Rozhovor o potratu: Chci odškodné, moje dcera žije

Lenka Smyčková
28. 2. 2008 13:00
Výpověď matky, která žaluje porodnici

Brno - Ke Krajskému soudu v Brně míří spor, který v České republice nemá zřejmě srovnání. Žena žaluje porodnici.

Ne však proto, že by o dítě přišla nebo se jí narodilo postižené. Viní nemocnici v Jihlavě z toho, že se jí dcera před sedmi lety vůbec narodila.

"Musela jsem na mateřskou a čtyři roky mi tenkrát chyběl příjem," říká žena a žádá od nemocnice v Jihlavě odškodné tři sta tisíc korun.

O svá dvojčata tehdy totiž nestála. Proto zamířila do jihlavské nemocnice na interrupci. Jenže ta se podařila pouze napůl. Jeden zárodek zákrok přežil a žena byla dál těhotná, aniž by to v tu chvíli tušila.

Sněmovna poslala do Senátu návrh zákona o výzkumu kmenových embryonálních buněk. Ilustrační fotografie.
Sněmovna poslala do Senátu návrh zákona o výzkumu kmenových embryonálních buněk. Ilustrační fotografie. | Foto: Aktuálně.cz
Příběh o potratu:
Matka žádá odškodné. Má zdravé dítě, které nechtěla

Matka poskytla Aktuálně.cz rozhovor, jehož téměř doslovný přepis teď přinášíme. Její jméno i adresu má redakce k dispozici. S ohledem na psychiku malé dcery se však redakce rozhodla bližší informace o jejich identitě nezveřejňovat.

Hrozí totiž nebezpečí, že se dcera dozví, že ji máma nechtěla. "Kdyby se to stalo, je vysoce pravděpodobné, že se objeví nějaká psychická nemoc," varuje dětská psycholožka Taťjana Horká z Brna.

A: Co se tehdy před osmi lety vlastně stalo?

Otěhotněla jsem. Čekala jsem dvojčata. Byla jsem mladá a děti jsem ještě nechtěla. Šla jsem na interrupci. Myslela jsem si, že je vše v pořádku. Jenže za měsíc mi na prohlídce na gynekologii řekli, že jsem pořád těhotná. Že jedno dítě čekám.

A: Co se dělo potom?

Já jsem tenkrát studovala a bydlela jsem u rodičů. S otcem dítěte jsme byli v podstatě ještě sami děti. Hned jsme se rozešli. Na potrat už bylo pozdě. Musela jsem si dítě nechat. Jenže kvůli interrupci nebylo jisté, jestli bude dítě zdravé. Celé těhotenství jsem musela jezdit k doktorovi až do Brna.

A: Bylo tedy dítě nakonec zdravé? Je to děvče, nebo chlapec?

Je to holčička.

A: Je zdravá?

No, zdravá. Jak se to vezme. Rozhodně se to na ní asi trochu podepsalo. Vnímám třeba, že je plačtivější než ostatní děti.

A: Proč jste se rozhodla nemocnici žalovat?

Soudím se kvůli tomu, že se dcera vůbec narodila. Já jsem tenkrát musela jít na mateřskou. Čtyři roky mi chyběl příjem. Také jsem musela jezdit do Brna k doktorovi. Neměla jsem jistotu, že se mi dítě narodí zdravé. Újmu ve výši tři sta tisíc korun jsme na základě toho spočítaly s právničkou.

A: Ale proč se případ dostává k soudu až teď? To jste se rozhodla nemocnici žalovat po osmi letech?

Ne, to ne. Udělala jsem to už tehdy. Ale případ měl na starosti soudce, který nás pořád přemlouval, ať žalobu stáhneme. Advokátce se podařilo, aby nás soudil jiný soudce. Myslím, že ho stáhli pro podujatost.

A: Dobře. V pátek tedy bude konečně soud. Chystáte se k němu osobně?

Ne. Mám dvě malé děti, musím se o ně starat.

A: Vy už máte další děti?

Ano. Jsem vdaná a s manželem máme dvě malé děti. Takže celkem už tři.

A: Nebojíte se teď, že se dcerka dozví, že jste ji nechtěla?

Já nevím. Takto jsem nad tím nepřemýšlela. Ona je ještě malá.

 

Právě se děje

Další zprávy