajímal o pozadí celého případu. Mluvil jsem i s dalšími společníky FAU, ne pouze s panem Csabim, který se teď pasuje do role téměř jediného majitele, přitom mu patří jen čtvrtina firmy. Jde o rodinu Urbanských a ti mají na věc jiný pohled. Podle mých informací finanční správa více než rok jednala s FAU a s panem Csabim, aby firma kvůli rostoucím obratům adekvátním způsobem navýšila celní garance, a pokryla tak rizika státu. Ale pan Csabi to nebyl schopen zařídit. Přes několik výzev finančního úřadu prostě nekonal. K tomu tam byl ještě onen medializovaný spor o zaplacení dvousetmilionové daně. Proto finanční správa zasáhla, už jí došla trpělivost.
Tomáš Pitr (46)
Podnikatel, který od začátku devadesátých let obchodoval s potravinami a s nemovitostmi. Nejdříve v malém, od roku 1994 skrze firmu Balírny Praha a První západočeskou společnost pro kapitálový trh. V roce 1999 se seznámil s podnikatelem Františkem Mrázkem a na jeho popud se začal angažovat v ústecké firmě Setuza (kterou v té době z pozice šéfa představenstva ovládal Mrázkův přítel Jan Gottvald). Kvůli Setuze, kterou po pádu IPB "vyrval" z vlivu nástupnické ČSOB, se nakonec dostal do ostrého konfliktu se zástupci státu. Nedobré vztahy s některými politiky ČSSD vygradovaly během privatizace Unipetrolu, kde se Pitr též angažoval. Kvůli krácení daní, jehož se měl se svými společníky dopustit v polovině 90. let, byl nejdříve odsouzen na 8,5 roku do vězení, později mu byl trest snížen na čtyři roky. Trest ale nenastoupil a v roce 2007 utekl do zahraničí. Tři roky se skrýval ve Švýcarsku, kde byl později dopaden. Zhruba 1,5 roku strávil ve švýcarské vazbě, rok ve českém vězení. V listopadu 2012 byl za dobré chování podmínečně propuštěn. Teď se oficiálně vydává jen za poradce, byť řada byznysmenů je přesvědčena, že mnohé firmy skrytě ovládá.
Byli tedy státní úředníci v právu?
Já být na jejich místě, řešil bych to asi trochu jinak, méně tvrdě. Ovšem, když znám pana Csabiho, tak se vlastně finanční správě moc nedivím.
Schvalujete i celou praxi zajišťovacích příkazů, s jejichž pomocí už byly finanční správou zlikvidovány desítky či spíše stovky českých firem?
Považuji za velkou škodu, že až teprve nedávno přišlo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který zcela jasně řekl, že odběratel nemůže ručit za zaplacení daně z přidané hodnoty, když ji dodavatel neodvede. Jedině v případě, že dodavatel je na seznamu "nespolehlivých plátců", jejž sestavil sám finanční úřad. Pokud tedy můj dodavatel na seznamu nespolehlivých plátců není, tak nemohu být trestán za to, že jsem si jej špatně prověřil. Bohužel, toto zcela logické soudní rozhodnutí přišlo hodně pozdě.
Osobní motivaci za Babišovým jednáním v kauze FAU nevidíte?
Pana Babiše znám 15 let, že by někdy ve větším obchodoval s pohonnými hmotami, to si nejsem vědom. Určitě v tom nebyl konkurenční boj, to lze vyloučit. Mluví se i o tom, že měl údajně zájem o areál FAU v Přerově, jelikož je součástí jeho chemičky Precheza. Ale ani ti další společníci firmy FAU, rodina Urbanských, neví nic o tom, že by někdo chtěl ten areál kupovat. Jako důvod zajišťovacích příkazů mi to přijde velmi nepravděpodobné.
Bráníte pana Babiše. To bychom u člověka, který v minulosti s Babišem bojoval o Unipetrol a o Setuzu, nečekali.
Já říkám jen pravdu. Mně vadí, že je zneužíváno mé jméno v politickém boji proti Babišovi. Kdybych si myslel, že za tím vším Babiš skutečně je, tak bych jej nehájil.
S pomocí zajišťovacího příkazu byla zlikvidována i firma Kratolia v Ústí nad Labem, také s vámi spojovaná, která vyráběla biopaliva a byla přímým konkurentem Babišova lovosického Preolu. To bylo také čisté?
