Silvii po nehodě autobusu psali lidé z Ameriky a Egypta
Příběh Silvie Hromkové byl jedním z nejsilnějších a nejmedializovanějších. Dívka při tornádu seděla v autobuse, který se s ní několikrát převrátil. "Z toho večera si toho moc nepamatuju, jen útržky. Třeba když se začala během jízdy rozbíjet okna a pan řidič na nás na všechny křičel: Pozor! Pak letěl sloup a od té doby mám černo," vzpomíná Silvie, která letos končí devátou třídu.
Po nehodě ji vrtulník převezl do nemocnice, tam zůstala zhruba měsíc. Napřed ve Vídni, kde první týden strávila v kómatu, poté ji přepravili do Brna. Domů se vracela s ochrnutou nohou od kolena dolů. První tři měsíce si při chůzi musela pomáhat berlemi, teď už to zvládne bez nich. Potřebuje však ortézu, která jí podle odhadů zůstane ještě pět let.
Pravidelně dochází na elektroléčbu a rehabilitace. Lidé po zveřejnění jejího příběhu těsně po nehodě jí a její rodině za jediný den poslali přes milion korun a další finanční dary postupem času ještě přibývaly. Díky nim mohla rodina Silvii pořídit i dražší rehabilitační pomůcky. "Hodně lidí mi posílalo dopisy do nemocnice, dárečky. Přišly mi dopisy i od lidí z Ameriky a Egypta. Jedna paní mi psala, že taky měla autonehodu a taky ztratila nerv, a bylo pro mě dobré vědět, že v tom nejsem sama," popisuje Silvie.
Uvědomuje si, že úplná hybnost se jí možná nikdy nevrátí. Snaží se to zvládat statečně, když ale přijde bouřka, nepříjemné vzpomínky se jí vracejí. "Když má přijít déšť, levá nožka mě hodně bolí. Vnímám to i psychicky. Při dešti se s mamkou a mladším bráchou z horního patra běžíme schovat dolů," dodává.