Faktem je, že působím jako poradce v sousední ústecké firmě Energy, která byla klíčovým dodavatelem Kratolie - dodávala jí elektřinu, páru i vodu. Spolupracovali jsme s Kratolií, radili jí, měli jsme k ní opravdu blízko, to je pravda, ale ani za tímto případem nevidím primárně Babiše. To by totiž musel řídit i policii. Byla to policie, která v roce 2015 iniciovala zákrok v Kratolii. Finanční úřad byl pouze přizván k policejní akci. S finančním úřadem měla Kratolia vždy velmi korektní vztahy, tam nebyl žádný problém.
Ale Babišův Preol přišel v zásadě o jediného konkurenta na trhu.
Přišel, ale myslím, že Babišovy dodávky methylesteru řepkového oleje do státního Čepra nijak zásadně nestouply. Kratolii nahradili dodavatelé ze zahraničí, Babiš se svým Preolem ani neměl další prostor ke zvýšení kapacity výroby.
Když se černovlasý přebarví na blonďáka
Neříkáte to všechno jen ze strachu, protože Babiš má teď politickou moc a není dobré jej dráždit?
Ale já s Babišem vlastně nikdy skutečný konkurent nebyl. Pět let jsme spolu obchodovali, když nám do Setuzy dodával řepkové semeno v hodnotě několika miliard korun. Z hlediska dodávek plnil své povinnosti a já zase z hlediska placení. Z obchodu s ním tedy mám zkušenosti v zásadě dobré, takzvané válčení je spíše mediální záležitost. Ano, měli jsme v jednu dobu zájem o stejné podniky - Unipetrol a Setuzu - nakonec je nemá nikdo z nás. Prohráli jsme oba. Je to lepší pro psychiku, jako když sparťané mají radost, že prohrála i Slavia (smích).
Tedy historické usmíření?
Ne, to vůbec ne. Já jenom vyvracím novinářské omyly. Neobhajuji jej. To neznamená, že Babiš neudělal spoustu jiných lotrovin, o kterých se ani nepíše.
Není asi pochyb o tom, že se pan Babiš v roli politika dostal do bezprecedentního střetu zájmů, jaký nemá v dějinách této země obdoby.
Konflikty zájmů tady určitě jsou, můj názor je na druhou stranu takový, že je lepší, když stát řídí lidé, kteří mají s řízením zkušenosti, než lidé jako pan Sobotka nebo Nečas, kteří v životě nic většího neřídili. Když někdo ve dvaceti vstoupí do politiky a ve čtyřiceti je premiérem, je to pro mě zcela odpudivý případ.
Teď myslíte pana Sobotku?
To je jedno, třeba i Grosse.
Myslíte toho premiéra Grosse, kterého si Babiš údajně kdysi vodil jako loutku?
Ano, a z toho můžete lehce dovodit, že pana Babiše opravdu nechráním. Já jen říkám, že lidé, kteří nemají zkušenosti z reálného života, by neměli řídit nic, natož stát.
Vy byste tedy Babiše za riziko pro společnost neoznačil?
Já k tomu neříkám ani ano, ani ne. Je mi to vlastně jedno.
Ani jeho chování v kauze Čapí hnízdo, kdy si zažádal o dotace, které měly být jen pro malé firmy, za podvodné nepovažujete?
Mě jenom překvapuje, že mu to za to stálo. Obecně jsem nepřítelem dotací a myslím si, že ty podmínky jsou často tak nesmyslné, že jsou až nesplnitelné. Proto se to různě ohýbá. Evropská unie vám nakáže - obrazně řečeno - že musíte být černovlasý, abyste dostal peníze. Jelikož jste blonďák, tak jdete k holiči a obarvíte si vlasy načerno, abyste podmínkám vyhověl. To je i tento případ. Je to podvod? Úprava formuláře, abych vyhověl nesmyslným požadavkům EU, mi jako diskvalifikace pro politickou funkci nepřijde.
Očišťovat českou společnost od korupce chce člověk, který minimálně od dob opoziční smlouvy byl nedílnou součástí onoho starého mocenského systému. Mluvil často o tom, jak si platí některé poslance a jak málo toho pro něj dělají. Vy to asi víte lépe než kdo jiný. Není to paradox?
Paradox ano, ale všechny velké podniky na celém světě jsou součástí mocenského systému. A proto byl i Babišův Agrofert. A já nepřestanu tvrdit, že je lepší, když ten stát řídí někdo, kdo má zkušenosti. Ale netvrdím, že to musí být Babiš.
Nejlepší byla Jugoslávie
Česká společnost se někam posouvá, zatím nevíme kam. Myslíte, že půjdeme cestou jako Polsko a Maďarsko, kde jsou oklešťovány demokratické instituce a přichází vláda pevné ruky?
Já bych vládu pevné ruky silně doporučoval. Nechtěl bych, abychom dopadli jako USA, kde lidé s modrými a červenými mávátky rozhodují o tom, kdo bude prezidentem. Jestli to někdo považuje za demokracii, já rozhodně ne. Spíše bych dnes hledal inspiraci někde na Východě.
Tedy polostátní ekonomika?
Co je to za kapitalismus, když mnozí naši podnikatelé mají všechny své příjmy jen z veřejných zakázek? Co je to za kapitalismus, když o vašem úspěchu rozhoduje výše dotací, regulovaných cen nebo výchylky v kurzu koruny? Tak to ty podniky mohou být už rovnou státní. Já nehájím komunismus, nehájím nesvobodu, nehájím železnou oponu, ale kdybych hledal ideální ekonomický systém v minulosti, byla by to asi Jugoslávie. Drobné podnikání by mělo zůstat zachováno, ale velké podniky by měl vlastnit stát.
Dost překvapivé z vašich úst.
Já vím, že mluvím trochu proti sobě, ale to není o tom, co mně zrovna vyhovuje, ale co by bylo lepší pro lidi.
Ale vždyť vy si to snad pamatujete, jak to fungovalo. To rozkrádání státních podniků, neinvestování a život z podstaty, nebo už ne?
Vždycky budou nějaké problémy, ale alespoň ten systém byl funkčnější. Tady se už 20 let řeší Pražský okruh a pořád se neví, kudy vlastně povede. Je to tristní.
Moje babička byla kapitalistka, mé rodině sebrali majetek, kvůli komunistům jsem nemohl studovat, jezdit do zahraničí, ovšem si také pamatuji, že komunisti rozdali lidem miliony bytů, také vím, že stát se dříve nezadlužoval. V roce 1989 bylo všechno státní, stát neměl žádné dluhy, jen pohledávky. Uběhlo téměř 30 let, stát nemá už téměř nic a dlužíme 2,5 bilionu korun. Kde je ten pokrok?
Budete snad letos volit komunisty?
To ne, to by mě máma asi vydědila (smích). Dopadne to asi tak, že nebudu volit vůbec. Nemám nějakou jasnou preferenci. Určitě ne některou z těch tradičních stran, jako je ČSSD a ODS.
Byty u Mnichova místo skladu nafty
Řekněte raději něco o svém současném byznysu. Jak už jsme naznačili, úzce spolupracujete s firmou Krailling Oils Development, která koupila v Bavorsku areál se skladem pohonných hmot. Chcete i vy obchodovat s PHM?
Možná si někdo myslí, že ten projekt je pro nás zajímavý jen kvůli pohonným hmotám, ale uvědomte si, že je to téměř 2,5 milionu metrů čtverečních na okraji Mnichova.
Vidíte tam tedy příležitost pro developerský projekt, pro nějakou bytovou výstavbu?
Myslím, že část toho areálu by pro tyto účely využitelná byla. Možnosti budoucího zhodnocení jsou velmi široké.
Proč se toho nechopili Němci, ale Češi?
Souvisí to s českou naftou. Složitost toho případu byla taková, že bylo nutné uzavřít řadu poměrně rizikových dohod - na české i německé straně - aby to do sebe "zaklaplo".
A vaše konkurenční výhoda je v čem?
V tom umění lavírovat na hraně. A teď je situace taková, že ten obchod je už z nějakých 98 procent ve finále a zdá se, že to opravdu zaklaplo.
Vy asi rád děláte byznys na hraně.
Já potřebuji adrenalin ve všem. Čím problematičtější situace, tím více mě to láká. Vymyslet to tak - když je více stran sporu - aby všichni odešli jakžtakž spokojeni, samozřejmě já nejvíc (smích). Nazval bych to umění vyvažování. To je moje parketa.
Kdy jste třeba vyvažoval?
Mockrát. Třeba v případě sporů o palác Blaník na Václavském náměstí. Nebo ve firmě Datart, kde jsem vyvažoval spory mezi společníky poté, co zemřel zakladatel Pavel Sláma a vážně hrozilo, že vdově po panu Slámovi bude při převádění majetku ublíženo. Teď řeším jeden podobný případ.
A co další byznys? Nikde nejste moc vidět.
Já jsem takový celoživotní poradce (smích). V minulosti jsem radil spoustě firem s nákupem pozemků na lukrativních místech Česka, protože jsem dobře tušil, že je to komodita, kterou nelze nafouknout a jejíž cena jen poroste. A mám tak dnes vztah s hromadou vlastníků a společnými silami na těch pozemcích rostou obchodní centra, byty a podobně. V Čechách i na Moravě.
Konkrétnější být nechcete?
Úplně ne.
Protože je jméno Pitr stále kontroverzní?
Je kontroverzní, asi i oprávněně, protože jsem se často pohyboval na té hraně, aby to zaklapávalo. A to samozřejmě hromadě lidí vadí.
Myslíte, že někdy můžete své jméno očistit?
Nejsem si jistý, vzhledem k tomu, že jsem byl i ve vězení. Sice jsem státu i dost pomohl - třeba teď s tou naftou za miliardu z Kraillingu, kdy bylo třeba vynaložit dost osobního hrdinství, nejen mého, ale pořád bude převažovat názor, že Pitr je zločinec. Jak jste jednou v nějaké škatulce, těžko se dostanete do jiné.
Pořád budete brán i jako ten, co dělal s Frantou Mrázkem.
Já jsem si s Frantou byl samozřejmě blízký, ale kromě jediné relativně okrajové firmy - Pivovar Eggenberg - nebyl mým společníkem. Poznal jsem se s ním až někdy v roce 1999, ale hodilo se mnohým dělat z nás obou zločince, když se v letech 1998 až 2005 konaly ty skutečné zlodějiny. Extrémně levná privatizace České spořitelny, Mostecké uhelné, OKD či IPS - to bylo třeba zamaskovat, a tak ukazovali na nás s Fandou, relativně malé podnikatele, že my jsme ti lotři. Až dnes se ukazuje, že to bylo úplně jinak.
Jsem asociál, mám rád anonymitu
Tomáš Pitr má teď soudem zakázáno působit ve statutárních orgánech firem. Co se pro něj změní, až zase bude moci?
Nic, já jsem soudci řekl, že kdyby mi dal v tomhle směru doživotí, tak se na něj zlobit nebudu. Já už nechci být u těch vrcholných rozhodnutí, nemusím být nikde předsedou představenstva, byl jsem mladý a blbý, když jsem po tom prahnul. Mohu dělat dál jen poradce, mohu být pouze akcionář, možná někde v dozorčí radě. To mi stačí.
Žijete střídavě v Česku a ve švýcarském Svatém Mořici. Co vás tak táhne do Alp?
Švýcarsko je sice země plná uprchlíků, naštěstí na těch horách je jim zima. Obecně je tam mimo sezonu málo lidí, i rodilí Švýcaři sedí spíše doma, což mi vyhovuje. Jsem vlastně asociál a líbí se mi anonymita. Jazyk také moc neumím, tak se tam s nikým ani nebavím. Rád lyžuji, jezdím na kole, dělám túry po ledovcích. Zvykl jsem si na tu švýcarskou přírodu během těch tří let, co jsem byl na útěku.
Na vězení si lze také zvyknout?
Měl jsem jistou výhodu, že jsem šel do vězení z toho útěku, adrenalin jsem měl už hodně snížený, ne ten útěkový, nýbrž ten byznysový. Když jste tři roky osamocený, i své blízké vídáte jen sporadicky, nepřijde vám to jako výrazná změna, když vás zavřou mezi čtyři stěny.
Myslíte, že by se s kriminálem psychicky vyrovnal i tak aktivní a extrémně pracovitý člověk, jako je Andrej Babiš, pokud by byl odsouzen?
To lze těžko odhadnout. Když jste ale zvyklý brzy ráno vstávat a jít do práce, tak je to strašné. Zvlášť v té vazbě, ten výkon trestu je už snesitelnější.
Je schopno české vězení člověka napravit?
Vězení je u nás jen trest, náprava tam neexistuje. Správná basa by byla taková, u níž by bylo dvacetihektarové pole, kravín a vepřín, lidé by se museli naučit starat sami o sebe. Většina vězňů totiž dojíždí na to, že nezná reálný život.
Už nikdy více?
To nikdo říct nemůže, stačí blbě odbočit, někoho srazíte na přechodu a jste tam i vy. Ale já už bych rozhodně nechtěl.
